Song without words - Larry Stylinson

18. Because it's not good enough for you☑️

Nakonec jsem byl celý natěšený na Harryho školu. Věděl jsem o ní, že je velice prestižní, ale něco jiného je o ní slyšet a poté v ní být.

Ve škole jsem moc pozor nedával a mysl mi stále utíkala k odpoledni. Byl jsem strašně nevyspalý, protože jsem nemohl moc dobře spát a ráno musel brzo vstávat, abych mohl ještě pocvičit na odpolední hraní.

Skoro jsem spal, když na mě začala mluvit učitelka.

,,Pane Tomlinsone, můžete mi říct, proč místo psaní zápisků se tady válíte na lavici a skoro spíte?" S jejími slovy jsem se rychle vymrštil do sedu a podíval se na ním ospalýma očima. Vůbec jsem nevěděl, co se zrovna dělalo a už teď jsem tušil, že to nebude mít úplně nejlepší následky.

,,Omlouvám se, paní učitelko. Jsem hrozně unavený, protože jsem musel brzy vstávat. Opravdu se omlouvám," vysvětlil jsem ji moji únavu a protřel jsem si kořen nosu.

,,Je to od vás hezké, že se takhle vehementně omlouváte, avšak takhle je to u po několikáté. Buď nepřijdete vůbec nebo nedáváte pozor. Je mi to líto, ale budu muset zavolat vašemu zákonnému zástupci. Pan Styles, že?" vytřeštil jsem na ni oči a kroutil jsem hlavou.

,,To asi nebude nutné, já se zlepším slibuji," snažil jsem se to nějak umluvit, ale dle jejího výrazu jsem odtušil, že to nemá cenu.

,,Takže prosím po vyučování přijďte ke mně do kabinetu," dodala poslední věc, otočila se na podpatku a odkráčela zpět za katedru. Já jenom zoufale položil hlavu na lavici a rukou si prohrábl vlasy. Nějaký problém ve škole byla opravdu ta poslední věc, kterou jsem momentálně potřeboval řešit. Měl jsem toho ve svém osobním životě momentálně nad hlavu a škola tomu moc nepomáhala.

,,Hej Lou, všechno dobrý?" otočil jsem se a podíval se za sebe, kde seděl Joshua a díval se na mě.

,,Jo, jenom jsem dneska nemohl moc spát, takže jsem jak mrtvý," zasmál jsem se a otočil se zpátky na své místo a radši si začal psát zápisky, abych těch problémů neměl víc. Sice mě to nebavilo, ale neměl jsme moc na výběr.

Naštěstí škola uběhla poměrně rychle, ale já musel místo oběda odkráčet před kabinet učitelky, abych si vyslechnul kázání o mém údajně špatném chování v hodinách.

Decentně jsem zaklepal a po následném pobídnutí jsem ve vešel do místnosti. Harry už tam seděl a s úsměvem na rtech mě pozdravil. Sedl jsem si vedle něj a ucítil jsem na sobě jeho pohled. Očividně na to měl stejný názor jako já. Trochu jsem se uklidnil, protože další scénu bych asi nezvládl.

,,Takže pane Stylesi, váš student se chová nepřínosně v hodinách," začala učitelka a já jenom nesouhlasně zavrtěl hlavou. Na to se mi dostala od Harryho rána do nohy a já potichu zaskučel. Očividně nestál o moje protestné výroky.

,,A mohu se zeptat, co si mám představit pod pojmem nepřínosné chování?" zeptal se Harry a přehodil si nohu přes nohu. Dneska vypadal opravdu úžasně. Měl na sobě černé skinny, bílou košili a vlasy ledabyle načesané. Měl jsem sto chutí se posadit na jeho klín a začít ho líbat, ale hádám, že by z toho učitelka úplně nadšená nebyla.

,,Spí v hodinách, nedává pozor anebo vůbec nechodí," vysvětlila a sundala si její brýle z nosu.

,,Tak to se za něj velice omlouvám. Už se to nestane," pronesl Harry a pomalu se zvedl. ,,Omlouvám se, už budeme muset jít. Máme ještě nějaké zařizování," usmál se na ni, podal ji ruku a v závěsu se mnou odešel ven z kabinetu.

