Rainbowbear /Larry Stylinson

21.

Harry

Včera jsme usli na gauči přitulení k sobě na čemž by nebylo nic špatného jen jsme kvůli tomu trochu nestíhali do práce...zase. Neslyšeli jsme budík a k tomu jsem z toho gauče dost rozlámaný. Jediné co mě drží celou pracovní dobu v přijatelně produktivní náladě je překvapení, které Louis vymyslel na dnešní odpoledne. Slíbil že mě vyzvedne a něco podnikneme a zněl u toho tak nadšeně, že se těším i já ikdyž vůbec nevím na co vlastně.

Budovu opouštím přesně na čas a už vidím Louisovo obří auto vyjíždět ze zatáčky. Nevěřili byste ale nevidět ho devět hodin pracovní doby mi připadá prostě strašně moc. Nadšeně nasedám do auta a vrhám se na ty jeho sladké narůžovělé polštářky. Nedám mu ani příležitost něco říct, jen ho líbám. Ztratil jsem pojem o čase a jen si vychutnávam jak se naše jazyky proplétají ve slastném tanci. Lou mi rukama zajíždí do vlasů. Já ho oběma rukama držím za krk a palci ho hladím po stranách krku po napjatých svalech. Mé rty kloužou po těch jeho a trochu ho kousnu do spodního rtu. Loui se zadýchaně odtáhne.

"Zlatíčko taky jsi mi celý den moc chyběl, ale chci ti ukázat to překvapení" trochu omluvně se na mě dívá.

"No jo no jo. Už budu hodný. Vážně jsem zvědavý co jsi naplánoval?"

"Nech se překvapit" nadšeně na mě mrkne, nastartuje a s rukou na mém stehně se zařadí zpátky do provozu.

"Jak ses dnes měl? Stihl jsi dorazit včas?" Vyzvídám a zaujatě si prohlížím svého nádherného přítele. Je úžasné, že vážně můžu říct že tohle nádherné stvoření je můj přítel, rozplývám se v myšlenkách.

"No bylo to tak tak. Musíme si začít dávat pozor než si šéf všimne. V práci to šlo ikdyž jsi mi chyběl každou minutu. A jaký byl tvůj den?" Palcem mě pohladí po tváři a já malém vrním jako spokojené kotě.

"No mít tě u sebe bylo by to lepší, ale vše důležité jsem zvládl." Pozozuju jeho krásné narůžovělé rty a přemýšlím co bych s nimi moc rád prováděl. Z myšlenek mě vyruší Louiho hlas.

"Jsme na místě" Rozhlížím se a přemýšlím proč mě tak nadšeně zavezl zrovna sem. V dohledu nevidím nic zajímavého. Obyčejná ulice, nic významného. Pár malých obchůdků, ale nic výjimečného, jedny potraviny, obchod s dekorativním zbožím a něco co vypadá jako bar možná. Nic v dohledu neodpovídá ani zdaleka tomu jak nadšeně Louis poskakuje.

"Pojď" chytí mě Louis za ruku. Projdeme kolem všech zmíněných obchůdků a zahneme do úzké uličky, která z hlavní ulice nebyla vidět. Připadám si jako bychom prošli dveřmi do Narnie. Je to slepá ulička mezi budovami. Vše kolem je malované, jsou tu vystavené umělecké díla a celkový dojem je prostě kouzelný. Chci si všechno prohlédnout, ale Lou mě táhne dál k nenápadným dveřím vedle velmi výrazné barevné sochy. V porovnání s tím vším vypadají dveře do kterých vycházíme velmi obyčejně. Projdeme prvními dveřmi a zůstaneme stát v malém prostoru před druhými dveřmi. Vážně nechápu proč. Loui se usmívá jako malé dítě a první dveře za námi zavře. Ještě se znovu ujistí že dveře za námi zavřel a teprve po té otevře druhé dveře. Jsem vážně zmatený a musí to na mě být vidět.

