Marie Černá a David Hofbauer. 2 odlišní lidi, kteří budou mít společnou budoucnost. Jak?
V obou rodinách se upřednostňuje svatba z rozumu. A jak to skončí, když jak David tak Mery jsou single a nikoho nechtěli ALE jejich mámy jsou velké kamarádky a...
Poměrně rychle nám dali klíče a šli jsme na pokoj. Moc jsem to nevnímal a hned padl do postele.
Mery: David hned padl do postele. Nechala bych jo ale byl obutý. Přišla jsem k němu a nějak ho svlékla D- ,,Cco dě-děláš?" M- ,,Nebudeš tady obutý...a bude se ti tak spát pohodlněji, ne?" D- ,,Aasi jo." M- ,,Tak a je to...dobrou." D- ,,Dí-dík." zavřel oči a já se dala do obdivování pokoje
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nakonec jsem si vzala kufr a začala vybalovat. Když jsem se koukla na Davida tak jsem si nemohla pomoct...byl neskutečně roztomilý🥺 Sedla jsem si k němu a pohladila ho po hlavě. On si mě k sobě přitáhl a zalehl. M- ,,Davide?" nic. Zjevně si to ani neuvědomoval. Neřešila jsem to. Vzala jsem do ruky mobil a kecala s holkami.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Musela jsem se zasmát. A ani jsem si to neuvědomila, že jsem asi celou dobu hladila Davida po zádech. Hned jak jsem si to uvědomila tak jsem přestala. David naštěstí spal a necítil to. Teda snad....
David: Ataka přešla po 2 dnech. Celý čas mi Mery pomáhala a bránila mě před rodiči. Byl jsem jí za to vděčný i když jsem to neuměl dát najevo. Dneska jdeme zase na pláž. Rodiče se nás snaží každým dnem víc sblížovat. To se jim ale nedaří. Teď jsme byli na takových těch lehátkách co jsou zakryté nebo co to je. Já četl lékařský časopis a Mery nevím. M- ,,Jak si se dostal k práci lékaře?" D- ,,Co?" zvedl jsem zrak na ní M- ,,Když už máme být spolu celý život tak by jsme se mohli lépe poznat, ne?" D- ,,Asi jo." M- ,,Tak?" D- ,,Od mala mě fascinovalo všechno z okolí medicíny. Děda byl doktor...a taky můj vzor." M- ,,To je hezký." D- ,,Ty?" M- ,,Vždy jsem měla ráda malé děti. Někdy je to těžké ale naplňuje mě to." usmívala se D- ,,Aha." M- ,,Řekni mi ještě něco o tvé práci." D- ,,Tebe to zajímá?" řekl jsem překvapeně ale celkem i nadšeně. Doma nikdy nikoho nezajímalo co dělám. Jen jestli někoho mám a beru prášky🙄 M- ,,Jo, zajímá. Vždyť dělat doktora není jen tak. Je to zodpovědnost a někdy to musí být celkem zajímavé, ne?" D- ,,To jo. Vlastně je toho dost." M- ,,Tak...poslouchám." pousmála se
Mery: Nechtěla jsem ať je zase trapné ticho. Poslouchala jsem ho i když občas řekl něco čemu jsem nerozuměla. Ale viděla jsem jak si užívá, že ho někdo poslouchá a tak jsem ho nechala. A vlastně něco bylo i zajímavé. Chtěla jsem něco říct i já. Ale když jsem něco řekla tak ho to nezajímalo nebo mě vysmál. Trochu mě to zamrzelo ale snažila jsem se dělat, že nic Dostane se k slovu i Mery? Jestli ano, dokáže David poslouchat?
