Rozum nebo láska

12. Moře

D- ,,A tak skoro zůstal na stole...posloucháš mě?"
M- ,,Jo. Jeden chlap měl malou šanci, protože jako kdyby přesně po srdci přešla dodávka ale udělal si čáry máry a žije. Ale jen tak tak." oba jsme se zasmáli
M- ,,A dokážeš léčit i u dětí?"
D- ,,Asi jo...proč?"
M- ,,Jen chlapeček ze školky. Matýsek. Je přímo kouzelný a nadaný. Akorát kvůli rodině je spíš tichý a plachý."
D- ,,A?"
M- ,,Často se mi stěžuje, že ho bolí u srdíčka. Někdy až s pláčem."
D- ,,Aha....a to jen on?"
M- ,,Jo."
D- ,,To by museli na vyšetření."
M- ,,A nemohl bys jako tajně?"
D- ,,Asi...nevím. Asi jo."
M- ,,Dobře." usmála jsem se
D- ,,A co to...práce chůvy?"
M- ,,Učitelky ve školce."
D- ,,No. Vždyť to je skoro jako chůva."
M- ,,Nebudu ti vysvětlovat rozdíl." řekla jsem a nějak se rozpovídala o mé práci. Měla jsem pocit, že ho to nezajímalo. Koukal jinde nebo tak. Trochu mě zamrzelo, že já jsem poslouchala každé slovo ale on ne😕
M- ,,No a...a nic."
D- ,,Co? Říkala si něco?"
M- ,,Ne nic." odpověděla jsem tiše a šla si zaplavat do moře.
Moje štěstí bylo, že rodiče šli dnes do wellnessu a s Davidem jsme na pláži byli sami. Jen tak jsem se nechala nadnášet.
D- ,,Já poslouchal." ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a pousmála
M- ,,Nevypadalo to tak." připlaval blíž
D- ,,Nedopověděla jsi jak děti zamkli protivnou ježibabu na záchodě." zasmál se a já taky. Překvapilo mě to
M- ,,No a raději dala výpověď a děti si udělali party...a díky tomu jsem se stala jejich třídní."
D- ,,Je hezký jak si tě děti vybojovali."
M- ,,Jo...ale už šli do školy a budeme mít pravděpodobně třídu Matýska."
D- ,,Já že každý rok mají stejný."
M- ,,Mělo by to tak být. Ale vždy je mají rok někdy 2 a pak je máme my."
D- ,,Aha...a ten Ma..Matěj?"
M- ,,Matyášek, Matýsek. To je jedno."
D- ,,Tak ten. Ty ho máš nějak raději?"
M- ,,Celkem jo. A mám pocit že i on mě. Je to můj andílek." usmívala jsem se
D- ,,Hlavně ho neukradni." opět jsme se oba zasmáli
M- ,,Když tu nejsou rodiče tak jsi jiný."
D- ,,Jak jiný?"
M- ,,Milý, zábavný, vnimavý."
D- ,,Nechci aby si mysleli, že řekli že budeme spolu a je to...a ty jsi taky jiná. Uvolněnější."
M- ,,Oba se zhodneme, že je to něco jako vzpoura."
D- ,,Jo no...víš...jsi celkem to...fajn."
M- ,,Ty taky." chvíli jsme se na sebe jen koukali a usmívali
M+D- ,,Co se tak koukáš?" oba jsme se zasmáli
M- ,,Zítra chtějí jít na nějaký výlet na loď."
D- ,,Jo vím."
M- ,,Snad nedostaneš ataku."
D- ,,Ehm....jo."
M- ,,Víš...zastávala jsem tě. Ale už mě unavovalo jak furt tví rodiče dokola a dokola, že jsi neschopný brát prášky a tak."
D- ,,Já mám tohle na talíři skoro celý život."
M- ,,To je mi líto."
D- ,,Když si vezmeš mě a...a to co mám tak to to...nějak neanalyzuju."
Hned jsem se začala smát a David nechápal
M- ,,Teď si zněl jako robot." smála jsem se a David trochu taky. Ani nevím jak a oba jsme se začali cákat. Smáli jsme se a byli jako kamarádi.

Nakonec jsme vylezli a usušili se
D- ,,Hele ale to...před rodiči se nesnášíme, ano?"
M-,,Okej."
D- ,,Ať si nemyslí, že jsme se díky nim sblížili."
M- ,,Souhlasím. A máš taky nápad na hádku?"
Jak si myslíte že to bude dál?
a) sblíží se jako kamarádi
b) sblíží se jako něco víc
c) zas se začnou hádat a znenávidí se