Song without words - Larry Stylinson

25. That fucking conciliation☑️

„Snesl bych ti modré z nebe, kdyby sis o to řekl."

Ta slova mnou projela jako amorův šíp. Usmál jsem se na něj z jeho klína a pohladil jej po tváři.

Přemýšlel jsem nad tím. Ještě jsme si neřekli to, že se milujeme. Je to zvláštní, vždycky jsem si myslel, že své „miluji tě" člověku sdělím ještě před prvním společným sexem, a ono tomu tady tak nebylo. Zajímavé, že jsem si všechno plánoval do detailů, ale jakmile přijde Harry, tak se to všechno odehrává dle okamžiku.

***

Školní život v Walesu už mě začal nudit. Byl tu konec druhého týdne mého pobytu zde, a já se snad nic nenaučil ani si nenašel pořádné kamarády. Ach, jak mi chybí to naše staré gymnázium v Londýně.

Po škole jsem si počkal, abych si odchytil Cola. Od toho incidentu v autobuse jsme spolu nemluvili, nejspíš se mi od samého studu vyhýbal. Chtěl jsem jej přesvědčit, že je všechno v pořádku, že se chci i nadále bavit.

„Cole!" zakřičel jsem na něj, hned jak jsem ho spatřil v davu, „pojď si promluvit prosím." Vypadal trochu nervózně, ale přišel. Vzal jsem ho za ruku do ústraní a začal jsem: „Proč se mnou od toho autobusu už nemluvíš? Chybíš mi jako kamarád, a opravdu mi nevadí, že se to stalo, jen mi chybí můj waleský party kamarád." Pousmál se, ale řekl s posmutnělým tónem: „Jsem rád, že tě to neurazilo, ale promiň, asi bych nezvládl se s tebou bavit jen jako kamarád. Na to tě mám až moc rád. Užij si aspoň zbytek pobytu zde a ať ti to klape s tím tvým." Objal mě a mně to dohnalo k slzám. Vážně jsem někomu právě teď zlomil srdce?

Cole si mých slz všiml a setřel mi je rukávy mikiny. Upřímně se usmál a pomalu odešel.

Hrozně mě to mrzelo. Ne že bych nechtěl být s Harrym, ale štvalo mě, že jsem to nechal zajít tak daleko, abych Cola nechal se do mě zamilovat. Mám ho moc rád, ale jako kamaráda. Harry má prostě něco, co mě k němu táhne a k Colovi právě ne.

Domů jsem jel radši autobusem, neboť od hádky kvůli nemocnici jsem se s Jocelyn pořádně nebavil. Ani Harry ne. Nechtěli jsme ji ničím dráždit, proto jsme se i lehce sobě oddálili. Už mi chybí, a to ho vidím každý den. Chybí mi jeho doteky, jeho láska, která z něj přímo sálá, jeho hra na klavír, která patří jenom mně. Zbožňuji jej celým svým tělem i duší.

K mému překvapení jsem doma narazil na ty manžele, jak si povídají bez zvýšení hlasu. Bylo mi to divné, tak jsem jen nervózně pípl: „Ahojte." Jocelyn se po dlouhé době usmála a řekla: „Ahoj Louisi, jak bylo ve škole?" Harry se na mě usmíval také. Co se to děje? „Ale jo, dobrý to bylo, jak se máte vy dva?" Jocelyn se podívala na Harryho a zamilovaným tónem mi odpověděla: „My taky dobře, dneska jsme se usmířili, takže máme oba dobrou náladu ." Bolestně jsem se usmál nazpět a zeptal se Harryho: „Budeme mít hodinu zase ve tři?" Pokýval mi a já se odplahočil do svého pokoje.

Nechápal jsem to. On chce být se mnou, ale zároveň se usmiřuje se svou ženou? Tak co teda sakra chce? Když by mi snesl modré z nebe, tak proč neudělá to, co chci od srdce nejvíc a to to, abychom spolu otevřeně vedli vztah bez zábrany jako je jeho manželství? Ze začátku jsem to bral, ano, nechce kvůli pár dnům stráveným s nějakým trapným studentem z Londýna zahodit celé své manželství, tak proč ale se mnou spal a proč mi tvrdí, jak si nechce nechat zlomit srdce, proč s tím vůbec pokračuje a prohlubuje to?!

Chtěl jsem mu to u klavíru nějak vytmavit, ale řekl jsem si, že se jen budu chovat odtažitě a nechám to plynout svou cestou. Stejně mi to tak včera říkala Amy. Pokud mu na mě opravdu záleží, něco s tím udělá sám. V tomhle má Am fakt asi pravdu. A když bude pokračovat tak, jak teď, tak aspoň budu vědět, že je hajzl a jen si se mnou hrál.

