11. I did not want that☑️

265 25 1
                                    

„Jé, vy už jste doma, co tak brzo?" řekl Harry tónem, kterému bych se asi za normálních okolností začal smát, protože byl tak nezvykle nervózní, a ještě když přesně vím kvůli čemu. Neměl ale co řešit, rychle jsme to ukončili, což mě mrzelo, ten pocit motýlků v břiše, které jsem díky němu měl, byl víc než cokoliv. 

„Co by, jen jsme si skočili na večeři a Louisovi donesli taky," odpověděla mu Jocelyn, políbila Harryho na líčko a podala mi krabičku s teplým jídlem. Byly to lasagne, mé nejoblíbenější. „Děkuji, paní Styles," poděkoval jsem a sedl si s tím ke stolu.

„A kde mám jako já?" zeptal se se smíchem Harry. Jocelyn mu nic neřekla a bez úsměvu mu podala krabičku s jídlem, které si s tichým děkuji odnesl do pracovny.

Jak jsem jedl, tak se mi v hlavě zrodila jedna teorie. Co když je Harry gay nebo bisexuál? Nedokázal jsem si totiž logicky vysvětlit všechny jeho letmé doteky a polibky. 

Ale brzo mi v hlavě zazněl ten druhý, mnou neoblíbený hlásek, který mi našeptal, že jsem si to jen vymyslel, protože bych to takhle chtěl, a že byl Harry jen v jakémsi oparu, že ani nevěděl, co činí. Vůbec není gay a s Jocelyn se mají rádi a občasné problémy k manželství prostě patří. Tomuhle hlásku jsem věřit nechtěl, ale zase jsem si říkal, že je to nejspíš pravděpodobnější.

Z celého dnešního dne jsem byl až moc unavený, bylo toho hodně nového, nepříjemného i velice příjemného, a tak jsem se vypravil do koupelny, abych se osprchoval a posléze se zanořil do těch božsky nadutých peřin.

Pokojně jsem se vyvlékal, když v tom jsem uslyšel něčí dupot po schodech. Co mě ale dostalo bylo to, že onen člověk zatáhl za kliku a vlezl mi do koupelny. Proč zrovna když se zapomenu zamknout se to stane!?

„Ups, to jsem nechtěl, ale příště se zamkni," řekl Harry, který se nezdráhal si dát ruku před oči nebo se otočit, ale věnoval mi asi třísekundový pohled, který ani nevím, jestli byl do očí nebo ne, až moc jsem se styděl se mu do nich podívat. Naštěstí jsem ale ještě měl boxerky.

Po tomhle rozmilém incidentu jsem si okamžitě zamkl a s hlubokými nádechy a výdechy jsem vlezl pod teplou tekoucí vodu. Kapky mi bubnovaly o ramena, a po dopadu spolu závodily o to, která se dřív dostane až k mým chodidlům.

Vždycky mě bavilo to pozorovat.
Došla mi tam ale jedna věc- proč vůbec chodil do mojí koupelny? Vždyť, nemají svou s Jocelyn? Byla to náhoda, nebo cíleně vešel? Proč by to ale dělal cíleně? Tenhle proud myšlenek mě ale neskutečně vytáčel, tudíž jsem se hned po osprchovaní rozhodl si pustit písničky, ať chvíli věnuji pozornost něčemu jinému.

Fungovalo to naštěstí skvěle, a tak jsem asi půl hodiny tančil na k-pop. Můj nejoblíbenější hudební styl, hned po klasice samozřejmě. Byl jsem až překvapený z energie, co se ve mně zrodila, ale líbilo se mi to. Unášet se v textech a uchu lahodící hudbě je něco pro mě.

***

Ráno jsem se probudil do kapek dopadajících na okapy střechy, zkrátka lilo jako z konve. Mám toto počasí celkem rád, u něj se mi vždycky hraje nejlépe. Dnes bych měl mít hodinu ve tři, tak doufám, že to takhle vydrží.

