Rainbowbear /Larry Stylinson

13.

Louis

Ráno se probouzím první. Ležíme zamotání jeden do druhého a je mi tak příjemně, že se nechci ani hnout. Můj pohyb probudí i Harryho, který se teď na mě kouká rozespalýma očima. Ztracím se v pohledu do těch smaragdových očí. Pohladím ho po tváři a vtisknu mu pusu. Je to jen drobný dotek našich rtů. Chci se odtáhnout, v tom mi ale zabrání Harryho ruka zamotaná do mých vlasů. Přitahuje si mě zpátky ke svým rtům. Jazykem mi přejede po spodním rtu. Tiskneme se k sobě. Vůbec nevím kolik uběhne času, než se od sebe odtáhneme.

"Dobré ráno Curly" zašeptám.

"Dobré ráno Boo" dá mi pusu na čelo. Je to roztomilé.

"Dáme si k snídani palačinky?" Zeptá se Harry zatím co si mě hladí po zádech. Přeju si abychom takto mohli zůstat, nejlépe už na pořád. Ale má pravdu, měli bychom se nasnídat.

Souhlasím a společně scházíme do kuchyně. Snažím se mu v kuchyni pomáhat, ale už jsem říkal, že to není moje silná stránka. A tak jen uvařím čaj pro sebe, kávu Harrymu a na stůl nachystám talířky, nutelu, marmeládu a nakrájím ovoce. Hary mezitím chystá palačinky. Pustím rádio a pozoruju Harryho jak se soustředí na vaření. Naprosto mě fascinuje jak vyhazuje palačinky do vzduchu. Pozoruju jak se mu napínají svaly, když zkušeně pohazuje pánvičkou.

Tiše pozoruju Harryho, jak se otáčí v kuchyni. A vážně tohle bych si nechal líbit. Takový výhled a k tomu domácí snídaně. Dokončí poslední palačinku a my se přesuneme s jídlem k připravenému stolu.

"Jsou vynikající" pochválím Harryho.

"To jsem rád, že ti chutná."

"Na takové rozmazlování bych si hned zvyknul." Mrknu na něj.

Když jsou talíře prázdné, sklidíme nádobí do myčky. V rádiu zrovna hraje moje oblíbená písnička. Téměř proti své vůli se zhoupnu v bocích do rytmu. Harrymu se v tu chvíli na tváři rozlije široký úsměv. Než se naděju, tiskne mě k sobě a tančíme. První dva kroky jsou nejisté, ujmu se vedení a valčíkovými kroky se otáčíme okolo kuchyňského ostrůvku. Pobídnu Harryho do otočky a pak si ho přitáhnu blíž, kroky už se vůbec nezatěžujeme. Jen se pohupujeme jeden druhému v obětí. Moje oči se vpíjejí do těch jeho smaragdů. Ani si nevšimneme, že píseň už dohrála. Nevím jak dlouho se k sobě jen tiskneme. Svými rty se jemně otře o ty mé. Líbáme se.

"Posloucháte Rádio 1D, právě je 8 hodin a my vám přinášíme nejnovější zprávy..."

"Pane bože, nestíháme" panikařím "Přijdu pozdě, nestíhám si ani skočit domů se převléknout."

Harry se očividně taky lekne, ale oproti mě se zdá klidný. Chytí mě za ramena abych se trochu uklidnil.

"Nadechni se!" Vyzývá mě s klidem Harry. "Prostě si půjčíš oblečení ode mě. Nic víc stejně nepotřebuješ."

Jen na něj nevěřícně zírám. "Tvoje oblečení mi nebude." Konstatuju s poukázáním na náš očividný výškový rozdíl.

"Posledně ti moje košile moc slušela." Mrkne na mě Harry s širokým úsměvem.

Při vzpomínce na to jak jsem k ní přišel se trochu začervenám. "Dobrá tedy, tak už se nezdržujme. Nebo přijdeme vážně pozdě." Souhlasím poraženecky. Vážně bychom si měli trochu pohnout.

Stojím uprostřed Harryho skříně a nevěřím svým očím. Ta místnost je snad větší než ložnice. Harry prochází kolem a vytahuje šuplíky, prohrabuje ramínka. Sem tam popadne do ruky nějaký kus oblečení. Ani ne za tři minuty stojí přede mnou a podává mi hromádku oblečení.

"Moc ti to sluší" pošeptá mi Harry do ucha, když si zapnu poslední knoflík košile. Podívám se na něj v zrcadle. A páni...

"I tobě to sluší" ocením šeptem.

Jsme připravení a vyrážíme do práce. Před domem se k Harrymu ještě přitisknu a dám mu pusu.

"Hezký den, Curly" mávam na něj od svého auta.

"Hezký den, Boo"

Oba nasedneme do svých aut a vyjíždíme.

~~~

Jsem v práci a snažím se být produktivní, ale jsem nesoustředěný. Pořád musím myslet na Harryho. A košile, která voní jako on, mi vůbec nepomáhá. Přemýšlím, kdy se zase uvidíme. Je to zvláštní, byl jsem s ním v podstatě celý víkend a už se mi stýská a to jsme se rozloučili před dvěma hodinami.

Už asi po sté vytahuju z kapsy telefon. Napsat či nenapsat?! To je otázka, kterou se zabývám posledních pět minut. V tom mi mobil v ruce oznámí příchozí zprávu. Vidím, že je od Harryho a začnu se usmívat na mobil jako idiot.

Harry: už se mi po tobě stýská. Co s tím uděláš?

Tahle kapitola mi dala vážně zabrat. Doufám, že vám se bude líbit, ikdyž já s ní moc spokojená nejsem.

Jak se jinak máte?

Votes a komentáře potěší.

L.