Rainbowbear /Larry Stylinson

20.

Louis

V práci končím tak akorát abych vyzvedl svého přítele a stihli jsme náš domluvený pozdní oběd. Nechtěl jsem to dávat najevo, ale popravdě jsem trochu nervózní. Kluci jsou fajn, ale ani si nevzpomínám kdy jsem jim někoho představoval, pokud vůbec. A co se Zayna týče, chci udělat dobrý dojem. A asi jsem zapomněl jak se to dělá. Vážně už jsem dlouho neměl vztah, aspoň ne takový kde by mi na tom druhém vážně záleželo. Nasedám do auta a vyrážím pro Hazzu.

Když se konečně propletu městem, on už na mě čeká před budovou. Pohled na něj zažene veškeré myšlenky na nervozitu, kterých jsem měl ještě před chvílí plnou hlavu. Teď vidím jen jeho. Vystoupím a jdu se s ním přivítat. Neviděl jsem ho celých devět hodin a to je prostě nepřípustně moc.

"Ahoj zlato" vrhám se mu kolem krku a tisknu své rty na ty jeho dřív než stihne odpovědět. Harry mě obejme těma svýma silnýma rukama a trochu se skloní aby byl polibek pohodlnější. Prsty se mu prohrabuju ve vlasech.

Odtrhneme se od sebe až když uslyšíme troubení auta.

"Taky tě rád vidím, Boo" rychle mu otevírám dveře. A už usazení v autě vyjíždíme za klukama.

Do restaurace dorazíme překvapivě jako první. Posadíme se ke stolu a než dorazí ostatní stihneme probrat vše co se nám stalo v práci a vymyslet plán na zítřejší odpoledne. A to jsem myslel, že máme zpoždění. Jsme tak zabraní do konverzace, že si ani nevšimneme že se k nám někdo připojil.

"Ehm..ehm" odkašle si velice pohledný mladík. Snědší pleť, z límečku košile mu vykukuje tetování, vzhled trochu jako drsňák.

"Ze" přivítá ho Harry. "Tohle je Louis, Lou tohle je Zayn" podáme si ruce.

Než se stihneme posadit už vidím i zbylé dva, co se k nám mají připojit. Niallův výraz je na chvíli naprosto k nezaplacení. Vidí mě tu stát hned se dvěma krasavci a trochu zmateně mezi nimi kmitá pohledem. Liam mu asi neřekl že se k nám připojí i Harryho kamarád. Teď je řada s představováním na mě.

"Nialle, Liame tohle je můj přítel Harry" pokynu rukou nejdříve k Harrymu. "A tohle je Zayn" Niallova zmatená vráska zmizí a všichni si přátelsky potřesou rukama. Když se všichni poseznamují, sedneme si a začneme vybírat z menu.

U stolu nastane trochu trapné ticho. Vážně nevím co říct a jsem z toho celkem nervózní. Harry jakoby mi snad zase četl myšlenky, spustí ruku pod stůl a kreslí mi drobné uklidňující kroužky na stehno.

N: "Máte všichni vybráno? Mám hlad."

Li: "A kdy nemáš hlad?!"

Niall ignoruje smích u stolu a mává na servírku aby na sebe upozornil. Naštěstí má směnu Suzi, která nás už dobře zná a nebude to brát za nevychovanost.

S: "Dnes je vás víc než obvykle, hoši. Kdo mi představí nováčky?"

N: "Seznamovat se můžem jindy, nejdřív jídlo" Suzan se jen směje. Niall předvede výraz po kterém ženy v jeho okolí odhazují nejen kalhotky ale možná i rozum. Vážně občas přemýšlím jestli spolu ti dva něco mají nebo někdy měli?

S: "No jasně že tě nejdřív nakrmím. Máte vybráno?" Otočí se k ostatním u stolu, s úsměvem si zapíše naše objednávky a odběhne do kuchyně. Ti takzvaní nováčci pozorují tuto interakci velice nechápavě až se musím smát.

H: "To je tady normální?"

L: "No, normální to sice není, ale to ani oni... takže...." Pokrčím rameny.

N: "Se Suz se známe už dlouho." Dodá Niall na vysvětlenou stále otočený směrem, kterým zmizela.

Po tomto už se konverzace u stolu rozběhne naprosto přirozeně. Jídlo je vynikající a je to taky jediná chvíle kdy u stolu opět nastane ticho. Nikdo se neodvažuje mluvit s plnou pusou.

Li: "Kam jste to vlastně vyrazili?"

H: "Rozhledna tady poblíž" Harry začne vyprávět o našem výletu. Všichni ho zaujatě poslouchají. Já sám bych jeho krásný hlas mohl poslouchat do nekonečna i kdyby jen četl nákupní seznam. Část o záchvatu z pochopitelných důvodů vynechá a když se dostane až k rozhledně trochu zrůžoví a já tuším proč. Tomu se zasměju, možná trochu moc nahlas. Celý stůl se na mě otočí.

L: "Co je? Chcete jet příště s náma?" Měním téma a je to očividný úspěch. Všichni se nadšeně zapojí do plánování detailů a toho který kopec bychom mohli zvolit příště. Harry je ve svém živlu, vypadá tak nadšeně z plánování dalšího výletu až se musím usmát. Jeho nadšení je nakažlivé a mě strašně těší dělat mu radost. Jen poslouchám a nechám plánování na nich, půjdu kamkoli mě ten můj kudrnatý anděl zavede.

Jsme tak zabraní do debaty, že si ani nevšimneme, že se venku začalo stmívat. Sedíme v restauraci v podstatě poslední, když se začneme zvedat k odchodu.

"Tohle byl celkem úspěch." Komentuje Hazza v autě nadšeně.

"To souhlasím, nechtěl jsem ti to říkat předem, ale byl jsem vážně nervózní. Myslím že je to věčnost, kdy jsem se takto s někým seznamoval a vážně mi záleželo na tom udělat dobrý dojem."

"Ale to jsi vůbec nemusel, jsi úžasný a Zaynovi stačí že jsem s tebou šťastný." Chytí mě za ruku a palcem mi kreslí kroužky na hřbetu ruky.

Cesta k Harrymu domů netrvá dlouho. U sebe doma jsem za posledních čtrnáct dní v podstatě nebyl. Jen si sem tam zajedu pro nějaké oblečení. Je to jako bychom spolu bydleli. A mě se i jen ta představa vážně líbí. Už se moc těším až se k sobě zase přítulíme na gauči a budeme pokračovat ve sledování našeho nového seriálu. Jen co dorazíme domů Harry nachystá čaje, já najdu kde jsme skončili a už se tulíme na gauči přilepení jeden ke druhému. Miluju tuhle pohodičku a možná i něco víc...

Zajímá mě jak se vám to zatím líbí? Votes a komentáře samozřejmě potěší.

A jak se jinak máte?

L.