Song without words - Larry Stylinson

6. Is everything okay? ☑️

Zabouchl jsem dveře a lehl si na postel. Bylo toho na mě hrozně moc a hlavně jsem byl neuvěřitelně unavený. Jenom samotná večeře mě vyčerpala natolik, že si nedokážu představit ještě hrát. Bohužel jsem ale slíbil, že zahraji a sliby se mají dodržovat.

Posadil jsem se a zakoukal se před sebe. Venku bylo šero a jemně poprchalo. Když člověk přešel blíž k oknu, šlo zahlédnout, jak kapky dopadají na hladinu jezírka a vytvářejí tak neucelenou mozaiku, která se mění každým úderem jednotlivé kapky. Stromy byly zbarveny do tmavě zelených barev a obloha pokryta mraky.

Nechtěl jsem zbytečně zdržovat. Převlékl jsem se tedy do černých tepláků a tmavě modrého většího svetru, vzal si noty, ale ještě těsně předtím, než jsem vyšel ze dveří, jsem si stoupl před zrcadlo a díval se na svůj vlastní odraz. Svetr jsem si vyhrnul tak, abych viděl své břicho. Na kluka jsem měl postavu vždy výjimečně hubenou až moc.

V hlavě se mi přelévala jedna myšlenka přes druhou, až se mi z toho chtělo brečet. Co když mě nikdo nikdy nebude chtít, co když mě nikdo nikdy nebude milovat, co když já nikdy nebudu moct milovat? Nechtěl jsem nad tím přemýšlet. Nechtěl jsem si tím zatěžovat mysl, ale ne a ne to přebít něčím jiným. Ani nevím, jak mě to napadlo.

Raději jsem si dal svetr zpátky tak, jak má být a odešel jsem. Pomalu jsem sešel do obýváku, kde všichni seděli na sedačce před zažehnutým krbem a čekali, až k nim přijdu. Vnitřně jsem cítil jakousi zodpovědnost a respekt, který mě poháněl dál a pomalu zaháněl stres, který jsem ještě do teď pociťoval.

,,Výborně Louisi, prosím, posaď se," řekla mi Jocelyn a nalila mi šálek čaje. Jude seděla vedle mě, Joshua po mé druhé straně, Jocelyn vedle Jude a Harry ve svém křesle naproti nám všem. Místností se linula vůně dřeva a všude byly poskládány svíčky. I přes tak velký prostor tam bylo útulno.

,,Tak, řekni nám něco o sobě Louisi," vyzvala mě Jocelyn a posadila se se šálkem čaje na sedačku.

,,No, já tak moc zajímavý nejsem. Ale tedy, žiju v Londýně, jsem jedináček, ale mám nejlepší kamarádku Amy. Na klavír hraji třináct let, miluju hudbu a přírodu." Celou dobu, co jsem mluvil, jsem po očku sledoval Harryho. Usmíval se a pečlivě si mě prohlížel. Byl jsem pod náporem jeho očí a to mě do značné míry velice znepokojovalo. Bylo zvláštní, že se na mě tak upřeně dívá. U nikoho jsem to ještě nezažil, že by mě tak hltal pohledem. Z toho neustálého pohledu se mi zvýšil tep, až jsem skoro nemohl dýchat.

,,Lou, jsi v pořádku?" zeptala se Jude, když viděla, že mi asi není úplně nejlíp. V tu chvíli Harryho obličej povolil a lehce se napnul.

,,Jojo, jenom si odskočím," hbitě jsem se zvedl a vyběhl do pokoje, abych se mohl nadechnout z inhalátoru. Už jako malému mi diagnostikovali lehké astma a občas mi to trochu ujede.

Byl jsem nervózní. Zase. Musel jsem se nějak uklidnit. Oblékl jsem si bundu, nasadil si čepici a došel zpátky za celou rodinou do pokoje.

