Rainbowbear /Larry Stylinson

33.

Harry

Jsem úplně vyčerpaný, jakože jasně včerejšek byl úžasný, ale šli jsme spát vážně pozdě, málem jsme zaspali do práce a k tomu ty komplikace s posledním projektem. Už tu šílím a nemůžu se dočkat až vyrazím za Louim. Řeším jeden problém za druhým. Je to skoro provokace, že se za mnou Lou cestou stavil pro klíče, aby se dostal ke mě domů. Na chvíli se zasním nad tím jak přirozené mu přišlo jet ke mě domů. Určitě se teď tlemím jako idiot. Nevadí.  Pustím se znovu do práce, abych se pokusil napravit vše co se pokazilo a celou dobu se uklidňuju myšlenkou, že Lou na mě čeká u mě doma.

Venku se začíná stmívat, když se mi konečně podaří opustit kancelář. Nejsem zrovna v nejlepším rozpoložení, ale už se moc těším do Louisova objetí. Jeho zářivý úsměv snad dokáže přinést aspoň trochu světla do tohohle příšerného dne. Konečně se blížím k domu. Je to dost nezvyk zvonit na svůj vlastní dům. Čekám a přijde mi to až směšně absurdní. Dveře se konečně otevřou, Lou mě jen líbne na tvář a spěchá zpátky směrem kuchyně. Hmmm....jako vážně? To mě ani pořádně nepřivítá?! Než se stihnu nějak dál zaobírat tou ošklivou myšlenkou, uvědomím si že tu něco voní a v kuchyni hraje hudba. No... možná mě čeká lepší přivítání než jsem si myslel. Spěchám do kuchyně. Dobře beru zpátky, tohle překonává vše co jsem si mohl představovat. Lou stojí u sporáku jen v mém tričku a trenkách. To je teda pohled. V ruce má pánvičku, pohupuje boky a tiše si brouká spolu s rádiem. Chtěl jsem se jít převléct do domácího, ale nechci aby mi utekl jediný pohled na to sladké stvoření, které jak předpokládám nám vaří večeři, protože tuší že jsem měl opravdu šílený den.

"Můžu nějak pomoct?" Nedá mi to a nabídnu se, i když jsem úplně hotový.

"Jak jsi mi to řekl? Sedni si a vypadej roztomile?" Lou se na mě otočí přesně s tím úsměvem na který jsem se těšil celý den. "Vážně, běž si sednout ke stolu a uvolni se. Vše mám pod kontrolou a za chvíli už budeme jíst." Podá mi sklenku vína a začne nakládat na talíře. Vypadá to skvěle.

"Dnes podáváme kuřecí obalené ve slanině plněné mozzarellou s domácí bramborovou kaší." Pro tohle sdělení schválně zvolil vysoko posazený a úslužný tón, napodobující obsluhu v drahých restauracích. Nejdříve usadí mě, jemně mě políbí a pak se sám posadí. Pustíme se do jídla a musím uznat, že se mu to vážně povedlo.

"Je to vynikající."

"Jsem rád, že ti chutná." Stydlivě se na mě usměje. "Popravdě tohle je poprvé co jsem vařil pro někoho."

Hřejivý pocit se rozlévá celým tělem. Lou mě pohladí po tváři. "Měl jsi dlouhý den a tak si zasloužíš speciální zacházení. Další překvapení tě čeká nahoře, ale teď se v klidu najez, nic ti neuteče."

"Ooo takové rozmazlování skoro stojí za všechny ty problémy v práci." Ať už vymyslel cokoli, nemůžu se dočkat, ale nejdřív bychom měli dát do pořádku kuchyň. Předtím jsem neměl prostor si ji prohlédnout, ale teď když jsem se trochu uklidnil...no páni...vážně v mojí kuchyni asi vybuchla bomba. Všechno je všude. Opravdu nechci aby si někdo myslel, že jsem nevděčný. Miluju to gesto, ale chudák moje kuchyně. Lou následuje můj pohled a úplně zrudne.

"Neboj, uklidím to zatímco si ty budeš užívat nahoře."

