Rainbowbear /Larry Stylinson

9.

Louis

S hlavou položenou na Harryho hrudi odpočívám. Poslouchám rytmus jeho srdce a přeju si abych takto mohl zůstat nejlépe na vždy.

Hladí mě po vlasech a já si užívám postcoitální opojení. Ten pocit být v něm...je tak těsný. A ty steny. Měl jsem problém se kontrolovat, vážně jsem nechtěl aby ho to bolelo. 

Harry prolomí ticho. "Vážně se mi takto líbí, ale nezajdem na to jídlo?"

"Jasně, co by sis dal? Je tu dobrá italská, na rohu je čínská a ani ta řecká není špatná? Na co máš chuť?" Začnu se pomalu zvedat. Přidrží si mě u sebe a políbí mě. Jen líně a pomalu pohybuje jazykem proti mému.

Musím polibek přerušit, protože už se mi zase zvedá a nejdřív bych měl Harryho nakrmit.

Zmateně se na mě kouká. "Pokud se chceš najíst musíme toho nechat, nebo odsud neodejdeme." Dodám na vysvětlenou.

S úsměvem mě omrkne a začne se zvedat i se mnou. Já mám na sobě kraťasy hned, než se obleče Harry trochu narovnám co jsme poshazovali a pomuchlali. Utřu i masážní lehátko. Místnost ještě pohledem zkontroluju a vydám se i s Harrym směrem do šaten abych se také oblékl.

Ze stadionu vycházíme ruku v ruce s úsměvem na rtech. Nevím co to v něm jen je, ale cítím se vedle něj neustále nadržený a zároveň klidný. Užívám si jen pouhou jeho přítomnost.

Nakonec se rozhodneme pro italskou. Je sice nejdál, ale za to tam skvěle vaří. Celou cestu se držíme za ruce. Kreslím mu na hřbetu ruky kroužky palcem a povídáme si. Ten první večer jsem byl příšerně nervózní a nebyl schopen slova, ale dnes je konverzace překvapivě plynulá.

"Máš krom fotbalu i další koníčky?" Ptá se Harry zvědavě.

"Ještě hraju na kytaru a trochu skládám ale nejsem v tom moc dobrý. Co podnikáš ve volném čase ty?"

"Já zpívám, fotím, občas chodím do posilovny a mám rád turistiku. Ikdyž na tu nemám moc času."

Vstoupíme do restaurace a milá servírka nás uvede do malého boxu úplně v zadu. Mám z toho radost budeme mít více soukromí. Skoro jakoby vycítila, že je to nejspíš rande. Sám si nejsem jistý, ale odmítám to analyzovat. Je mi s Harrym moc příjemně a to je to na čem teď záleží.

"Turistiku?" Vracím se zpět k tématu. "Kam ses vydal naposledy?"

"Už nevím, je to dávno co jsem podnikl nějaký výšlap. Ale rád si vyšlápnu na kopec a užívám si výhled do krajiny."

"Rád bych šel s tebou"

"Můžeme něco naplánovat. Fotbalista asi nebude mít úplně špatnou kondici. To bys i mohl udržet krok"

"Pchee... mělo by ti dělat starost jestli udržíš krok ty se mnou" škadlím ho.

Jídlo je vynikající a já nemůžu odtrhnout oči od toho nádherného chlapa co tu přede mnou sedí. Povídáme si o všem možném. Vůbec nemám ponětí o čase. Je mi s ním příjemně. Pod stolem se držíme za ruce. Trochu mě překvapí, že za oknem se stmívá.

Hazza je na tom podobně. Když ho upozorním, že za okny je skoro tma překvapeně vykulí oči.

"Měli bychom asi jít." Říkám neochotně. Vůbec se mi nechce loučit.

"Pojďme se projít, nedaleko je malý park s rybníčkem." Navrhne Harry. Ani on se nejspíš nechce jen tak loučit.

Při placení se dohadujeme, kdo bude platit. Nakonec vyhraju, ale jen protože jsem rychlejší při hledání karty v peněžence.

Ruku v ruce vycházíme z restaurace. Konverzace plyne, jen tak bezcílně bloudíme parkem pořád dokola. Nechci se loučit, ale začíná mi být chladno a nechci znovu nastydnout. Uvědomím si, že je úplná tma. Dokonce už svítí měsíc.

"Proboha kolik je hodin?" Proberu se najednou.

Harry se podívá na hodinky. "Bude deset"

"To je neuvěřitelné. Vůbec mi nepřijde, že jsme spolu už tak dlouho." Ošiju se zimou.

Harry si toho všimne a dá mi ruku kolem ramen. Samozřejmě, že ani jeden z nás nemyslel na teplejší oblečení, když jsme šli "jen" na oběd.

Spěcháme k mému autu zpátky na stadion.

"Kam to bude, pane?" Zeptám se slušně a otevírám pro něj dveře spolujezdce.

"Nemám to daleko, nemusíš mě vozit" snaží se bránit Harry, ale to už ho strkám do auta.

"Já nejsem připravený se loučit, takže nemáš na vybranou"

V autě hned zapnu topení abych se zahřál. A dál si povídáme. Pohledem zavadím o jeho rty a už se neodtrhnu. Když mluví, vlní se mu rty a já jsem jako zhypnotizovaný.

Asi si všiml mého upřeného pohledu, protože se z ničeho nic uprostřed věty zarazí, nakloní se ke mě a políbí mě.

Vjedu mu rukou do vlasů, on si mě za tvář přidržuje a jen se dál líbáme. Chci k němu blíž, ale to neumožňuje ani můj automat. (pozn. Auto bez převodovky)

Když se nakloním blíž, narazím si loket o područku mezi sedadli. A když to zkusí Harry praští se kolenem do přístrojové desky.

Jen ho smutně pohladím po tváři a vzdám to.

Tiše mi nadiktuje adresu. Měl pravdu vážně je to dost blízko. Zastavím u něj před domem. Vystoupíme z auta společně. Jdu se s ním rozloučit ke dveřím.

Zívne.

"Běž spát, už jsi unavený." Popoháním ho neochotně. Mám o něj starost.

Ještě chvíli se jen líbáme na prahu. Ani jeden se nechce loučit. Začíná mi být vážně zima. Když se proti své vůli otřesu Harry se lekne. Rychle odemkne dveře a beze slova za nimi zmizí. Než se stihnu vzpamatovat je zpátky a v ruce drží zelenou hoodie.

Než stihnu něco říct už ji na mě navléká, jako bych byl dítě.

"Teď už budeš v teple." Konstatuje a prohlíží si mě. Mikina je mi očividně trochu velká, ale měl pravdu je dost teplá.

Obejmu ho a dám mu pusu na rty. Co začalo nevinnou pusou se prohloubí ve vášnivý polibek. Jeden druhého ochutnáváme. Tiskneme se k sobě jak nejvíc to jde. Úplně se v tom polibku ztratím a zapomenu na okolí. Nevnímám nic jiného než Harryho.

Pardón další žhavá scéna možná příště.Doufám, že se to bude někomu líbit. Názory i votes potěší.
Děkuji,
L.