Rainbowbear /Larry Stylinson

28.

Louis

Přiběhl jsem do parku, sotva jsem popadal dech ale našel jsem ho. Zhroucená postava sedící na lavičce. Přišel jsem těsně k němu, ale byl ztracený ve svých myšlenkách. Vůbec si mě nevšiml. Zarýval si nehty do dlaní ruce pevně sevřené v pěst. Vidět ho takto bolelo. Každá drobné ranka v jeho dlaních mi lámala srdce. Nesnášel jsem se za to, že to já to způsobil. Byla to moje vina. Slzy mi stékali po tvářích a já jen doufal, že mi odpustí. Na ničem jiném nezáleželo. Jen aby můj Hazza byl stále MŮJ. Když si mě přitáhl do obětí a políbil mě cítil jsem obrovskou úlevu. Napětí mezi námi smýval déšť a drobné polibky. Není to tak, že by napětí zmizelo úplně. Jeho pozůstatky se s námi nesly jako malý černý mrak. Harry se usmíval, ale v jeho očích byl stále stín všech těch slz. 

"Chtěl bych ti něco ukázat, půjdeš se mnou?"

Chvíli váhal, ale vzal mě za nabízenou ruku a následoval mě. Není to tak, že bych měl zázračný plán jak to napravit. Ale doufám, že můj plán vyžene ten stín z Harryho nádherných zelených očí. Vedu ho k sobě domů. Už u mě párkrát byl, to není nic nového. Jenže většinou se jen zastavíme pro mé věci a jedeme k němu. Nikdy jsem ho neprovedl domem a ani si nejsem jistý jestli viděl víc než vstupní halu. Celou cestu ho držím za ruku. Není to tak, že bych se bál, že mi uteče. Pche, co chci komu namluvit?! Přesně to mě děsí. Nepouštím jeho ruku ani když dorazíme k mému domu a já po kapsách marně hledám klíče. Vedu ho rovnou do ložnice. 

"Slibuju, že mám v plánu tě provést domem. Jen se nejdřív zbavíme toho mokrého oblečení." Zabere jen chvíli než najdu dvoje teplákové kraťasy a dvě trička. Tohle je snad poprvé, kdy se při převlékání neokukujeme. Až když jsme oba převlečení, odvážím se zvednout k němu oči a prohlédnout si ho. Moje oblečení mu sluší. A já už se ani nepozastavuju nad tím, že si tohohle úžasného chlapa chci přivlastnit všemi myslitelnými způsoby. Asi začínám chápat Harryho nadšení, že chodím v jeho oblečení.

"Já říkal, že mám tričko, které by slušelo víc tobě." Tahle připomínka ho rozesměje. To je náznak, že to není tak zlé, ne? Vycházíme z ložnice a já Hazzu provázím domem. S překvapeným výrazem se zastaví u piana v obýváku.

"Neříkal jsi, že hraješ na kytaru?" Ukážu na opačnou stranu místnosti, kde je ve stojanu má akustická kytara. 

"Hraju na kataru, ale trochu i na piano." 

Obdivně si prohlíží oba nástroje. Já se nezmůžu na víc než pozorovat Harryho, jak si prohlíží každý kousek obýváku. Pozastaví se u vystavených fotek. Není jich moc, ale mám tu vystaveny fotky mé široké rodiny. Přijdu těsně k němu a obejmu ho zezadu. Postupně zvedá jeden rámeček za druhým a já mu vyprávím o členech rodiny na fotkách. Mám to štěstí, že mám velkou milující rodinu. Vyprávím mu jaké to bylo přiznat se jim. Harry mě zaujatě poslouchá a otázkami vybízí abych nepřestával. Ani nevím jak se to stalo, ale přesuneme se na gauč. I on mi vypráví o své rodině a jak reagovali na jeho comming out. Je to hořkosladké. Už dříve jsem si všiml pár drobných jizev na jeho zápěstí a teď k nim znám i příběh. Slzy se mi derou do očí, pro toho chlapce, který potřeboval zachránit. A teď přede mnou sedí muž, ten který dělal co mohl aby toho chlapce zachránil. Uchopím jeho zápěstí a každou z jizev políbím. Objímám ho. Slova došla a začíná nás zmáhat únava. 

"Můžeme si jít lehnout?" Ptá se Harry se zívnutím. Jen přikývnu. Jdeme si lehnout. Usínáme v klidném objetí. Napětí se s každým slovem postupně rozplývalo. Mrak zmizel a my můžeme v klidu spát. Už pomalu spím, když slyším Hazzův tichý hlas.

"Chci tě slyšet hrát."

"Cokoli si přeješ." Slíbím a pak už slyším jen jeho tiché oddechování.

~~~

Probouzím se a jsem trochu zmatený. Vše je v pořádku, Harryho kudrliny jsou rozprostřené po mé hrudi, ale prostředí je jiné. Chvíli mi trvá než si uvědomím, že jsme v mojí ložnici. Už jsem tu nespal tak dlouho, že mě to na chvíli zmátlo. Uchechtnu se nad tou ironií. Můj smích probudí i Harryho. Rozespale na mě kouká. Jeho zmatení je roztomilé.

"Dobré ráno, Sluníčko. Jak se ti spalo poprvé v mé posteli?"

"Uhm, hmm..." Zamumlá rozespale. Políbím ho na čelo. Využiju, že znovu usíná a vydám se pro snídani do nedaleké pekárny. Je to jen přes cestu, takže se neobtěžuju oblékat. Mám na sobě stejné teplákové kraťasy v kterých jsem šel spát a na nahou hruď si jen hodím mikinu. Když se vrátím, Hazza stále spí. Vše jsem nachystal na tác a přidal jsem kávu a čaj. Dnes si dáme snídani v posteli. Vracím se do ložnice s úsměvem. 

"Snídaně, ospalče" Přisednu si ke vstávajícímu Harrymu. Tác položím doprostřed mezi nás a natáhnu se pro pusu. 

"Děkuju" Široce se usmívá Harry nad hrnkem kávy. "Chci tě slyšet hrát." Zopakuje Harry své přání. 

"Mám přinést kytaru do postele?" 

Omlouvám se za delší pauzu.

Doufám, že se vám to líbí.

Komentáře a votes potěší.

L.