"Uteče mi něco, když ti nejdřív pomůžu to uklidit?" Ptám se opatrně. Nechci znít jako nevděčný maniak posedlý úklidem, kontrolou nebo obojím, ale asi se mi to úplně nepovede. Trochu mu povadnou koutky, a já se cítím jako idiot. Určitě si s tím dal spoustu práce, chtěl mi udělat radost. "Ať už je to překvapení cokoli, chci tě tam mít u sebe." Snažím se to trochu vylepšit. A vlastně nelžu. Proč bych si měl to, ať už je to cokoliv, užívat sám, když tam u sebe můžu mít svoje osobní sluníčko.

"Vážně? Chtěl jsem ti dopřát trochu prostoru si odpočinout." Tak neurčitě pokrčí rameny. Hmm... zajímavé...co asi nachystal?!

"Líp se mi bude odpočívat s tebou." Tohle vážně zabralo. Přímo mu zajiskří oči nad tím nápadem. Najednou celý nadšený vezme ze stolu teď už prázdné talíře a spěchá do kuchyně. Začíná uklízet špinavé nádobí do myčky. Následuju ho a začínám sklízet ingredience a koření zpátky do skříněk, kam patří. Bok po boku nám to jde od ruky a netrvá dlouho než je moje kuchyň zase jako nová. Zezadu obejmu Louiho a políbím ho na krk.

"Děkuju. Vážně nevím čím jsem si to zasloužil." Šeptám mu tiše. Mírně s námi houpu do rytmu a postupně se uvolňuju.

"A to jsi ještě neviděl všechno." Lišácky se usměje. Odtáhne se z našeho objetí. "Počkej tady chvíli."

Odběhne směrem nahoru. Snažím se být trpělivý a nenakukovat, abych mu to překvapení nezkazil. Není to lehké. Slyším jak nahoře něčím štrachá a šramotí. Naštěstí nečekám dlouho a už se širokým úsměvem přibíhá zpátky. Vede mě do schodů a jen co jsme v patře zakryje mi oči. Podle směru, kterým mě vede, odhaduju že míříme do koupelny. Hraje tu tichá hudba a cítím sladkou vůni. Možná vanilka. Možná nějaké květiny. Než mě nechá nahlédnout políbí mě na krk.

"Kdyby sis to přece jen chtěl vychutnat sám, nebudu se zlobit." Pošeptá a konečně mě nechá nahlédnout. Kolem vany jsou rozházené plátky růží, koupelna je osvětlená pouze jemným světlem svíček rozmístěných různě po prostoru. Na poličce vedle vany je spousta přípravků, které tam ještě včera určitě nebyly. Vana samotná je připravená a plná pěny.

"To je neuvěřitelné a nádherné." Otočím se nadšeně k Louimu. "Určitě chci aby ses ke mně přidal."

"Cokoliv si přeješ." Pomalu se navzájem svlékáme. Lou mě nechá vejít do příjemné lázně prvního. "Nerozmyslel sis to? Vážně se chceš dělit o prostor?"

Rozhlédnu se po mojí velké vaně, ve které ještě stále zbývá spousta místa. "Mám to chápat tak, že se ke mě vlastně nechceš připojit?" Zvednu nevěřícně obočí.

"To rozhodně ne, ale měl to být zážitek pro tebe. A teď to vypadá, že si to víc užiju já."

"Tak už nezdržuj a pojď za mnou." Pobídnu ho a on vklouzne za mě. Veškerý stres dne se rozpouští v příjemném objetí horké vody a toho nejúžasnějšího chlapa na světě. Opřu se o něj a vychutnávám si ten klid. Nasávám ten uklidňující pocit každým pórem. Ani jsem netušil, že něco takového potřebuju, ale tohle je přesně to co jsem potřeboval. Ten pocit jako být doma. Já vím jsme doma ale tak jsem to nemyslel. Otevřu oči a obdivuju vše co pro mě nachystal, když pohledem znovu zavádím o poličku nyní plnou věcí.

"Co to je?"

"No víš... když jsme spolu mluvili o obědové pauze zněl jsi tak rozhozeně. Tak jsem se cestou domů stavil na nákup, a možná jen možná jsem to trochu přehnal. Máme tam pěnu do koupele, olejíček do koupele, nějaké další serepetičky a masky na obličej. Může to znít hloupě nebo málo ale chtěl jsem prostě udělat něco, aby ses cítil líp."

"Děkuju opravdu, je to to nejvíc. Jsi nejlepší, víš to?" Otočím se k němu abych ho mohl políbit.