Rainbowbear /Larry Stylinson

23.

Harry

Lou má dnes trénink a já přemýšlím, že bych zašel se Zaynem do posilky nebo tak. Z úvah mě vyruší vibrace telefonu. ID volajícího mě pobaví, on mi snad čte myšlenky.

"Ahoj Ze"

"Čau, co se dnes sejít na kafe?" Něco na jeho tónu se mi nezdá.

"Jsi v pořádku Ze?"

"Jo v podstatě jo, co to kafe?"

"No jasně, kdy a kde?"

"Poblíž vaší budovy je nová kavárna, můžeme zkusit tu? Ve 4?"

"Dobře, sejdeme se tam." S divným pocitem, že se se Zaynem něco děje ukončím hovor. Musím se vrátit k práci a tak pro zatím odložím starost o Zayna bokem, přece jen za chvíli ho uvidím a můžu se přesvědčit jak na tom je na vlastní oči. Ještě v rychlosti napíšu Louimu.

H: Lou, dnes mě nemusíš vyzvedávat. Jdu se Zaynem na kafe. Sejdeme se až večer doma 😘

L: Bav se a pozdravuj 😘 těším se na večer 💚

Práce mi dnes přibývá pod rukama. V podstatě není poznat, že jsem z hromady úkolů něco splnil. Jen co něco dodělám, přijde nový úkol. Konečně se mi podaří dodělat vše co jsem potřeboval, kouknu na hodinky. Jasně, úplně akorát. Posbírám si věci a když už se chystám odejít, volá mi šéf.

~~~

Do kavárny nějakým zázrakem vcházím pouze s pěti minutovým zpožděním. Udýchaně se rozhlížím po Zaynovi. Už je tady a zabral nám stůl úplně vzadu. Když se blížím neujde mi, že vypadá trochu rozhozeně možná nervózně.

"Ahoj" Trochu se lekne, jakoby mě nečekal nebo jsem ho vyrušil z nějakých hlubokých úvah. Vážně si začínám dělat starosti.

"Jé ahoj Harry"

"Vypadáš jako bys mě ani nečekal..." Odmlčím se ale než stihne odpovědět pokračuju. ".. děje se něco?"

"No víš... vlastně jsem tě sem vytáhl, protože chci něco probrat." Sype ze sebe rychle. Položím mu ruku na rameno.

"Ze, víš že jsem tu vždy pro tebe. Povídej co se děje?" Zayn se zhluboka nadechne.

"Já vím, ale..." Jen trhne rameny. Posadím se blíž k němu a obejmu ho kolem ramen.

"Nic říkat nemusíš, ale jestli chceš nebo  se potřebuješ svěřit, jsem tady."

Chvíli je naprosté ticho. Zayn očima hypnotizuje stůl jakoby z něj snad měla vyskočit odpověď na cokoli, co se mu honí hlavou. Nezvedne oči ani když přijde servírka. Nic neříká a tak objednám pro nás oba. Až když před nás položí kávu si Zayn povzdechne.

"Pohádali jsem se s Gigi zase" Vydechne tak tiše, že si nejsem jistý zda jsem slyšel dobře, i protože hádky s Gigi nejsou nic zas tak neobvyklého. Určitě né tolik, aby vypadal, tak jak vypadá, že by šlo o něco vážnějšího než normálně?!

"To mě mrzí, kvůli čemu jste se chytli?"

"Vlastně si nejsem jistý s Gigi nám to v poslední době vážně skřípe. Hádáme se čím dál víc. Divné je, že si vlastně přeju aby byl konec....ale víš chtěl jsem se na něco zeptat..." Zayn mluví tak tiše a nejistě. Vůbec to k němu nesedí.

"Ptej se."

"No... víš... zajímalo mě, jak jsi poznal, že jsi gay?" Trochu zrudne a sklopí oči. Můj mozek se v tu chvíli úplně sekne. Takový obrat jsem vážně nečekal.

"No myslím, že jsem to nějak tušil vždycky. Chvíli trvalo než jsem se s tím i smířil. Nebylo to lehké, ale prostě když jsme s klukama ještě na škole rozebírali kdo je nejhezčí, já si myslel na kapitána fotbalového týmu a vy jste mluvili o roztleskávačce Clare."

"Hmm...Mike."

"Jsem v šoku, že si ho pamatuješ. Já Clare dokonce jednou políbil, než jsem se ujistil úplně."

"Tos mi nikdy neřekl" zírá na mě nevěřícně Zayn.

"Nebyl důvod se tím chlubit, bylo to divné a nepříjemné nám oběma. A teď mi řekni, proč se na to teď po letech ptáš?"

"No víš... nejsemsiúplnějistýalemožnánejsemtakheterojakjsemsimyslel." Vychrlí ze sebe Zayn. Snažím se zpracovat co právě řekl. Jen na něj koukám a pevněji ho obejmu.

"Ať se děje cokoli, jsem tu pro tebe" Jen ho objímám.

"Vždycky se mi líbily ženy, ale čím dál víc si uvědomuju že se mi líbí i muži." Skloní hlavu a upře si oči do klína.

"To není něco, za co by ses měl stydět. A chce to obrovskou odvahu si to přiznat." Zvednu mu bradu. "Vážně není důvod se stydět a ať se děje cokoli jsem s tebou a mám tě rád."

"Děkuji Harry" Omotá kolem mě ruce. Ještě chvíli se objímáme. Když se Zayn odtáhne vypadá podstatně klidněji.

"Ten výšlap v neděli platí?" Nadšení s jakým se ptá mě vážně mate. Ještě před chvílí vypadal, že se rozsype a teď se tváří jakoby výlet byly snad druhé vánoce. No jestli potřebuje rozptýlení, nebudu mu kazit radost a naladím se na jeho vlnu.

"Jasně, všichni s tím počítají. A zatím i počasí vypadá, že nám vyjde vstříc."

Se Zaynem si povídáme až do tmy. Zaveze mě na roh mojí ulice a když se loučíme vypadá podstatně klidněji.

~~~

Přicházím k domu a už z dálky vidím, že Louiho auto stojí na příjezdové cestě. Moc se na něj těším. Jak se blížím, všimnu si siluety sedící na schodech před domem. Bože já jsem idiot. Lou je u mě sice jako doma ale nemá klíče. Zatím! Pomyslím si zatímco se k němu blížím.

Jsem tu s další kapitolou. Tak snad se vám líbila.

Postřehy, votes, komentáře i váš názor mě moc potěší 😍

L.