Rainbowbear /Larry Stylinson

6.

Louis

Čekáme na poslední scénu na konci titulků a já úplně cítím, jak se Niall přímo třese nedočkavostí jen aby mě mohl vyzpovídat. Pravda, na ten film jsme se těšili a mluvili o něm více než měsíc a já si jen tak zmizím uprostřed filmu a přijdu zpět pomalu na titulky.

Přemýšlí, že bych jim zalhal. Ale jak vysvětlit změnu košile. Jen tak si odejdu a najednou mám místo trička stylovou košili.

Film dospěje do úplného konce. Kino se začne pomalu rozsvěcet a já stále nevím, co mám klukům říct.

Niall přímo vyskočí ze sedadla. Na tváři mu hraje úsměv, když si mě prohlíží. Trvá celé tři vteřiny než si uvědomí změnu oblečení.

Než se však stihne zeptat předběhne ho Liam svým klidným hlasem.
"Kam jsi zmizel? A je vůbec nutné abych se ptal co jsi dělal?"

Když si promýšlím odpověď a vzpomínám co se dělo, tvář se mi sama roztáhne do širokého úsměvu.

"No...v hale jsem zahlídl toho krasavce z pátku, co jsem vám o něm tak nějak už říkal" začnu pomalu.

Vycházíme z kina. Harry i se svým kamarádem už jsou asi pryč, nikde je nevidím.

"Prosím, řekni že tentokrát jste se krom zřejmého obtěžovali vyměnit si i telefon" konstatuje Niall s pohledem upřeným na košili.

"Chceme vůbec vědět jak a proč došlo k výměně svršků?" Ptá se trochu nevěřícně Liam s pozvedlým obočím.

"Noo.." trochu protahuju a snažím se přijít na to 'co' a 'jak to' říct.
"Možná ale vážně jen možná z té košile upadlo pár knoflíčků a vzhledem k tomu že jsem očividně menší tak když ji mám já není tolik zřejmé." A rychle dodám "ale to je samozřejmě pouze teorie"

Liam jen protočí oči. Niall ještě chvíli skenuje každý můj pohyb a pak to už taky nechá být.

Dál se bavíme o kravinách a směřujeme k domovu. Bydlíme ve stejné části města, takže většinu cesty máme společnou. Je sice pátek, ale zítra ráno mám trénink takže dnes žádná párty.

Když se rozloučíme a konečně za mnou zaklapnou dveře od domu teprve mi dojde, že mám vážně číslo na toho krasavce Harryho. Celý týden okupoval mé myšlenky a já o něj zavadím v kině.

Neuvěřitelné.

Nachystám si sendvič a připravím věci na zítřejší trénink. Znám se, vstávání není moje silna stránka.

Opatrně si v ložnici odložím košili zbytek oblečení jen nahážu na prádelník. Nahý přejdu do koupelny.

Pořád na sobě cítím jeho dotek. A při zběžném pohledu do zrcadla si všimnu i nového znamínka lásky tentokrát u krční jamky.

Znovu cítím jeho ruce na svém těle a to na to jen myslím. Téměř ze sebe nechci smýt jeho vůni ani otisky jeho doteků. Jen jsme si ho navzájem vyhonili, ale bylo to jako poprvé. Lepší než když se mě poprvé dotkl někdo jiný než já sám. A to jsem myslel, že tu extázi nic nepřekoná.

Po rychlé sprše se vracím do ložnice a hezky poskládaná košile mě vážně láká. Chci mít okolo sebe jeho vůni. Alespoň vůni, když ne dotek.

Bože co to se mnou je... užili jsme si na záchodcích...ehm ehm... už dvakrát. A já najednou myslím na tulení? Pche...

Stále na něj myslím a tak vezmu do ruky mobil a přemýšlím...

Trvá celkem dlouho, než po všem váhání, přemýšlení, smazávání a znovu přepisování zmáčknu 'odeslat'.

Snad se to někomu bude líbit a dočte až sem. Reakce a názory by mě potěšily.
L.