Song without words - Larry Stylinson

10. You are so beautiful☑️

Joshua se zhluboka nadechl a začal povídat.

,,Máma si tátu vzala, když mi byly tři a Jude čtyři roky. Proto mu i říkáme tati, protože ten náš pravý se nikdy neozval a máma o něm ani nemluví. Harry je dobrý táta, vzal si nás a bere za vlastní. Problémy začaly, když mi bylo asi pět. Táta jel asi na měsíc do Maroka a my jsme zůstali s Jude a mámou doma sami. Všechno bylo v pohodě, dokud se nevrátil domů. První týden bylo vše jako před odjezdem, ale jeden den jsem přišel od babičky a potichu seděli u stolu a máma plakala. Bavili se o nějakém tátově kamarádovi. Doteď nechápu, co se tak hrozného stalo, ale od té doby se jejich vztah o něco zhoršil. Táta začal jezdit na cesty víc a my jsme byli doma sami."

Byl jsem z toho nějakým zvláštním způsobem fascinován. I když to nebylo nic dobrého ani nic, co by bylo fascinující, ale v hloubi duše jsem strašně toužil zjistit, co se stalo a proč se jejich vztah nedá považovat za šťastné manželství.

,,Víme, že táta má mámu opravdu rád, i ona jeho, ale už to není prostě ono," dodala Jude a smutně si promnula kořen nosu.

,,A netušíte vůbec proč to tak je?" zeptal jsem a oba je změřil pohledem.

,,Vůbec ne. Je to taková naše rodinná záhada, kterou bohužel asi nikdy nevyřešíme," odpověděl Joshua a pokrčil rameny.

***

Bylo něco okolo sedmé večer a já se rozhodl, že se půjdu trochu porozhlédnout po okolí, aby mě ta hlava přestala bolet. Oblékl jsem se do teplého oblečení, obul si moje černé boty a vydal se ven. Zapojil jsem si sluchátka do telefonu, pustil písničky a rozešel se po cestě, která vedla do lesa.

Zaposlouchal jsem se do hudby, která mi zněla v uších a zhluboka vdechoval čerstvý vzduch, který se držel všude okolo. Slunce už pomalinku zacházelo a ptáci pomalu přestávali zpívat.

Bylo to tu nádherné. Husté jehličnaté lesy a šumící potůčky, které do sebe vzájemně vlévaly. Začal jsem přemýšlet nad tím, jak neuvěřitelné je všechno, co se teď okolo mě děje. Jsem ve Wallesu, hraji na můj milovaný klavír a můžu sdílet své názory a myšlenky z hudby s mým vzorem a člověkem, ke kterému vzhlížím. Měl jsem obrovské štěstí a byl jsem za to neuvěřitelně rád.

I když jsem nechtěl, stejně mi stále na mysl přicházel Harry. Viděl jsem ho jak sedí za klavírem a jeho prsty běhají po klaviatuře a vydávají ze sebe své absolutní maximum. Byl jsem jím přímo posedlý. Byl vynikající klavírista, úžasný člověk a někdo, kdo mi oblbnul hlavu.

V hloubi duše jsem nějak podvědomě věděl, že se na něj dívám trochu jinak, než bych měl, ale hlava si to nechtěla za žádnou cenu připustit. Já sám jsem to nechtěl. Byl jsem sice do něj platonicky zamilován odjakživa, ale milovat ho opravdově je něco zcela jiného. Věděl jsem, že by to nešlo. I když moje srdce to chce jinak, nemůžu ho poslechnout.

Měl jsem pocit, že mi z mých myšlenek vybouchne hlava, proto jsem se rozhodl, že se radši vrátím zpátky a rozptýlím se něčím jiným.

Odemknul jsem si dveře, vyzul boty a vydal se směrem do obýváku.

,,Pane bože," zaklel jsem, protože jsem se strašně leknul. Úplně v tichosti v křesle totiž seděl Harry a popíjel čaj.

,,Oh, vůbec jsem tě tu nečekal. Myslel jsem, že jsi nahoře ve svém pokoji," řekl a zadíval se na mě.

,,Byl jsem se projít," nervózně jsem se usmát a promnul si zátylek. Nevěděl jsem co mám dělat a jenom jsem tam hloupě stál.

