Song without words - Larry Stylinson

19. I would spend the rest of my life with you☑️

„Protože moje třída na to není dost dobrá."

Ta slova ve mě doznívala snad celý den. Jak to jako myslel? Chce snad naše poprvé v královské ložnici nebo jak?

To mě nutilo přemýšlet, jak to vlastně bude. Moc po Harrym toužím, ale nejsem si jistý, jestli jsem připravený mít sex. Je to přece jen něco mnohem víc než pouhé polibky a objetí, vlastně své polovičce odevzdáte už naprosto vše, co můžete nabídnout. Do Harryho jsem blázen, jen se bojím, že ho v posteli zklamu, jak nemám žádné zkušenosti. Věřím ale tomu, že naše láska je víc než nějaký tělesný styk a požitek. Ale i tak mě stejně jeho slova přivádí k šílenství. Já nevím, mají to tak všichni panicové a jejich první lásky?

Ani jsem se nenadál a začali chodit první studenti. Sedl jsem nervózně za klavír a procvičoval si prsty. Přišlo mi, jak kdyby jejich zástup nikdy nekončil, ale naštěstí až se zaplnila místnost snad osmdesátky tváří, dveře se zaklaply a nastalo ticho. Snažil jsem si prohlédnout všechny tváře, ale bylo to téměř nemožné, při takovém počtu mi splývaly dohromady. Jen jsem věděl, že jsou tu převážně dívky Jude věku a nikdo nevypadal nesympaticky.

Harry mi věnoval úsměv a začal: „Krásný dobrý den vám všem, jsem rád, že jste přišli v tak hojném počtu, ale to je asi kvůli návštěvě, ne díky mému krásnému obličeji," těmi slovy nás všechny rozesmál, „takže toto je Louis Tomlinson, přijel z Londýna na mé soukromé hodiny, a sem jsem vám ho přivedl, jak už jsem vám říkal, abych vás k hraní více motivoval. Troufám si říct, že tady Louis toho umí víc než kdokoliv z vás v jeho věku, tak doufám, že si z jeho stylu hraní a celkového přístupu něco odnesete." Jeho slova mi jako obvykle nahnala červeň do obličeje, a tak jsem jen trapně zaskuhral: „Děkuji panu Stylesovi za milá slova, taky vás zdravím a doufám, že se vám to bude líbit." Hned jsem se zase schoval za klavír a rozehrál se Chopinovým Nocturnem.

Harry stál velice blízko za mnou, což mi dodávalo odvahu a sebevědomí. Věděl jsem, že je to člověk, co mě miluje a usilovně doufá, že se mi to povede, a tak se taky stalo, nechci ho nikdy zklamat. Pokračoval jsem Variacemi od Bacha, mými oblíbenými, které byly o něco náročnější, ale už jsem to hrál tolikrát, že je snad nemožné to pokazit. Celkově mi hrát trvalo asi 5 minut, a po nich jsem se náležitě uklonil a místností se rozeznělo tleskání. Měl jsem ze sebe velkou radost, a asi i Harry, který mě poplácal po ramenu. Chtěl jsem víc, ale vím, že to mě čeká až v soukromí.

Po jeho dlouhém monologu o tom, jak se mi to povedlo, čeho by si měli všimnout a učit se ode mě, následovala klasická hodina, kde jim vysvětloval sluchovou analýzu, kterou sám nesnáším, ale Harry to tak hezky vysvětloval, že bych to i pochopil, kdybych dával pozor. Moje oči totiž mířily úplně někam jinam. Neseděl jsem vzadu se studenty, ale hezky vepředu na boku, tudíž jsem měl přímo dokonalý výhled na Harryho stojícího u tabule a mohl si ho prohlížet zas a znova. Byl jsem z něj unesen. Celý zbytek svého života bych mohl strávit sledováním jeho i obyčejných denních činností, hlavně že jeho. A taky sem tam nějakou pusu nebo objetí, a můj život by byl dokonalý. No jo no, možná i ten klavír, ale museli bychom na něm hrát spolu.

„Myslím, že toho máte za dnešek až až, víte co si odsud dnes máte odnést, takže mějte se krásně, a příští týden na shledanou." Po těch slovech přišel ke mně a pošeptal mi: „Běž ke dveřím a podat si s nimi ruce." Přikývl jsem a ihned poslechl, protože z jeho dechu na mém krku jsem měl husí kůži, která by mě donutila po něm hned tady skočit.

