Rozum nebo láska

2. Ženicha

Tereza přišla do kavárny kde už čekala Anna.
Te+A- ,,Ahoj!"
Te- ,,Jak se máš?"
A- ,,Ale jde to. Ty?"
Te- ,,Ani se neptej."
A- ,,Co se děje? Počkej budu hádat. Buď Karel nebo David."
Te- ,,No. David. Dnes jsem se smířila s tím, že nikdy nebudu mít vnouče nebo, že David bude mít manželku."
A- ,,A to proč?"
Te- ,,Nebere prášky. A i kvůli tomu se s Ninou rozešel."
A- ,,Aha. No i nas je to podobny. Od kdy se Mery rozešla s Michalem tak....tak ani nekomentuju...uběhli 2 roky a ona nic! Nevím jestli si uvědomuje ale my chceme taky vnouče. Přáli jsme si to od doby co jsme poznali Michala. A ona se s tak skvělým klukem rozejde." v kavárně byli asi hodinu. Probrali tam snad všechno. Práci, muže, okolí a hlavně jejich děti
A- ,,Hele něco mi napadlo."
Te- ,,A co?"
A- ,,Vyřeší to naše problémy s dětmi. Tak...u nás jsou normálni svatby z rozumu."
Te- ,,No vim."
A- ,,A tak mi napadlo dát Davida a Mery dohromady."
Te- ,,To je skvělej nápad! Ale on se jen tak nezamiluje."
A- ,,No i Mery.... Tak prostě řekneme, že jsou spolu a je to."
Te- ,,Já bych souhlasila. Ale Mery to nemůžu udělat. Zaslouží si hodního a hlavně poslušního chlapa."
A- ,,Tak možná ho změní."
Te- ,,No máš pravdu."
A- ,,Ale věřím, že se bude líbit. My jí varovali. Buď si najde sama nebo my."
Te- ,,U nás to stejný. Je to s ním hrozný."
A- ,,Ale musíme ještě vymyslet jak se víc sblíží."
Te- ,,Někde je zavřeme?"
A- ,,Do sklepa." obě se začali smát ,,Ne, přijdete k nám, seznámí se a něco vymyslíme."
Te- ,,Dobře."
Domluvili se, že se doma dohodnou ještě s manželi. Oba s nadšením souhlasili. Přece jenom se už znají dlouho.

Mery:
Akorát jsme byli s dětmi venku.
V- ,,Furt nemůžu tomu věřit...oni tě vážně donutí, někoho si vzít?"
M- ,,Jo."
V- ,,To co jsou za rodiče?"
M- ,,Z minulého století." zamyslela jsem se ,,A to doslovně." obě jsme se začali smát. Ale pak nás vyrušili rodiče. Teda spíš moje máma. Volala mi
V- ,,Vem si to. Dnes jsou až moc hodný."
M- ,,Dostali sladké a odměnu tak ještě aby ne." obě jsme se zasmály a já to vzala
M- ,,Ano?"
A- ,,Máme pro tebe ženicha!" ccože! Dělá si srandu, ne? Mlčela jsem a snažila se to spravovat. Nakonec jsem ale odpověděla
M- ,,Ccože?!" na nic víc jsem se nezmohla
A- ,,No! Není to skvělý?!"
M- ,,Ne!"
A- ,,Ale je...Jmenuje se David a....a všechno se dozvíž až když přídeš." položila. A já se vrátila za Vali a dětmi
V- ,,Děje se něco? Vypadáš jako kdyby si viděla ducha." smála se
M- ,,Ducha ne. Máma mi volala."
V- ,,No a?"
M- ,,Řekla mi, že mi našli budoucího manžela." Vali vyprskla smíchem.
M- ,,To není vtipný!"
V- ,,Promiň."
M- ,,Vali....já to myslím vážně. Řekla mi i jeho jméno."
V- ,,Počkej...já myslela, že to nemysleli až takhle vážně."
M- ,,Jak vidíš ano. Já nechci!" měla jsem co dělat abych se buď úplně nerozčílila nebo nezačala brečet. Cítila jsem se hrozně zraněně a podvedeně
V- ,,Hele. Zkus si s nima promluvit."
M- ,,Obávám se, že teď to už nepůjde."
V- ,,Tak jim řekni co byl Michal zač!"
M- ,,Nemůžu...a stejnak to je jedno."
V- ,,Ber to takhle. Možná je hezký."
M- ,,Nebo naopak ne."
V- ,,Doufej v tu první možnost."
M- ,,No."
Jaká bude Davidova reakce?