Rainbowbear /Larry Stylinson

16.

Harry

V úterý se probouzím příjemně rozbolavělý a spokojený. Na hrudi mi tiše oddechuje to nejsladší stvoření jaké jsem kdy potkal. Zaujatě si ho prohlížím a všimnu si nového znaménka lásky na mé hrudi. V hlavě se vracím k tomu, jak jsem k němu přišel.

Mazlili jsme se ve vaně. Vůně bublinek a pevné tělo, které se ke mě tisklo. Nedostali jsme se ani do ložnice... opět.

Políbím Louiho na spánek.

"Sluníčko, měli bychom vstávat. Nechceme přijít pozdě" snažím se ho budit tichými slovy.

Rozespale na mě zamžourá. Prsty se mu prohrabuju v rozčepířených vlasech. On se ke mě jen víc přítulí, ale nevypadá, že by má slova bral na vědomí.

"Já ještě nechci. Chci takhle zůstat... už napořád." Řekne hlasem ochraptělým spánkem.

"Slíbil jsem ti dobrou snídani, to ti ji mám donést do postele?"

"Lákavá nabídka, ale nechci tě pustit" našpulí ret a pevně mě obejme rukama. V tu chvíli vypadá tak roztomile, že bych souhlasil s čímkoliv o co požádá.

Trvá dobrých pět minut než se nám vážně podaří vstát. Lou se mi snaží v kuchyni pomáhat. Důraz na slovo snaží! Když říkal, že vaření není jeho silná stránka vůbec nelhal. Spíš podcenil situaci. Nechápu, jak přežil do teď sám bez osobního kuchaře.
Normálně nenechám nikoho se jen přiblížit do prostoru, kde vařím. Mám rád svůj systém a klid, ale tohle sladké stvoření by mi mohlo převrátit celý dům vzhůru nohama a já bych se jen spokojeně usmíval. Zadívám se mu do očí a utápím se v tom oceánu. Málem kvůli tomu spalím první várku waflí. Dnes chystám wafle s nutelou, burákovým máslem a borůvkami. Lou chystá čaj, kávu a krájí ovoce. Nůž v jeho rukou mě trochu děsí. Nic neříkám, a v hlavě přemýšlím kde mám nejbližší lékárničku. Když dokrájí poslední kousky a položí nůž, oddechnu si.
Vše je připraveno na stole a my se pustíme do snídaně.

"Je to vynikající" chválí Lou s plnou pusou. Musím se smát. Na tváři má trochu nutely a spokojeně se láduje. Je tak roztomilý.

Dnes se nám podaří, chystat se v klidu beze spěchu. Ale i tak je mi vážně líto, že na sobě Lou dnes nebude mít nic mého. Stojíme v mé šatně. Prohlížím si náš odraz v zrcadle. Musím uznat, že jeho košile mu pasuje lépe a vážně mu sluší...ALE...

"Sluší ti to, Boo, ale v mojí košili jsi vypadal prostě..." Nechám větu nedokončenou. Co taky dodat? Prostě... úžasně? Prostě...k sežrání? Prostě... MŮJ?

"Už teď ti dlužím...kolik?! Tři košile, minimálně" trochu zrůžoví v obličeji.

Paráda i já teď myslím na to jak jsem o ty košile přišel...

"Sakra, na to nemáme čas!" Konstatuju, ale stejně mi to nezabrání vrhnout se k Louimu a začít ho líbat.

Rukama mu mačkám ten jeho sexy kulatý zadeček. Polibky mi oplácí, nehty mi zarývá do zad. Loui mě kousne ze strany do krku. Ta trocha bolesti jen stupňuje moje vzrušení. Tisknu k němu svůj naběhlý úd. Když pohledem zavadím o náš odraz v zrcadle, dostanu nápad. Nepřestávám Louiho líbat, na rty, na krk. Zlehka mu zkousknu ušní lalůček. Ze rtů mu splyne překvapený sten. Nemůžu se ho nabažit. Myslím jen na to jak z něj dostat víc takových zvuků. Trhnu jeho košilí a rychle mu ji sundám. Pokračuju polibky směrem dolů a sundávám mu i kalhoty. To tělo přede mnou je umělecké dílo. Beru jeho ptáka do úst a prsty se tlačím proti jeho vstupu.

