Rainbowbear /Larry Stylinson

3.

Louis

Proboha...co se to stalo? Je pondělí odpoledne a já stále myslím na to co se stalo v pátek v noci. Nemůžu z hlavy dostat ty zelené oči. Vážně nevím co se to se mnou stalo, že jsem ho políbil. Nechápejte mě špatně ničeho nelituju. Nedokážu přestat myslet na to JAK moc úžasná ta noc byla. Pořád dokola si to v hlavě přehrávám. Sám nedokážu pochopit, že jsem od toho krasavce jen tak utekl ani mu nedal číslo nebo si neřekl o nějaký kontakt.

A to je otázka, která mě trápí celý den, proč? A chtěl bych ho ještě vidět? Co si nalhávám, nemyslím na nic jiného. Možná nejsem schopný myslet na nic jiného, protože jsem si dnes musel vzít polokošili. Harry mi na krku na sebe zanechal památku. Vážně malou, ale je tam. A to je moje slabost, vždy mě vzrušovala představa někoho si takto označkovat a "přivlastnit". Líbí se mi tyto značky lásky zanechávat a ještě víc když je někdo zanechává mě. Přesně si vybavuju moment kdy mi ji udělal. Jeho ruce na mém těle, sjížděl směrem k pasu a já nemohl být nadrženější. Znovu si v hlavě přehrávám, jak se mě jeho šikovné ruce dotýkaly. Jak mě tiskl v pase. Jak mě vzal do úst. Byla to čistá extáze.

Na to bych teď myslet neměl. Mám se setkat s klukama na pozdní oběd jako každé druhé pondělí, ale nejdřív budu muset vyřešit ten "menší" problém. Ano, jen z těch predstav jsem zase nadržený a né poprvé od té noci se zamykám v koupelně s rukou ve vlastních kalhotách s myšlenkami na Harryho. Predstavoval jsem si to tolikrát, že když se udělám dokonce mi ze rtů unikne jeho jméno.

Trochu se upravím a jdu zabrat stůl. Když Liam a Niall dorazí, už zdánlivě v klidu sedím a piju čaj.

"Ahoj, kam jsi to v pátek zmizel?" Ptá se Liam, ještě než dosedne na židli.

Nemám ve zvyku jim lhát, ale nechci jim ani říkat co se stalo. Utahovali by si ze mě ještě týden.
Moje myšlenky se ale zatoulají znovu k Harrymu. A asi se mi něco projeví na obličeji, protože Niall okamžitě zbystří.

"Tak povídej, CO jsi dělal? Nebo se mám spíš ptát KOHO?" Niall a ta jeho všímavost.

"Netušil jsem, že vám na mě večer tolik záleželo? Oba jste měli plné ruce práce..." Podotknu a pokusím se tak změnit téma hovoru. Možná mi to nevýjde na dlouho, ale vypadá to, že to funguje.

Niall se culí od ucha k uchu. A Liam vypadá náramně spokojeně sám se sebou.

Než stihnou něco říct dorazí k nám číšnice pro naše objednávky. Každý si objednáme jídlo a malé pivo jen tak na chuť.

Liam si na slečnu ze svého klína chytře vzal číslo. A zítra jdou na večeři. Niall se tak dlouho bavil s oběma děvčaty až nakonec odešly spolu jenže bez něj. Nijak si na to ale nestěžoval. Vypadá to, že než odešly předvedly mu menší divadýlko nad klínem.

Teď byla řada na mě a tak jsem se pokusil pečlivě volit slova. Kluci ví, že jsem gay. Nemají s tím nejmenší problém, občas spíš naopak. Jakoby se snažili, kdo z nich získá cenu dohazovač roku.

"No... já potkal na baru sympatického bruneta." Řeknu pomalu.

Stručně jim povím, že jsme se pak potkali i venku před barem.

"...ale ani jsme si nevyměnili čísla, neznám ani jeho příjmení" dodám sklesle.

Už zase lituji, že jsem tak utekl a nevzal si kontakt. Vážně bych ho chtěl znovu vidět.

Oběd s klukama mě z těchto myšlenek trochu rozptýlí. Bavíme se o všem možném, fotbal, golf, hudba a skončíme u filmů. Do kin míří nový film od Marvelu a my plánujeme, že půjdeme spolu.

Snad se příběh bude líbit. L