29. Rodina

65 4 0
                                    


J- ,,Cože?!" Maty se lekl a schoval za mě
D- ,,Neřvi! A pokud se vám to nelíbí tak rovnou odejděte!"
Ka- ,,Davide nemohlo to být aspoň mimino?!"
M- ,,Ven! Matýsek je náš a tečka."
Rodiče naštvaně odešli a já Matyho hned obejmula. David zavřel a přišel k nám
D- ,,V pohodě?"
M- ,,Jo. Maty?"
Ma- ,,Udělal jsem něco?" zeptal se smutně
D- ,,Ne Maty. Jen se jim nelíbí, že nemůžu mít děti a tak jsou někdy zlý."
Ma- ,,Co znamená, že nemůžeš mít děti?"
M- ,,Nno...to znamená, že nebude mít třeba 2x tebe, víš?"
D- ,,A já jsem rád za tebe." hladil ho po zádech

Matýsek se poobědě koukal na pohádky. Já byla v kuchyni a vařila. No a David si četl lékařské časopisy
M- ,,Jinak. Jak to, že nejsi v práci?"
D- ,,Vadí ti to?" zasmál se
M- ,,To ne! Já jsem ráda. A moc."
D- ,,Jak jsem řekl. Chci se víc věnovat tobě. A teď i Matýskovi."
M- ,,Ty jsi tak úžasný!"
D- ,,Ale musíme jít na sociálku a říct, že máme o něj zájem."
M- ,,Aby byl oficiálně náš."
D- ,,Přesně."
M- ,,Okej...a nešli by jsme dneska někam na výlet? Nebo aspoň ven. Je tam hezky."
D- ,,Můžeme. Stejnak nemáme nic jiného na plánu."
M- ,,Dobře...Matýsku?" hned přišel ,,Nechceš jít ven?"
Ma- ,,A kam?"
D- ,,Šli by jsme na hřiště a protože je teplo pak na zmrzlinu, co ty na to."
Ma- ,,A můžu zmrzlinu a ne jen kornoutek?"
M- ,,Samozřejmě. I 2 kopečky." hned ke mně přiběhl a obejmul mě
Ma- ,,Mám tě rád."
M- ,,Já tebe taky broučku."
Nakonec jsme se naobědvali, oblékli a ski ven. Bylo krásně teplo a i na hřišti bylo dost dětí. Dokonce se tam Maty s jedným klukem hrál! A za to jsem byla maximálně vděčná
D- ,,Jak si hraje." usmíval se a dal mi pusu na krk
M- ,,To jo...takového ho neznám."
D- ,,Asi potřeboval pravou mámu."
M- ,,Mě tak nebere. Jsem jen jeho učitelka."
D- ,,Ale přiznej si, že máš k němu mnohem víc, než jen učitelka."
M- ,,Samozřejmě. Je pro mě všechno. Jako ty...až to nechápu."
D- ,,A pro mě je to šance mít dítě."
M- ,,Pro mě taky."
D- ,,To ne. Ty mi můžeš dát košem, najít si normálnějšího chalapa a mít normálně rodinu. Nemusíš mít takového imbecila jako jsem já."
M- ,,Lásko...bereš prášky?"
D- ,,Ano, proč?"
M- ,,Tak proč tohle říkáš? Není to tvoje vina."
D- ,,Cítím se jako kdybych selhal."
M- ,,Tak to ne. Za nic nemůžeš." políbila jsem ho
D- ,,Miluju tě."
M- ,,Já tebe víc." chvíli jsme se líbali. Vyrušil nás až dětský křik. Hned jsme se oddálili. A taky jsme hned zjistili, že to byl křik v rámci hry a nic se neděje😂

David:
Pak jsme šli na zmrzlinu. Celý den jsme si užívali jako pravá rodina. A já za to byk maximálně vděčný.
Jak jsme seděli a jedli zmrzlinu tak jsme si všimli velice známých osob. Našich matek...
A- ,,Ahojte." usmála se
M- ,,Aahoj."
Te- ,,Co vy tady?"
D- ,,Jsme s Matýskem na zmrzlině. Potřebujete něco?"
Te- ,,Omouváme se za vaše otce."
A- ,,Jsme rády, že jste spolu šťastní." usmívala se
Te- ,,A ty jsi Matýsek, že?"
Ma- ,,Jjo."
Jak to bude dál s rodiči?











Rozum nebo láska Kde žijí příběhy. Začni objevovat