"Pojď, vážně by se ti tu mělo líbit." Popohání mě nadšeně. I druhé dveře za námi pečlivě zavře. Tak nejistě pozoruju Louiho, že chvíli trvá než se rozhlédnu i po prostoru. Dost se leknu když se mi něco otře o nohu.

"Klid, to je jen kočka." Uklidňuje mě můj přítel s širokým úsměvem na tváři. "Jsme v kočičí kavárně." Vede mě k rezervovanému stolu a podává mi brožurku, kde se dočtu vše co o takové kočičí kavárně potřebuju vědět. Je možné tu vidět devět různých koček, když budu mít štěstí a budou chtít mužů si s nima hrát, mazlit se nebo je jen obdivovat. Do očí se mi vrhnou slzy dojetí. Lou vážně poslouchal, když jsem mu vyprávěl jak se mi stýská po mém kocourovi z dětství. Vím že on je spíše "psí člověk" ale tohle jeho gesto je tak krásné. Dojatě se rozhlížím a Lou mě pohladí po tváři.

"Zlatíčko, já tě nechtěl rozplakat" palcem mi utírá zbloudilou slzu. " Myslel jsem že by se ti tu mohlo líbit, ale pokud ne nevadí. Můžeme klidně hned odejít." Ustaraně s obavami v očích mě sleduje.

"Ale to ne. Moc se mi tu líbí" uklidňuji ho. "Je to vážně úžasné Boo" stojíme uprostřed kavárničky a hledíme si do očí. Ustaraný oceán se postupně uklidňuje. "Jak jsi to tu objevil?" Ptám se zvědavě.

"Bavil jsem se s kolegou... zmínil že ho sem zavedla manželka kvůli snížení stresu. Já si přitom vzpomněl, že se ti stýskalo po tvém kocourovi a tak jsme tu..." Pokrčí rameny a jen se na mě kouká. Vypadá to že analyzuje každou emoci, kterou projevím. Nadšeně ho obejmu.

"Úžasný nápad" šeptám mu do ucha.

"No tak...se mnou se můžeš mazlit i doma" odstrkuje mě se smíchem Lou. Usadíme se ke stolu a přijde nás přivítat milá servírka. Když si objednáme, vystřídá u našeho stolu milou servírku strakatý kocour. Musím se smát , podle brožurky se jmenuje Louis III. Když se Louis III uvelebí v mém klíně a při škrabkání dokonce vrní blahem, mám co dělat abych ho svým záchvatem smíchu nevyplašil. Louimu se v klíně usadí šedá dlouhosrstá kočka. Lou si vyhledá její jméno a usmívá se od ucha k uchu. Když natočí text tak abych si i já mohl přečíst její jméno chytím se za hlavu. Snad mi tak od teď nebude říkat, ale nedělám si velké naděje, když zvážím kolik vtipů jsem udělal na Louise III vrnícího v mém klíně. Kočka která usla u něj na klíně se jmenuje Princezna.

"Takže teď už mám celkem dvě princezny?" Hihňá se Lou.

Jen se culím, ani se nenamahám něco říkat. Ještě nám ani nedonesou kávu a Lou už dává na instagram selfíčko s popiskem 'Já a zase já a mé princezny'.

Naštěstí ho klukoviny brzy přestanou bavit a jen si vychutnáváme klid v útulné kavárně. Postupně se u našeho stolu na chvíli zastaví snad všichni kočičí obyvatelé kavárny. Jediný Louis III se z mého klína po celou dobu ani nehne. Ani jsem nevěděl, že to potřebuju ale pobyt v kavárně mi neuvěřitelně dobil baterky. Oba vycházíme do vlahého večerního vzduchu se spokojeným úsměvem na tváři. Jen lituju, že jsme tu autem a nemůžeme se domů projít.

Tak jsem tu po delší době s další kapitolou.

Jak se máte?

Votes a komentáře jako vždy potěší. Váš názor mě zajímá. 😇

A hledám nápad na nějaké drama... možná by se sem hodilo. Nápady?
Nic neslibuju, zatím je to ve formě úvah...

L.