Mlčky jsme prošli školou, až jsme se ocitli na parkovišti, kde jsme nastoupili do Harryho zaparkovaného auta.

,,Tady byl někdo zlobivý chlapeček, jo?" zasmál se Harry a položil svoji ruku na vnitřní stranu mého levého stehna, kde mě opatrně začal hladit. Hned jsem se lekl a začal se rozhlížet všude kolem sebe, jestli nás náhodou někdo nepozoruje. Naštěstí tam nikdo nebyl a já si oddechl.

,,Měl bys být trochu opatrnější, jestli nechceš, aby nás někdo spolu viděl," usmál jsem se na něj a za zátylek si ho přitáhl do polibku. Líbilo se mi takhle ho políbit. Byl jsem opravdu rád, že jsem si to vyjasnili a mohli si poměrně dělat, co jsme chtěli.

,,Neboj, mám to pod kontrolou. Ale trestu se nevyhneš," zašeptal do polibku a mně jako na povel zrůžověly tváře.

,,Už se nemůžu dočkat," odpověděl jsem mu a odpojil se, protože jsme už museli vyjet, abychom všechno stihli přesně na čas. Oba jsem se připásali a vyjeli směr Harryho práce.

,,Tak jsme tady princezno." Nad jeho přezdívkou jsem se znova začervenal. Dnes podruhé.

,,Princezno?" zasmál jsem se a podíval se na něj.

,,Vadí ti to snad?" přiblížil se ke mně blíž, aby mě mohl vyvést z míry. Moc dobře věděl, co dělá, a to mě nehorázně štvalo. Harry je prostě člověk s mnoha osobnostmi.

,,No nic, konec laškování, jdeme," poplácal mě po stehně a vyrazili jsme.

Jako první jsme prošli velikými skleněnými dveřmi, na kterých byly vyryty ornamenty různých tvarů a velikostí. Poté jsme vešli na velikánskou chodbu, které dominovaly obrovské schody, které se větvily do několika dalších chodeb. Celá měla neuvěřitelně vysoké stropy poseté klembami, ze kterých visely obrovské lustry. Hleděl jsem na to jako vyjevený. Bylo to neuvěřitelně krásné.

,,Zavři tu pusinku. Tu budeš moct otvírat jindy," pronesl Harry z ničeho nic a já mu uštědřil jednu ránu do ramene. Co se to s ním dneska proboha děje?

Nakonec jsme vyšli schody do druhého patra, kde se nacházela Harryho třída. Měl to nádherně vybavené. Staromódní nábytek, který perfektně ladil s celou budovou, vysokou skříň s prosklenou vitrínou, ve které schovával své veškeré notové materiály, které měl. S dovolením jsem si skříňku otevřel a začal se notami prohrabovat. Byl jsem z toho absolutně konsternován. Byla to absolutní nádhera. Vrátil jsem noty na své místo a přesunul se k té nejlepší věci v místnosti a to k velikému křídlu. Chodil jsem kolem něj a s úžasem si ho prohlížel. O takovém nástroji by se mi mohlo možná tak jenom zdát. Položil jsem na něj ruku a prohlížel si v něm svůj odraz.

,,Co že si ho tak prohlížíš? Měl bych začít žárlit?" zašeptal Harry u mého ucha, obmotal svoje ruce kolem mého pasu a hlavu na moje rameno. Harry mi hned začal obsypávat krk polibky a já nad tím slastným pocitem přivřel oči a položil si hlavu na něj.

,,Kdybych mohl, tak si tě hned teď na místě vezmu." Z jeho slov jsem začal hned přerývaně dýchat. Tohle mi ještě nikdo nikdy neřekl a já byl z toho jenom trochu rozhozený.

,,A proč to neuděláš?" zeptal jsem se troufale.

,,Protože moje třída pro tebe není dost dobrá."

Ahooj!
Už se nám to v dobrém přiostřuje, snad to tak i vyvrcholí(I snad ti dva xd)
Stay tuned,

Adgambery28