Rozum nebo láska

25. Promiň

Vůbec jsem neměl žádné zprávy o Mery. Nakonec ale Roman vyšel z jednoho boxu
D- ,,Jak je na tom?!"
R- ,,Spí...bylo to na šití. Krvácení jsme zastavili a nebude mít žádné následky mít nebude."
D- ,,Díky Bohu. Můžu za ní?"
R- ,,Běž. Je na pokoji 2."
D- ,,Okej." rychle jsem tam šel

Když jsem tam přišel tak v pokoji spala. Políbil jsem jí na hlavu a sedl si vedle ní. Chytil jsem jí za ruku a pevně držel. Ani nevím proč ale až když jsem jí tak viděl tak mi došlo jak moc jsem jí až ignoroval. Nezasloužila si to.
Netrvalo dlouho a vzbudila se. Jen se na mě koukala. Všiml jsem si jak moc je měla opuchlé od pláče🥺
D- ,,Jak ti je? Co se stalo?" mlčela a smutně se koukala
D- ,,Mery promiň ale mluv se mnou."
M- ,,Vvrátíš se ke mně?" řekla a oči se jí opět naplnili slzami. Hned jsem vstal a pevně jí obejmul
D- ,,Promiň mi to, lásko moje."
M- ,,Miluju tě."
D- ,,Já tebe víc. Vzal jsem si volno a budu s tebou...slibuju, že se to zlepší." jemně jsem jí políbil
M- ,,Děkuju."
D- ,,Maličkost. Jsi mnohem víc než nějaká blbá práce."
M- ,,Když jsi odešel tak jsem se ještě z toho spamatovávala...pak jsem vstala a z pláče nebo nevím se mi zamotala hlava. Pak si nic nepamatuju. Jen jak jsem si praštila hlavu nebo ucho o stůl."
D- ,,Můžu za to já."
M- ,,Ne Daví...a i kdyby jo tak mi to je jedno."
D- ,,Prospi se. Vidím jak si unavená."
M- ,,Jo ale-"
D- ,,Žádné ale. Budu tady. Nebo takhle. Půjdu si nahlásit volno a pak tady budu."
M- ,,A kdy půjdu domů?"
D- ,,Můžu vybavit, že dneska."
M- ,,Prosím." zasmála se a já taky. Políbil jsem jí nebo spíš jsme se začali líbat. A to dlouho. Nakonec jsem šel za Jirkou, který s Mery mluvil ohledně toho co se stalo. Je tu totiž i primář. No a samozřejmě mi dal volno

Mery:
Ještě v ten den mě pustili domů. David byl hrozně ochranářsky. A mně se to sakra moc líbilo. Ještě aby ne😂

Večer jsme se mazlili a koukali na film. Užívala jsem si, že je aspoň na chvíli doma a věnuje i mně pozornost. Obávám se, že bude se mnou jen týden a pak se to vrátí do starých kolejí....
D- ,,Lásko?"
M- ,,Ano?"
D- ,,Vím, že je brzo ale...ale nechtěla by si začat dělat nějaké kroky k adopci? Jako pokojík, pohlaví, věk a tak."
M- ,,To by bylo fajn." usmála jsem se
D- ,,Vážně?" usmál se
M- ,,Jo...aspoň když budeš věčně v práci tak tady nebudu sama." pousmála jsem se a pozornost věnovala filmu. David ho ale stopnul. Začala jsem mít výčitky, že jsem to přehnala. Nechtěla jsem se zase hádat ale asi jsem to začala....
D- ,,Miláčku, mě to hrozně mrzí. Chtěl jsem se tam dostat mezi nejlepší. A úplně jsem zapoměl, že nejlepší a nejšťastnější jsem právě s tebou. A když budeme mít dítě tak to bude ještě lepší."
M- ,,To bylo krásny." jemně jsem ho políbila a pořádně se přitulila
D- ,,Tak?"
M- ,,Začneme s adopcí." usmívala jsem se a David taky.
Když jsme to dokoukali tak jsme se nevečeřeli a později šli i spát. A po dlouhé době jsem spokojeně usínala v jeho náručí
Kdy bude adopce? A proběhne lehce?