Nervózně jsem se usmíval a podával ruce, občas mi někdo sdělil nějaká slova chvály a obdivu, za které jsem upřímně poděkoval a cítil se jako v nebi. Jsem tu se svojí láskou, která mě před tolika lidmi vychválí víc než by musel a všem se to ještě líbilo. Můžu chtít od života víc?

„Tak jdeme domů princezno," řekl Harry, když si sbalil svoje věci a za ruku mě táhl ven z místnosti. Měl jsem strach, že tam někdo bude, ale ono jak už bylo pět odpoledne, tak univerzita zela tichem. Proto jsem si jeho stisku začal užívat a propletl nám prsty, což ho donutilo k roztomilému úsměvu.

V autě pustil Abbu, na kterou jsme okamžitě začali zpívat a smát se. Byl jsem tak šťastný. Život si mě zase naráz začal mazlit a já si toho náramně užíval. „Bude někdo doma až přijedeme?" zeptal jsem se zvědavě a doufal v zápornou odpověď. „Bohužel, Jocelyn i Joshua by tam měli být." Mrzelo mě to, ale zase jsem si říkal, že zavolám mamce a zkusím i Am, ať ví, že na ně nezapomínám.

***

„Ahoj Louisi, jaké bylo hraní na univerzitě?" zeptala se mě mile Jocelyn, když jsme dorazili domů. „Ahoj, ale jo, myslím si, že se mi to docela povedlo a i mě to obohatilo," odpověděl jsem s úsměvem na rtech, který mi oplatila. Vyrazil jsem nahoru do patra, abych se převlékl a zavolal mým ženám, když v tom jsem uslyšel Harryho hlas: „Jocelyn, můžeš mi říct, proč zase vaříš tohle!? Reálně každý den vaříš to samé. Nebaví mě ten tvůj stereotyp." Věděl jsem, že bych neměl poslouchat, ale tohle mě víc než zajímalo.

Na tváři Jocelyn se usídlil smutný výraz, kterého si Harry okamžitě všimnul a hned na to Jocelyn obmotal ruku kolem pasu a snažil se ji ukonejšit. 

,,Promiň, takhle jsem to nemyslel," řekl jí a pohladil ji po tváři. ,,Nic se nestalo, já vím, že máš pravdu," odpověděla mu a chytla ho za ruku, která byla na jejím líci. 

Chvíli se objímali, když najednou Jocelyn promluvila:,, Volala mi máma, že mám za ní přijet, takže vás tu budu muset nechat samotné."

Odešli, a já opatrně vyšel z mého pokoje. Harry seděl na gauči s posměšným úšklebkem. Došel jsem za ním a řekl: „Vážně ti to jídlo tak vadí?" Usmál se, přitáhl si mě do objetí a pošeptal: „Ne. Jenom mě to trochu namíchlo, ale už je to jedno, teď jsem rád, že jsem s tebou." To mi zalilo srdce blaženým pocitem a já mu položil hlavu na rameno.

Venku se postupně rozpršelo a já mu navrhl, jestli si nepůjdeme zatančit v dešti. Prvně na mě koukal jako na blázna, ale já věděl, že mi na to kývne. Vždycky jsem o tom totiž snil, že si s láskou svého života zatančím v dešti. A já si v tu chvíli byl jistý, že to Harry je.

„To studí, ty jsi blázen!" zakřičel na mě jakmile jsme vyšli a já se tomu jen zasmál. „Nebuď hysterka a pojď." Vzal jsem ho za ruku a začal s ním tančit pofidérní valčík. Brzy převzal iniciativu a točil si mě okolo sebe a já si toho moc užíval. Užíval jsem si pohled na jeho mokré vlasy, které se mu nalepily na čelo a já mu je mohl odhrnovat. Užíval jsem si každou otočku, každý náraz na jeho tělo.

Pomalu nám ale začala být zima, a tak jsme se dali do ploužáku. Natiskli jsme se do objetí a pomalu se pohupovali. Déšť neustával, přesně tak, jak jsem si přál. Jen já a Harry, které jsme protančili sic bez hudby, ale společnost nám dělaly právě kapky.

„Jsi tak neskutečně krásný," zašeptal mi do ucha Harry a srovnával mi mokré pramínky vlasů. „Strávil bych tu s tebou takhle celý zbytek života. " Ani mě nenechal reagovat a hned mi začal obdarovávat krk polibky. Zasténal jsem jako snad nikdy, a Harry mi věnoval hluboký pohled, kterým se vlastně ptal, zda smí. Jeho ruce mi tak sjely na zadek a dravě se vrhl na mé nevinné rtíky.

Ahooj!
Romanťárna slaďárna, té si ještě musíme užít...
Stay tuned,

Adgambery28