Rainbowbear /Larry Stylinson

4.

Harry

Je to už týden a já ho stále nemůžu dostat z hlavy. Páteční noc byla úžasná. On byl úžasný, pořád na to myslím. Ale proč utekl? Proč mi na sebe nedal kontakt? V hlavě se mi zase ozve ten protivný tichý hlásek, který jen přiživuje všechny mé nejistoty. "Co když se mu to s tebou nelíbilo? Co když ses mu nelíbil ty?" Snažím se to nevnímat, oba jsme si to užili o tom nemůže být pochyb. Snažím se přestat na to myslet...

Doufám, že kino se Zaynem mě trochu rozptýlí. Před zrcadlem ještě přemýšlím, co si vzít na sebe. Jasně o nic nejde, žádná velká událost, ale chci vypadat dobře. Tričko a džíny mi připadá málo. Upnuté kalhoty a košile? To by šlo. Košili nechám do půlky rozepnutou.

Ještě se vypořádat s vlasy. To vrabčí hnízdo, co mám na hlavě mě dnes vůbec neposlouchá. Zabere mi dobrých patnáct minut než vypadám alespoň přijatelně.

Jsem hotový akorát ve chvíli, kdy se ozve zvonek.

Jdu otevřít Zaynovi a nabídnu mu pivo než vyrazíme.

"Jsi myšlenkami úplně mimo" obviní mě z ničeho nic.

"Promiň, nemůžu z hlavy dostat, co se stalo minulý pátek" přiznám mu a trochu se ošiju.

"Do teď jsi mi neřekl, co se vlastně stalo?!"

"No... popravdě nevím co ti říct. Stalo se hodně a zároveň nic" stručně mu shrnu, co se v pátek stalo po té co s Gigi odjel.
"Utekl, ani mi nedal číslo. Prostě zmizel. Nevím, jestli se mu to nelíbilo, ikdyž tak nezněl...nebo jsem se mu dost nelíbil já?" Dodám zklamaně.

Zayn na mě jen nevěřícně zírá. "To je blbost, není možné aby ses ty někomu nelíbil i já bych po tobě vyjel a to jsem hetero."

Jen pokrčím rameny.

"Pojď musíme vyrazit, jinak to kino ani nestihnem."

Chtěl bych to stvoření znovu vidět. Zrovna na něj myslím, když vycházíme do budovy. Zayn se vydá pro lístky a já jdu koupit colu a popcorn.

Stoupnu si do fronty a nepřítomně listuju instagramem. I já sám jsem otrávený z toho kolik času tam trávím. Naštvaně vrátím mobil do kapsy a začnu se rozhlížet po kině.

Je tu celkem dost lidí, ale né tolik aby byl sál úplně narvaný. Když v tom moje oči padnou na menšího bruneta. Stojí ke mě zády. A já chvíli pochybuju, že by to mohl být on. To se mi musí zdát, prostě jsem na něj celý týden myslel a teď už si ho i představuju v davu před sebou.

Ale ty vlasy! Musí to být on. Jen na něj chvíli zírám. V tu chvíli jakoby vycítil můj pohled. Najednou se otočí. Chvíli jen zmateně mrká. Zase upírám pohled do těch modrých očí podobných oceánu.

Nevím, jak mám reagovat, jen na něj koukám. On nevypadá, že by na tom byl líp. Pohled mi bez hnutí oplácí.

To přece není možné. Taková náhoda. Než si stihnu promyslet, co bych měl udělat objeví se po mém boku Zayn a táhne mě dovnitř. Nebráním se, film za chvíli začíná a i Louis se svými přáteli už spěchá do sálu.

Popravdě vůbec nevím, co se v tom filmu odehrává. Celou dobu jen uvažuju, co bych měl udělat? Jak to navléknout, abych s ním byl zase sám. Najít jeho drobnou postavu mi dalo na sedadlech trochu zabrat, sedadla jsou tu pohodlná a vysoká, takže přes opěrku není ani vidět.

Sedíme od nich jen o dvě řady výš. Když se najednou zvedne a pomalu odchází. Trvá mi jen dvě vteřiny rozhodování, jestli pronásledovat ho znovu není už trochu moc. Ještě nedojde ke konci jejich řady a už jsem také na nohou, omlouvám se a procházím co nejrychleji za ním.

Zatím se neotočil, takže asi neví, že jdu za ním. Nechci ho vyděsit. Držím si trochu odstup, kdyby náhodou. Když zajde na záchody, následuju ho. V hlavě už vymýšlím co říct, aby to nevypadalo trapně. Jen co však vejdu do místnosti s umyvadly jsem zády přitisknutý na dveře.

Doufám, že si to časem někdo přečte a dočte až sem. Zajímá mě váš názor.
Prosím buďte hodní. Nikdy jsem nenapsala víc než školní práci xD
L.