Rozum nebo láska

18. Miluju

Někam mě táhl. Bránila jsem se ale nepomáhalo to. Hrozně jsem se bála. Zavřela jsem oči a snažila nemyslet na to co se se mnou bude dít. Když jsem to ale udělala tak jsem cítila jak mě pustil. Rychle jsem oči otevřela a viděla jak tam stál David, který Michala mlátil. Michal jeho taky ale značně prohrával. Pak ho ale nechal a přišel ke mně
D- ,,Nic ti neudělal?" hned jsem ho obejmula. Vůbec jsem neřešila co se stalo. Potřebovala jsem cítit ten pocit. Pocit bezpečí
M- ,,Ttto jje....on."
D- ,,On?"
M- ,,Chci pryč."
D- ,,Pojď." rychle jsme odešli. Celou cestu jsem se Davida držela jako klíště. Když za námi zavřel dveře tak jsem se zhroutila
D- ,,Šššš. Jsem tu."
M- ,,To byl Mi-Michal."
D- ,,Cože?! A co ti dělal před tím?"
M- ,,On...já se ho bojím Daví."
D- ,,Jsem tady s tebou. Slibuju, že budu ano?"
M- ,,Děkuju." pohladil mě po tváři. Následně mě vzal do náruče a odnesl do postele, kde jsme se k sobě přitulili. Musela jsem ze sebe dostat co mi dělal. Po chvíli jsem se uklidnila a řekla
M- ,,Týral mě. Za každým když jsem udělala něco špatného tak mě sfackoval jak...jednou mi zlomil ruku. Zn*silňoval mě."
D- ,,Proboha...to pro to to nechceš?" kývla jsem ,,Moje malá." pevně mě držel
M- ,,Rodiče o tom nevěděli. Byl pro ně ideální. S kámoškama jsem to zvládla a udala ho. Měsíc byl ve vazbě."
D- ,,Jen?!"
M- ,,Jo. Nedalo se dostatečně dokázat, že to dělal. Naštěstí jsem se ho zbavila. Ale teď...já se ho bojím."
D- ,,Mery...slibuju, že ti nic neudělá. A taky ti musím něco říct."
M- ,,Co."
D- ,,Promiň mi to. Byl jsem idiot...víš já...já tě mi...miluju."
Věděla jsem jak to bylo pro něj těžké. Usmála jsem se a políbila ho
M- ,,Já tebe taky." pohladila jsem ho po strništi
D- ,,Omlouvám se...za všechno."
M- ,,Já taky."
D- ,,Ty se nemáš za co."
M- ,,Musíme na večeři."
D- ,,Nevykašleme se dnes na to? Půjdeme se do města najíst."
M- ,,Dobře." víc jsem se přitulila až jsem na konec usla

David:
Cítil jsem se hrozně. Mery přede mnou tajila proč nechce se mnou spát a já ji nepřímo nutil🥺
Když Mery usla tak jsem jí nebudil. Bylo dneska toho na ní moc. Netrvalo dlouho a usnul jsem s ní

Na druhý den jsem se vzbudil na půl. Na půl? Ataka. Akorát dneska k tomu přibyli deprese.
M- ,,Dobré ráno miláčku." dala mi pusu a usmívala se
D- ,,Mm." otočil jsem se stranou

Mery:
Vůbec jsem nechápala co se děje
M- ,,Daví?" pohladila jsem ho po ruce
D- ,,Nech mě...jje ko-konec."
M- ,,Cco." nemohla jsem uvěřit co se děje. Včera mi řekl, že mě miluje a teď tohle? Do očí se mi dostali slzy
D- ,,Za...zasloužíš si někoho...lepšího." otočil se a zalehl mě
M- ,,Daví ale-"
D- ,,Jsem neschopa s BAP."
M- ,,Miluju tě."
D- ,,Nemůžeš...stejnak jsem k ničemu."
M- ,,Lásko tohle neříkej. Všichni tě potřebujou. Jen mi řekni co se děje."
D- ,,Ataka...a sebevražedné myšlenky."
M- ,,Daví. To bude dobrý."
D- ,,Nebude. Nic nebude dobrý."
M- ,,Lásko. Já a naše budoucí děti tě budeme potřebovat."
D- ,,Žádne děti nebudou."
M- ,,Nechceš je?" zvedl hlavu a koukal se mi přímo do očí. Poznala jsem tam neskutečný smutek. Vůbec jsem nic nechápala
D- ,,Jsem neplodný."
Jak Mery zareaguje?