,,Jocelyn s dětmi odjela do města, takže jsme tu zůstali jenom my dva," uchechtl se Harry a zvedl se z křesla.

,,Tak co kdybys mi zahrál, co ty na to?"

,,Ano, proč ne," řekl jsem a posadil se na klavírní židličku. Chvilku jsem přemýšlel, co zahrát, ale nakonec jsem se rozhodl pro mého milovaného Tchaikovskeho.

Dohrával jsem poslední řádek první věty, když jsem najednou ucítil cizí ruku na té své.

,,Musíš trochu uvolnit zápěstí, bude se ti lépe hrát," pošeptal mi Harry do ucha a mně přeběhl mráz po zádech. Jeho dech mě hřál na uchu a já pocítil ještě větší nervozitu než předtím.

Z ničeho nic mi ruku pustil a otočil si mě na židli čelem k sobě. Byl jsem opravdu překvapený a skoro se nemohl nadechnout.

Dívali jsme se přímo do očí a ani nedutali. Jediný zvuk, který byl slyšel bylo tikání ručičkových hodin, zavěšených na zdi naproti nám.

,,Hraješ opravdu krásně Louisi. Opravdu nádherně. Jsem z tebe unešen," řekl a odešel do kuchyně.

Nemohl jsem skoro ani dýchat. Byl jsem strašně zmatený a unešený zároveň. Tohle se mi nikdy nestalo a nečekal jsem, že se mi to stane zrovna teď a tady.

Nevěděl jsem co mám dělat, a proto jsem se rozhodl jít za ním. Stál zády ke mně a neléval si další šálek čaje. Já jsem se jenom posadil na linku a rozhlížel se po místnosti.

Až na světlo venkovní světlo, které prosvítalo přes okno, byla v místnosti absolutní tma.

Skenoval jsem ho očima a všiml si, že jde přímo k mně.

,,Máš neuvěřitelný talent," řekl a položil ruce na má stehna. Nemohl jsem vůbec mluvit. Měl jsem pocit, jako by mi někdo ustřihnul hlasivky a zalepil pusu. Proto jsem jenom neslyšně sledoval každý jeho pohyb.

,,Jsi výjimečný klavírista," s jeho slovy posunul své ruce o něco výš a já hlasitě zalapal po dechu. Zvedl jsem oči a spatřil jeho krásný úsměv. Kdybych teď stál, podlomila by se mi stoprocentně kolena.

,,Jsi strašně krásný," zašeptal těsně u mého ucha a nosem se otřel o mou kůži na krku. Zhluboka jsem dýchal a užíval si tento úžasný pocit.

,,Šílím z tebe už od prvního dne, co jsem tě viděl ve dveřích," řekl a jemně mě políbil na krk. Zavřel jsem oči a nasával všechen ten úžasný pocit.

Najednou Harry přestal úplně mluvit a jenom mě líbal na krku.

Byl jsem úplně v tranzu. Zamiloval jsem se do toho pocitu. Bylo to neuvěřitelně příjemné a přál jsem si, ať to nikdy neskončí.

Jakmile mě jemně kousnul, měkce jsem zavzdychal a opřel si hlavu o skříňku za mnou. Jeho ruce měl stále položené na mých stehnech a občas je trochu zmáčknul.

,,Jsi neuvěřitelné krásný. Nechápu, jak někdo tak krásný může vůbec existovat," zasmál se a přesunul se na druhou stranu mého již bolavého krku. Měkce jsem vzdychal a bral vše, co mi dával.

Nemohl jsem se toho pocitu vůbec nabažit. Bylo to strašně intenzivní, avšak toho bylo strašně málo. Chtěl jsem víc, potřeboval jsem to.

,,Už jsme doma!" z ničeho nic někdo zakřičel z chodby a my se od sebe okamžitě odstrčili. Ještě naposledy věnoval Harry mému krku poslední polibek a společně jsme se vydali přivítat zbytek rodiny.

Ahooj!
Dáreček k Vánocům - díl s začátkem něčeho.. snad krásného?
Přeji vám krásné Vánoce, užijte si je v klidu a zdraví, to je to nejdůležitější!
Stay tuned,

Adgambery28