Song without words - Larry Stylinson

23. Mother's blessing☑️

Nebudu lhát, byl jsem celkem nervózní, že budu s prakticky mně cizí ženou, matkou samotného Harryho Stylese, sám. Ale respektoval jsem přání jeho babičky, a tak jsem si řekl, že to nějak zvládnu, i kdyby mělo být trapné ticho.

Usadili jsme se na židličky před pokojem a já se zapozoroval do chodu nemocničního oddělení. Nebyl jsem v nemocnici ani nepamatuju, a tak mě fascinovali všichni ti lidé ve stejnokroji, kteří nosili papíry, léky, zkumavky s krví a tak podobně. Kdysi jsem i uvažoval, že bych tuhle práci mohl dělat, ale jakmile mě paní Trashleyová ujistila, že já se uživím klavírem, měl jsem jasno.

„Louisi, myslíš, že bych se na něco mohla zeptat?" spustila paní Styles naráz, až mě tím polekala. „Jistěže ano," snažil jsem se znít sebejistě, ale věděl jsem, že to bude otázka na tělo, když se mě ptala, jestli se vůbec sama může otázat.

„No, nebudu chodit kolem horké kaše, myslím si, že s Harrym k sobě cítíte něco víc. Asi i kdybys mi to chtěl vymluvit, tak se ti to nepodaří. Pěknou řádku let jsem dělala psycholožku, měla jsem kurzy v řeči těla a sociální psychologii, takže poznám, kdo s kým co má. A tady vidím, že je to oboustranné. Mám pravdu?"

Vychrlila to na mě jako drak, až jsem to nechápal. Jak sakra, to jsme tak okatí, nebo je až tak dobrá? „No, víte, já, ehm-" „Chápu, přivedla jsem tě do nepříjemné situace, že se máš mámě úspěšného ženatého klavíristy přiznat, že se máte víc než rádi, každopádně tě ale uklidním, podporuji tě v tom. Sice tě neznám, ale jak říkám, prokouknu lidi během pár okamžiků a z tebe mám opravdu dobrý pocit. A hlavně.. Vidím, že Harryho vztah s Jocelyn není tak, jako dřív."

Hleděl jsem na ni jako na blázna. Co se to děje světe? Moje teoretická tchýně mi právě teď schválila vztah s jejím ženatým synem? Že by nám už v cestě nestálo snad nic? Ani jsem nevěděl, jak mám zareagovat, tak jsem se jen mlčky usmíval, i když mé vnitřní emoce byly opravdu rozjařené.

Musel jsem se ale zeptat: „Smím vědět, proč chcete, aby váš syn nebyl s jeho ženou?" Povzdechla si a začala: „Už spolu jsou nějaký ten pátek, je to velmi hodná žena, která ví přesně co od života chce a je velmi sebevědomá. Avšak jejich láska mezi nimi za poslední léta pomalu opadla já si dělám starosti o svého syna. Chtěla bych pro něj to nejlepší a chci aby měl dostatek lásky, kterou si zaslouží, tu, kterou mu jeho žena již bohužel nedává."

Byl jsem opravdu vyjevený, nečekal jsem, že by tohle paní Styles řekla zrovna mně. „Promiň, takovými věcmi bych tě neměla zatěžovat, ale chtěla jsem ti říct, že pokud mezi vámi je cokoliv, tak se ho drž. Harry vypadá šťastněji než kdy dřív. On tě bude milovat a dávat ti vše, co budeš chtít, jen mu musíš opravit jeho srdíčko. Máš k tomu mé požehnání." S těmi slovy mi položila dlaň na mé sepjaté ruce a já ji stiskl. Usmál jsem se a pokýval, byl jsem úplně beze slov.

Už za brzkou chvíli vyšel Harry, který vypadal zasmušile. Co mu tak babička mohla říct? Rozloučil se s maminkou, která u babičky ještě zůstávala, takže já se taky rozloučil, a než jsem se odvrátil očima, tak na mě mrkla a já s úsměvem kývl.

S Harrym jsme beze slov ani jakýchkoli doteků sešli do přízemí a venku k jeho autu. Celou cestu byl jako po zásahu bleskem, v jeho tváři se neodrážel život jako předtím.

„Harry? Copak se děje, co ti řekla babička?" zeptal jsem se ho již v autě a dal mu ruku na rameno. On se nadechoval ke slovům, které ale potlačily slzy. Já neváhal a přelezl mu do klína, bylo mi jedno, že nás někdo uvidí, ale potřeboval jsem ho uklidnit.

Rukávem svého trička jsem mu utřel slzy a ještě jednou se zeptal: „Řekneš mi to, prosím? Mně můžeš říct všechno, to víš." Pomalu se začal uklidňovat a své ruce přesunul na má záda. Bylo mi příjemně, až na to, že jsem nevěděl, co se děje.

„Vi-víš, babička mi-mi řekla-a, že už se necítí, že tu-tu bu-bude tak dlouho," řekl mezi dlouhými vzlyky a já jej bedlivě poslouchal, „a-a řekla mi, že celé dědictví přepsala na mě, protože ve mě vidí velký potenciál, a že chce, abych peněz měl dostatek. Nenechala si vysvětlit, že je nechci, že si přeji jen její uzdravení."

Bylo mi ho tak líto, šlo vidět, že mu na babičce záleží, a tak jsem ho stiskl a řekl mu: „Harry, ty víš, oba víme moc dobře, že to zvládne, vypadala svěže, určitě se nechystá nás opustit. Nemysli na to, a dědictví se můžeš i zřeknout, že ano." Jemně se usmál a zašeptal: „Budu ti věřit Louinku." Naše rty spojil v jedno a mně se dostavilo zase tolik toho pocitu lásky a důmyslnosti našeho vztahu. Toho se nikdy dostatečně nenabažím. Jeho maminka měla pravdu. Tento muž mě miluje, ale potřebuje dostatek lásky, které jsem více než ochoten mu dát hory.

V autě jsme pak po cestě domů poslouchali vážnou hudbu, což mi vůbec nevadilo, aspoň se naladíme na to, že si aspoň trochu doma zahrajeme. Taky jsem přemýšlel, že bych mu sdělil to, co mi řekla jeho maminka, ale uvědomil jsem si, že to by ho asi ranilo ještě víc než to, co je teď. Možná jednou.

Dojeli jsme domů, kde v kuchyni u stolu popíjela Jocelyn kávičku. Pozdravil jsem ji, a ona místo pozdravu rovnou spustila: „Kde jste byli, Harry? Už je pět hodin a já myslela, že jste tu a hrajete už od tří." Viděl jsem, že Harry na to nemá sílu, a tak jsem řekl za něj, že jsme navštívili jeho nemocnou babičku. „Aha, a mě to ani neřekneš, a vezmeš tam sebou svého studenta?" zeptala se napřímo. Divím se, že ji netrápilo, že tam stojím já, a mluví prakticky na oba.

Harry se už nadechoval ke slovům, ale já měl potřebu se za něj postavit: „No Jocelyn, víš, když se dozvíš něco takového, neobvoláváš s tím druhé, prostě do té nemocnice jedeš, a já chtěl jet s ním, to je celé."

Ahooj!
Krásná kapitola s ostrým závěrem, doufám, že se vám líbí a jste zvědaví, jak se to ještě vyvrbí..:D
Stay tuned,

Adgambery28