Pobídl mě ke hře Klavírního koncertu od Rachmaninova. Tuhle skladbu mě sám on naučil, za což jsem mu vděčný, protože paní Trashleyová mi říkala, že ji sama neumí. Bude zírat až ji to předvedu. Bude moc pyšná, i máma. Ta mi moc chybí, naštěstí si ale skoro každý den zavoláme.

Harry mě po chvíli chytil za ruku a zašeptal mi do ucha, z čehož jsem dostal husinu. „Co se děje Louinku? Nejsi to ty, nejsi vůbec uvolněný, děje se něco?" Wow, ty jsi mi ale empatický. Nechtěl jsem to ale teď řešit a tak jsem jen s drobným úsměvem odvětil: „Ne, všechno je v pořádku, jen jsem dneska už unavený." Starostlivě se usmál, vzal mé ruce do dlaní, se kterými jsem lehce cukl, protože jsem nechtěl jeho doteky v tuto chvíli. „Tak skončeme, můžeme pokračovat zítra. Běž si lehnout, přijdu tě zkontrolovat." Ďábelsky se na mě usmál a ve mně svitla naděje, že bychom se vrátili k tomu, co bylo. Kývl jsem a jak jsem došel do pokoje, plácl jsem sebou o postel a pustil si do sluchátek hudbu. Nechtěl jsem myslet na nic a na nikoho, jen si užívat svého odpočinku.

***

Nepřišel. Ležel jsem tam od čtyř do šesti a nepřišel. Bolelo mě to. Něco mi slíbil a já mu věřil. Zajímal by mě důvod, proč se nedostavil.

Vyšel jsem z pokoje za účelem jít na večeři. Uslyšel jsem hru na klavír. Takže Harry má čas si vyhrávat, ale za mnou nepřijde? No to je mi ale pěkné.

Beze slov jsem usedl ke stolu a čekal, až mi Jocelyn naservíruje večeři. Najednou přišla vysmátá Jude i s Joshuou. Harry se otočil rychlostí blesku a řekl: „Ty už jsi vzhůru Šípková Růženko? Právě jsem za tebou chtěl jít, ale očividně už tě nějaký princ políbil a probudil." Trochu jsem nechápal jeho chování, ale je to jenom přeci jeho dcera. Ale že na mě nepromluvil ani ťuk, to zase zabolelo.

Celou večeři jsem nepromluvil ani slovo, ale jinak si celá rodinka povídala, o zimní dovolené. Chtěli by někam do Pyrenejí. Jediné štěstí, že já už tady dávno nebudu, protože s nimi nechci být déle než je nutné.

Se slabým: „Dobrou noc," jsem se rozloučil a šel si opět lehnout. Nemám náladu ani někomu zavolat. A tak jsem se vrátil ke své původní činnosti a brzy usnul.

***

Bylo asi jedenáct, kdy jsem se probudil s velkou žízní. Normálně takovou situaci zaspím, ale tohle už se nedalo vydržet, pomalu jsem nemohl ani polknout.

Vyšel jsem z pokoje na chodbu, kde už byla tma. Sice mé oči neviděly nic, ale uši toho slyšely mnoho. Ženské vzdechy.

Chtělo se mi zvracet (takže asi jsem gay?), ale stejně mě zvědavost přemohla a já šel k dveřím Jude, protože jsem si myslel, že si tu konečně dovedla přítele. Nebylo tomu tak. Za jejími dveřmi nešlo slyšet nic.

Má noční můra se vyplnila. Šlo to z ložnice. Harry s Jocelyn mají sex.

Položilo mě to. Hned na chodbě jsem se sesunul na zem a začal plakat. Tiše, ale hystericky. Ten debil mě slibuje hory doly, věnuje mi tolik lásky, jeho máma mi potvrdí, že mě miluje, a on se zase vrátí k píchání se svou ženou!? Má on třeba nějakou soudnost, empatii!? Asi ne. Asi mu je právě úplně jedno, že mě vlastně podvedl, protože se dal do vztahu se mnou, asi mu teď jen záleží na tom, aby se uspokojil.

Po pár minutách jsem se vrátil do pokoje, kde mi vůbec už nešlo spát. Ani písničky nepřerušily spád myšlenek. Ale aspoň jsem si uvědomil, že si nemůžu nechat takhle ubližovat. Zítra si stůj co stůj na něj vyliju svůj vztek, a on se bude muset rozhodnout. Buď Jocelyn nebo já, nic mezi tím.

Ahooj!
Ajajaj, tady se už věci začínají kazit, ale tak to je vždycky, kdyby to byla procházka růžovým sadem, stejně to nikoho nebude bavit!
Stay tuned,

Adgambery28