Lou se opírá o zrcadlo a vydává ty nejkrásnější steny, co jsem kdy slyšel. Můj pták sebou vzrušeně cuká. Skoro bolí jak moc ho chci cítit na svém klacku. Narovnám se a přitisknu Louiho břichem na zrcadlo. V odrazu se střetneme pohledy. Rozbouřený oceán téměř zmizel pod černí. Jeho pohled je plný touhy. To mě vzruší ještě víc. Sotva mužů dýchat natož myslet. Pomalým pohybem se do něj zasunu celou svou délkou. Chytím jeho ptáka do ruky. Sladím pohyby své ruky a svých boků. Zajíždím do něj dlouhými pevnými přírazy. Být v něm je úžasné. Je tak těsný. Tiskne mě v sobě a já tlumím své steny o jeho rameno.

Blížím se k orgasmu. Cítím jak se mi stahují koule, mravenčení se mi rozbíhá po celé páteři. Sotva se držím.

"Lou!" Zasténám mu do ucha.

Jeho orgasmus mi zalije ruku a já sám se udělám hned v zápětí. Jsem zpocený a spokojený.

Dáme si rychlou sprchu. A Lou nakonec opouští dům v mojí košili. Je zázrak, že do práce dorazíme jen s půlhodinovým zpožděním.

~~~

Celý den v práci zvládám tak tak. Ranní zpoždění mě dostalo trochu do skluzu, ale nejde o nic velkého.

Při obědě volám Zaynovi.

"Čau Ze"

"No nekecej ty žiješ, dlouho ses neozval"

"Dnes ti to chci vynahradit, nechceš si jít zacvičit?"

Sejdeme se po práci u naší oblíbené posilovny. Kombinuje vše co máme rádi. Od běžeckých pásů přes lavice s činkami až po boxovací pytle.

"Tak co s tebou bylo?" Ptá se Zayn místo pozdravu.

"Víš.." nevím jak začít. Tak to zkusím ještě jednou. "No... víš..." Snažím se ze sebe vysoukat kloudnou větu.

"Takže zloděj košil asi nezůstal u jednoho rande? Už má víc kousků z tvého šatníku?" Odhaduje Zayn.

"No vlastně dnes ráno ode mě odcházel v mojí košili" trochu při té vzpomínce zrůžovým. Srdce mi kdo ví proč poskočí při představě, že i dnes má na sobě Lou něco mého.
Zayn na mě jen nevěřícně zírá.

"Mám se ptát jak se u tebe sobotní rande vzalo ještě v úterý ráno, nebo mi to prozradíš sám?"

"No...tak nějak jsem ho od soboty ještě nepustil domů. Měli jsme problém vůbec se dostat do práce" přiznávám.

"No nekecej..."

Ještě když vycházíme ze šatny, klade mi Zayn spoutu otázek na téma "Lou a jak se stalo, že jsem mu dovolil zůstat u mě doma". I mě samotného to překvapuje. Je pro mě běžnější navštěvovat své protějšky u NICH doma. Nelezou mi pak do kuchyně a jako bonus mužů odejít, když se na to cítím. Lou je ale tolik jiný. Ztracený v myšlenkách na Louiho málem zakopnu.

~~~

V tělocvičně skončíme tak akorát, abych stihl vyzvednout Louise na tréninku a vzít ho na večeři. Jsem unavený a bolí mě snad každý sval. Čekám opřený o jeho auto. Netrvá dlouho a Lou přichází z šaten rovnou za mnou na parkoviště. Vrhne se mi kolem krku a líbá mě. Těsně mě k sobě tiskne, ruce v mých vlasech.

"Hej hej sežeňte si hotel!" Ozve se za námi. Lou se ani neobtěžuje přestat mě líbat jen směrem odkud se ten hlas ozval zvedne prostředníček.

"Co si objednat rozvážku?" Navrhu mezi polibky.

Doufám, že se vám kapitola líbila a že ji můj manžel nikdy nebude číst.

Vážně jsem měla v úmyslu POUZE poslat Harryho cvičit. No... už jste četli jak to dopadlo. Vedete si skóre zničených svršků?

Zajímá mě váš názor, jak se vám to zatím líbí? A jako vždy votes a komentáře potěší.

L.