Rainbowbear /Larry Stylinson

31.

Harry

Ze snu mě vytrhne budík. Chvilku mi trvá si uvědomit, kde jsem, a proč mi zvoní budík v neděli.

"Výlet." Vydechnu. To vytáhne i Louiho z pod deky, pod kterou se ještě před chvílí schovával před budíkem. Mžourá na mě ospalýma očima, vlasy mu trčí do všech směrů. Je k zulíbání. Kašlu na ranní dech a políbím ho.

"Dobré ráno." Usmívá se spokojeně. "Na snídani si zajdme cestou k tobě, nebo chceš něco chystat? Mám strach, že v mojí kuchyni je maximálně čaj." Schová si tvář do dlaní. Je to roztomilé.

"Něco si koupíme cestou" chytím ho za ruce a přiměju ho se na mě podívat. Když ke mě zvedne oči, usměju se.

~~~

Dali jsme si snídani, sprchu a sbalili se až překvapivě rychle a i tak mám strach, že nestíháme.

"Klid, jedeme akorát." Uklidňuje mě Lou, když dosedneme do auta, položí mi ruku na stehno. "A zavolej Zaynovi, nabereme nejdřív jeho a pak Liama a Nialla."

~~~

Trochu mě překvapilo, že si Zee sedl dobrovolně doprostřed.

"Jak se cítíš?" Ptám se Zayna než se k nám přidají i ostatní.

"Natěšený jako malé dítě, ale ty jsi měl asi na mysli mou malou krizi, co?" Střelí pohledem k Louimu. "Překvapivě v pohodě." Nemáme čas se zaobírat podrobnějšími detaily, protože už vidím zbylé dva pasažéry, jak na nás nedočkavě mávají. Niall i Liam bydlí ve stejné ulici, takže je nabíráme najednou. Ještě se za nimi nedovřou dveře a auto už zaplní Niallův smích. Je až neuvěřitelně nakažlivý. Netrvá dlouho a už se smějeme všichni.