„Dobré ráno ospalče," vyhrkl jsem na Joshuu, který vypadal, že nespal tak měsíc. „No dobré, nemáš nějak moc energie takhle po deštivém ránu?" řekl spolu se zívnutím. „Náhodou, toto počasí mám rád, má něco do sebe, je docela relaxační."

„Ty jsi divnej," vyprskl a já se neubránil smíchu.

„Dobré ránko Lou, jaká byla tvoje druhá noc u nás?" zeptala se mě Jocelyn, která vypadala snad ještě hůř než její syn. Kruhy pod očima velely celému jejímu unavenému vzhledu. „Dobré ráno i tobě, výborně, vaši postel si asi budu muset odvézt sebou do Pusanu!" Naštěstí ji má slova donutila k úsměvu, ale už nic neříkala, tak já radši taky ne a zasedl si ke stolu plném všeho dobrého jídla.

Brzy na to po schodech sešel sám Harry, který vypadal více než božsky. Byl celý v černém, černá košile, černé kalhoty, černé sako, snad i černá duše. Musím si to prostě přiznat, ten člověk mě přitahuje více než kdokoliv jiný. Sám sebe za to ale proklínám, neboť se prostě nesmím cpát do ženatého muže.

Harry nás všechny pozdravil, Jocelyn dal zdrženlivou pusu a ze stolu si vzal housku a vajíčka, u kterých si otevřel nějaké papíry a ty si pročítal. V životě jsem snad nezažil trapnější ticho. Všichni vypadali tak ztrápeně.

Už už byl na odchodu, když teda probořil ledy se slovy: „Louisi, dneska ve tři, nezapomeň na to." Věnoval mi drobný úsměv, který jsem mu s pokývnutím opětoval. Bylo to prostě všechno jiné než včera.

Jocelyn nás spolu s Joushuou dovezla do školy, kde jsem překonal svou zdrženlivost a objal ji, protože bylo vidět, že to potřebuje. Vždycky jsem měl rád objetí, s mamkou se objímáme pravidelně, a s Amy taky. To mi připomnělo, že jim musím brzy zavolat, aby věděly, že na ně myslím. Momentálně ale míň než na tuhle celou situaci. Snad se to takhle nepotáhne po celou dobu.

Ve škole jsem nad tím stále přemýšlel, Joshua byl dneska asi kvůli tomu počasí takový zamlklý, a chyběla i Kate, takže jsem si opravdu neměl s kým povídat.
O velké přestávce za námi ale došel Derek, jeden z těch Joshuových úžasných kamarádů, který na nás spustil: „Hej borci, dneska bude v u nás v osm párty, naši odjeli, a toho se musí využít! Bude tam pití, spousta holek a zábavy, musíte dojít, oba!"

S Joshuou jsme se na sebe podívali a ten pak řekl: „Přijdeme brácho, tvoje párty jsou vždycky něco nezapomenutelného! Pamatuješ, jak jsme kdysi otevřeli to okno-" Dál už jsem je neposlouchal, Joshua úplně ožil a mluvil o jakýchsi vzpomínkách.

Já osobně nejsem moc párty typ, ale dneska mi to fakt bodne, protože doma bych se asi ze všech těch myšlenek zbláznil.

Po škole jsem se už ale začal moc těšit na naši hodinu s Harrym. V koutku duše jsem doufal, že by zase něco mohlo být, ale spíš jsem se těšil na ten zvuk klapek klavíru a že se znovu něco přiučím. Taky jsem měl ale trochu strach, jestli stále nebude naštvaný a jestli mě vůbec pustí na tu Derekovu párty, přecejen, to on za mě ručí.

Ahooj!
Taková mezikapitola, ale třebná! Byla bych moc ráda, kdybyste mi zanechali nějakou zpětnou vazbu, jak se vám to líbí :)
Stay tuned,

Adgambery28

Song without words - Larry StylinsonKde žijí příběhy. Začni objevovat