Rainbowbear /Larry Stylinson

10.

Harry

Loučili jsme se před mým domem velmi intenzivně a velmi dlouho. V podstatě jsem s Louim strávil celou sobotu. Je ráno a já bych ho chtěl znovu vidět. Vlastně nechápu, že se nám vážně povedlo se rozloučit aniž by skončil v mojí posteli. A moje mikina mu vážně moc slušela.

Pořád myslím na vše co se včera stalo, když mi zazvoní mobil.

Louis: Dobré ráno krasavče, jak se cítíš?

Harry: Dobré ráno, unaveně. A co ty jak ses vyspal?

Ještě chvíli si jen tak píšeme, když mě něco napadne. Vážně ho chci zase vidět.

Harry: už jsi dneska něco jedl?

Louis: zatím ne. Říkal jsem že nerad vařím, a byl jsem líný někam vyrazit.

Harry: a budeš líný vyrazit i ke mě, když tě pozvu na domácí kuchyni?

Louis: ani trochu. Kdy mám dorazit? Mám něco přinést?

Zběžné prozkoumám, jestli mám skutečně všechno na přípravu.

Harry: abych měl všechno chybíš tu jen ty.

Louis: ok. Jdu se nachystat. Napíšu až vyrazím.

Proboha i já se musím nachystat. Vystřelím z postele a začnu zběsile pobíhat po ložnici. Mám rád pořádek, takže s úklidem si starosti dělat nemusím. Jen ustelu postel. Ale já se musím dát do pořádku. Potřebuju sprchu. A než si upravím vlasy...

Když zaslechnu auto na příjezdové cestě už stojím umytý a navoněný v kuchyni a chystám vše co budu potřebovat. Jdu mu otevřít.

Dneska mu to sluší. Je to neuvěřitelné, ale v nízko posazených teplákách a mojí mikině vypadá roztomile a k sežrání zároveň. Jeho výběr přímo odpovídá mému mám na sobě kraťasy a obyčejné tričko.

Dáme si pusu na přivítanou a já ho provádím domem. Přinesl červené víno. Jakoby mi četl myšlenky bude se ideálně hodit k obědu, co mám v plánu uvařit.

Skončíme v kuchyni a Loui se posadí na barovou židličku u kuchyňského ostrůvku. Takto si můžeme povídat celou dobu co budu připravovat oběd.

"V kuchyni jsem nemožný, ale když mi dáš pokyny určitě bych mohl pomoct."

"Seď a vypadej roztomile? Je to dostatečný úkol?" Ptám se se smíchem.

Jen na mě udělá vtipnou grimasu.

Chvíli jen pozoruje, co dělám. Jak si vše chystám. Chci vařit omáčku a tak musím nakrájet cibuli a rajčata.

"No dobře co kdybys nakrájel rajčata." Ukážu mu jak si to představuju.

"Dobře. To snad zvládnu." Seskočí z barové stoličky a začne si sundávat mikinu. Při tom se mu vyhrne tričko a já zapomenu dýchat. Ještě jsem neměl čas si ho pořádně prohlédnout a vychutnat každý detail jeho těla. To musím co nejdříve napravit.

Projde kolem mě stoupne si k prkýnku a začne krájet rajčata přesně jak jsem mu ukázal. Já se pustím do krájení cibule. Pracujeme bok po boku. Sem tam se dotkneme rukama a já mám vážně problém se soustředit abych se neřízl. Když máme skoro vše nachystáno, dám vařit maso i s omáčkou a vím že máme chvíli čas než musím dát vařit i těstoviny. Sklidím vše co není potřeba. Louis mě u toho tiše pozoruje a kouše si spodní ret. Taky si chci kousnout.

Rychlým pohybem k němu přistoupím. Je vidět že to nečekal, jeho překvapení využiju a vysadím ho na už uklizený kuchyňský ostrůvek.

Jeho překvapené vyjeknutí mě pobaví.

Stojím mezi jeho nohama. Usmíváme se na sebe. Rukama mu stále spočívám v pase. On mi dá ruce okolo krku a přitáhne si mě k polibku.

Začneme zlehka. Jemně mu zkousnu spodní ret a polibek prohloubím. On mi omotá nohy okolo pasu a tiskne se blíž ke mě. Jednou rukou mi zajede do vlasů a druhou si mě drží pevně u sebe. Já mu rukama přejíždím po zádech. Svaly se mu pod mým dotekem napínají.

Chci cítit jeho holou kůži. Dlouho se nerozmýšlím a sundám mu tričko. Moje tričko mizí hned vzápětí. Tiskneme se k sobě teď už nahou hrudí. A stále je mi to málo chci ho víc a chci ho hned. Pohyby se stávají zběsilejší. Nehty mu přejedu po zádech. Loui se prohne v zádech a zasténá.

Ozve se zvonek!

"Pane bože já úplně zapomněl na jídlo" odtrhnu se od Louiho a dám se do zbylých příprav. Ještě že jsem si nachystal minutku, jinak bych to vše spálil.

"Nejdřív se najíme a hned po tom ti ukážu jak krásnou má tento dům ložnici" slibuju mu.

Názory? Měli se na jídlo úplně vykašlat? Komentáře a votes potěší.
Mmch manžel se rozhodl, že až to bude hotové chtěl by si to přečíst. Mám mu to dovolit nebo dělat že jsem to nikdy nenapsala nedopsala, prostě že to neexistuje?
L.