"Tak jak se vám vstávalo? Těšíte se?"

~~~

Cesta s plným autem lidí uběhla překvapivě rychle. Než se naděju už vystupujeme na parkovišti poblíž stezky, kterou se chceme vydat. Měl jsem trochu strach, jak parta která se zatím tolik nezná zvládne celodenní výšlap, ale bál jsem se zbytečně. Stejně jako v pátek je vše přirozené a bavíme se jako bychom se znali roky.

"Takže poslední nahoře platí pití?" Niall kmitá obočím na ostatní účastníky.

"A vzal sis s sebou dost peněz?" Provokuje Lou.

Povzdechnu si. "No tak už poďte."

Sluníčko nám svítí nad hlavou, stezka se klikatí do mírného stoupání, ze všech stran nás obklopuje les a ptáci zpívají. Jediné co narušuje ten mír přírody je smích naší pětice. Vážně si to užívám. Vypravíme si historky. Lou mě každou chvíli kontroluje, jestli jsem v pořádku. Váhám jestli je to ještě milé nebo už je to otravné. Ale zůstali jsme díky tomu trochu pozadu a tak si ukradu polibek, alespoň nějakou výhodu to má.

"Hele všiml sis toho taky, nebo se mi to zdá?" Šeptá mi Lou, dokud jsme ještě vzdálení od ostatních.

"Uvidíme?" Mrknu na něj. Docela se tím bavím.

"No tak poďte už hrdličky!" Volá Zayn. Všichni trochu zpomalí, abychom je mohli dohnat.

"Muchlovat se můžete večer doma." Vyplázne jazyk Niall. Neunikne mi jak při těch slovech Zayn střelí pohledem k Liamovi. Nevím jestli si všiml i Louis, ale usmívá se teď od ucha k uchu. Liam se začervená. Ehm... nenápadné.

"Nebo v kině, že?" přisadí si Zayn. "I když to nezní tak zle, nezajdem na něco?"

"Jen když se nikdo s nikým nebude muchlovat." Prohlásí Niall. Nejdřív střelí pohledem k nám, a co mě překvapí stejný pohled věnuje i Zaynovi s Liamem. Že by věděl něco co já jen tuším, nebo si taky všiml?

"To z tebe mluví závist? Nemáš možnost vzít si s sebou rande?!" Neodpustí si Lou a dělá, že si pohledů mezi mým a svým kamarádem vůbec nevšiml.

"Teď, když mě omluvíte dámy, mám v plánu vyhrát pro sebe nějaké pití zdarma." Pohledem mě zkontroluje a dá se do sprintu. Jsme jen kousek od cíle, dokonce máme mírný náskok po cestě jsme se nějak dostali do vedení. Cítím se dobře. Následuju Louiho a dám se do mírného poklusu, cíl je blízko v podstatě po rovince. Ostatní nás následují, ale vypadá to že přinejmenším Louise už nedoběhnou. Zayn mě předbíhá ale to už Louis pod rozhlednou předvádí cosi jako vítězný taneček. Usmívá se od ucha k uchu a vyplazuje jazyk. S Liamem dobíháme společně a poslední dorazí úplně zadýchaný a červený Niall.

"Přemýšlím, že bych si v pátek výjimečně dal nějaký ten super drahý a sladký koktejl." Provokuje Lou.

"Dobrá dobrá, téměř čestně jsi vyhrál a tak je první runda na mě." Konstatuje Niall ruce zdvižené ve vzdávajícím se gestu.

"To si nechám líbit, ale jsem hodný zatáhnu aspoň vstupné na rozhlednu." Usmívá se Liam a vydá se pro lístky.

S krásným výhledem si uděláme pár selfíček, a pak už si jen užíváme výhled. Lou se ke mě přikrade zezadu a obejme mě.

"Ten úsměv ti sluší. Chybělo mi být ti takto blízko." Šeptá mi do ucha a předstírá, že mi ukazuje něco v dálce na obzoru. "Už tě chci mít zase jen pro sebe."

Trochu se mu zavrtím v náruči. I já bych si přál být tu s ním sám. Zavzpomínám se na náš výlet. "Být tu tak sami, mohli bychom si zopakovat zážitek z minula." Zašeptám s ďábelským úsměvem na tváři. Lou za mnou úplně ztuhne.

"A copak přesně jste vyváděli minule?!" Kompletně zabije naši chvilku Niall.

"To je pro nás abychom věděli a pro tebe tečka tečka tečka." Mrknu na něj. I přes odvážnou odpověď se červenám.

"Ale no tak, víme že nechceme vědět co spolu dělali." vědoucně se vmíchá do debaty Liam a změní téma. "Tam na ten kopec se vydáme příště." Ukazuje na rozhlednu, kde jsme byli s Louim spolu sami.

"Tam už trefím." ušklíbne se Lou.

"Nechte už toho a pojďme se najíst." Ukončím debatu a vyrazím směrem k louce, kde si nachystáme piknik.

"Dobře, nechci vědět co jste dělali, a rozhodně to nechci vidět, ale vypravíme se na tu druhou rozhlednu?" Zeptá se Zayn, když dojíme.

"Příští sobotu mám zápas, ale v neděli mám volno, co vy?" Ozve se Lou.

"Tak to ti přijdem určitě fandit a v neděli snad budu mít šanci i vyhrát, hmm...?"

"Liame a co to kino?" Ozve se Niall.

"Na to nesmíme zapomenout." Usmívá se Zayn. "Ale to taky znamená, že strávím celý příští víkend s váma za zadkem." Asi nejsem jediný komu připadá, že ho to vlastně potěšilo. Když domluvíme veškeré detaily, vydáme se zpátky k autu. Už se těším až budu s Louim zase chvíli sám. Nechápejte mě zle s klukama je sranda, ale už bych ho zase chtěl mít jen pro sebe.

Doufám, že se vám kapitola líbila.

Votes i komentáře potěší.

L.