,,Chtěl bych se moc omluvit, ale udělalo se mi lehce nevolno. Nebude vám vadit, když na chvíli půjdu ven? Nebojte, určitě vám ještě dnes zahraji," osvětlil jsem celou situaci a v duchu se modlil, ať jim to nevadí.

,,Vůbec ne Louisi, udělej si času kolik potřebuješ, my počkáme," odpověděla Jocelyn.

Já jim potichu poděkoval a vyrazil ven.

Procházel jsem se šerem po obrovské zahradě a kochal se jejími krásami. Bylo to magické prostředí. Tak nádherné, že jsem si připadal jako ve snu.

Obešel jsem celé jezero, až jsem našel lavičku, na které jsem se usadil. Byla sice zima, ale to mi v tu chvilku vůbec nevadilo. Musel jsem si pročistit hlavu a na to bylo toto místo víc než dostačující.

Zavřel jsem oči a zhluboka vdechoval čistý vzduch, který byl všude okolo. Přemýšlel jsem nade dneškem, nad zítřkem, nad klavírem, nad mámou, nad Am a hlavně nad Harrym. Sám jsem nemohl uvěřit, že mě jeho pohled tak vyvedl z míry. Ale když to bylo, jako by vás probodávalo tisíce jehel nebo jako by vás polili mísou plné ledové vody. Na jednu stranu to byl příšerný pocit, ale na tu druhou byl neobvykle příjemný. Nerozuměl jsem tomu a ani nevím, jestli tomu vůbec porozumět chci.

,,Tak co, lepší?" najednou se ozvalo vedle mě a já málem vyletěl z kůže. K mému překvapení to byl Joshua, poslední člověk, kterého bych tady čekal.

,,Ale jo," odpověděl jsem a trochu se posunul, abych mu udělal místo.

,,Taky sem chodím. Je tu nádherný výhled na dům a je tu celkem klid," řekl, aniž by se na mě podíval.

,,Z toho, co se stalo vevnitř si nic nedělej. Je to normální. Jsi v novém prostředí s novými lidmi a to je těžký." Mezitím, co povídal, tak si vytáhl z kapsy u bundy krabičku cigaret, jednu si z ní vytáhl a zapálil si.

,,Prosím, o tomhle," ukázal na cigaretu, ,,nikomu neříkej. Nikdo to neví a já bych rád, aby to tak zůstalo. Každý má své tajemství. A to je to moje."

Po nějaké době jsme se vrátili zpátky do domu a všichni stále seděli na těch samých místech a očividně čekali na nás s Joshuou.

,,Všechno v pořádku?" zeptal se s překvapením Harry.

,,Ano, děkuji za optání," usmál jsem se a sedl si za klavír.

,,Omlouvám se vám, že jsem vás tak zdržel. Teď mi dovolte, abych vám zahrál."

Pohodlně jsem se usadil a začal hrát. Vybral jsem si jedno z Chopinových Nocturnem. Přišlo mi, že se to výborně hodí.

Zahrál jsem první tón a všechny pochybnosti, které jsem doposud měl, opadly. Prsty jsem nechal klouzat volně po klapkách a dělat svou práci.

Hudba se linula celou místností, až se mi z toho chtělo brečet. Ta melancholie a něha ze zahraných tonů byla neuvěřitelná a já byl sám na sebe vnitřně hrdý. Věděl jsem, že jsem dobrý, ale tohle byl můj prozatimní životní výkon. Užíval jsem si to plnými doušky a doufal jsem, že mé publikum si to užívá stejně jako já.

Jakmile jsem položil poslední akord, cítil jsem se úžasně. Všichni mi hned začali tleskat a já byl nadmíru spokojený.

,,Věděl jsem, že si výborný, ale tohle bylo něco neuvěřitelného. Z tebe jednou bude vynikající umělec Louisi." Harryho slova mě zahřála u srdce. U tak výborného klavíristy jako je Harry by člověk za taková slova vraždil. A já byl nesmírně rád, že je řekl zrovna mně.

Ahooj!
Další díl za námi, uf, Louis to už teď docela prožívá..
Stay tuned,

Adgambery28