Song without words - Larry Stylinson

27. Mainly- we have each other☑️

„Tvá prosba je mi rozkazem. Nikam nejdu. Jenom mi, prosím, slib, že mi pomůžeš."

„S čím? Co se děje? Souvisí to s těmi kufry?" zvážněl naráz a odtáhl se z našeho objetí, na což jsem reagoval nespokojeným heknutím. Naštěstí si toho všiml a dal mi ruce okolo pasu. Jo, bylo ráno a kdokoliv nás z rodiny mohl spatřit, ale po tom všem už mi to bylo zcela jedno.

„Ano, souvisí. Je tu jedna příšerná věc, o které jsme spolu ještě nemluvili. A už se to vystupňovalo natolik, že jsem nucen to řešit," řekl jsem pomalu s důrazem na každé slovo, což ho asi vyděsilo a odpověděl: „Nepůjdeš do školy. Pojď si sednout a vyřešíme to. Tak se to ve vztazích dělá, no ne?" Sám odkráčel k sedačce a mě vedl za ruku. Neviděl mi do obličeje, takže jsem měl prostor se potutelně usmívat, že už konečně věci mezi námi nazývá správně, tak, jak přesně chci.

„Co řešíte?" ozvalo se za námi a my leknutím snad nadskočili. Jocelyn. Harry se ode mě lehce odsunul, z čehož mě lehce bodlo u srdce, ale nehodlal jsem to teď hrotit.

Když Harry poznal, že se do řeči nemám, se smrtelným klidem ji sdělil: „Řešíme důležité věci, co Louise trápí. Proto dnes nejde do školy, jedete jen s Joshuou."

„Jej, Louisi, copak tě trápí? Můžu nějak pomoct?" řekla Jocelyn jemným maminkovským tónem a sedla si ke mně z druhé strany. Ach jo, já se tomu Harrymu ani nedivím, ona je žena s dobrým srdcem, sice někde hluboko, ale přece.

„Děkuji moc za starost Jocelyn, ale není to nic, co bych s Harrym nezvládl vyřešit sám. Jeďte s Joshuou do školy, ať to stihnete." Odmítl jsem ji nejmilejším způsobem jakým jsem dokázal. Ani by mi nevadilo, kdyby o mé mámě Jocelyn věděla, ale chtěl jsem teď mít Harryho jen pro sebe.

„Tak dobře. Uvařte si něco dobrého, nepočítala jsem s tím, že zůstaneš doma. Tak odpoledne, ahojte." Zavolala Joshuu, že už jedou. Ten mi po cestě ven věnoval nechápavý výraz, a já mávl rukou, ať to neřeší, ať se tím netrápí.

„Fuha, takhle odmítnout bych ji asi nedokázal ani já," řekl s lehkým úsměvem Harry, „ale taky jsem momentálně rád, že jsme tu jenom my dva." „Víš, Harry, chtěl jsem i trochu času jen pro nás. Jsi má srdeční záležitost, a chci, abys viděl obě stránky mého života." Nechápu, že mu stačilo tak málo, ale opět se mu po mých slovech zaleskly slzy v očích. Věnoval mi polibek, ve kterých vyjádřil všechny city, které ke mně chová. Mám to radši než slova. Je to upřímnější a intenzivnější.

Odtáhl se a započal: „Tak co se děje mé lásce? Neříkej mi prosím, že jsi nemocný nebo něco takového. To radši budu žít ve lži." „To opravdu ne, neboj. Jde o mou rodinu. Přece jsem ti říkal, že odjíždím za maminkou jí pomoct. Volala mi poté, co jsem ti zabouchl dveře přede dveřmi. Ostatně, to ty jsi jediný mi zabránil v odchodu, nevidíš ten kufr?" Poukázal jsem na něj. On se za ním otočil, promnul si zrak a řekl: „Promiň, bylo toho všeho moc naráz, asi jsem to nějak zrovna vypustil. Co se děje s tvou maminkou? Proč potřebuje pomoct?"

Nadechl jsem se a začal mu vyprávět. „Víš, táhne se to už delší dobu. Táta s maminkou podnikají, a táta těch peněz využívá až moc. Pije. Chodí do hospody a vrací se totálně namol. Do mého odjezdu jeho kocovina spočívala pouze v tom, že na nás křičel. Ještě se to nějak ale dalo zvládat. Ale právě dnes mi volala, že na ni vztáhl ruku. A to já nedovolím. Maminka je ta nejúžasnější a nejmilejší a prostě nejlepší žena mého života, a já nemůžu tátu nechat, aby ji ubližoval. Musím ji pomoct. A přál bych si, abys mi taky pomohl, tebe třeba táta poslechne a nechá toho."

Slzy se mi začaly valit proudem, a on mě chytil za ruku. To mi v tu chvíli bohatě stačilo, protože jsem spíš čekal, co mi na to odpoví. Ale sám byl jako zamrazen. Asi nečekal, že přijdu s přímo domácím násilím.

„Louinku, to je ale strašný. Nikdy jsem takové muže nechápal. Sám bych na Jocelyn nikdy ruku nevztáhl. Vím, z tvého táty mluví alkohol, ale ani ten by neměl pít. Tvoje maminka si to nezaslouží." Už už jsem chtěl pokračovat otázkou, co s tím teda budeme dělat, ale on sám pokračoval. „Nicméně, nemyslím si, že je dobrý nápad tam jet i se mnou. Myslím, že by měli problém s tím vůbec, co tam dělám, natož abych staršímu chlapovi měl vysvětlovat, že nemá pít a bít svou ženu. Chce to jiné řešení."

Nebudu lhát, tou odpovědí mě zklamal. „A já třeba myslel, že by ses za mě postavil a pomohl, ale asi ne.." a s těmi slovy jsem se zvedal, že to budu muset vyřešit sám. „Louinku, nech toho prosím. Vyvozuješ konce až moc brzy. Pomůžeme tvé mamince jinak. Zajdeme na státní policii, a i kdybych jim měl zaplatit milion, udělám to. Oni tam zajdou a zpacifikují ho. Tím zmůžeme více než kdybychom tam došli jen my dva." Chtě nechtě jsem musel uznat, že má pravdu.

„No dobře, ale co když přijdou zrovna ve chvíli, kdy bude střízlivý? Máma ho nenapráská a on je přesvědčí, že je všechno v pořádku a že si jen vymýšlím, a budu to já, kdo schytá pár ran, až přijede." Donutil jsem ho přemýšlet nad reakcí. Vypadlo z něj: „Tak se nevrátíš a odjedeme spolu a budeme spokojeně žít ve dvou." Mile jsem se pousmál, i když mé srdce vyloženě plesalo, a odvětil jsem: „Víš moc dobře, že to tak nepůjde. Chci být mamince poblíž a ty se nechceš vzdát svého manželství." Nechtěl jsem si to připustit, ale nějak jsem cítil, jak kdyby Harry chtěl vést vztah s námi oběma. Sám se opět rozesmutněl a řekl: „Pojď ke mně. Vyřešíme prvně tvé rodiče."

Neodporoval jsem a lehl si mu hlavou do klína, aby si mohl hrát s mými vlasy. Oba jsme v tu chvíli nevěděli, kam nás osud odvede, ale bylo to jedno, protože jsme měli sami sebe a to je přece to nejvíc. Víte, když máte někoho po svém boku, se kterým můžete sdílet úplně všechno bez jakékoliv negativního pocitu, tak jste vyhráli celý život.

Ahooj!
Jedna z mezikapitol, ale i tak doufám, že se líbí:D
Stay tuned,

Adgambery28