Song without words - Larry Stylinson

2. Big news ☑️

Po té úžasné novině jsem byl celý zbytek večera jako v euforii. Stále jsem si přehrával v hlavě slova, která mě ohromila natolik, že mi začaly po tvářích stékat drobné slzy.

Jakmile náš dům opustila paní Trashleyová, dal jsem dobrou noc rodičům a odběhl do svého pokoje.

Zabouchl jsem dveře a došel ke stolu, kde jsem otevřel šuplík a začal hledat špendlíky, abych si mohl připnout k Harryho fotce na nástěnce dopis, který jsem dnes večer obdržel. Harryho fotku jsem měl vystavenou vedle ostatních klavírních velikánů a vzhlížel jsem k němu stejným měřítkem jako k nim.

Tae byl naprosto dokonalý. Jeho Tchaikovského klavírní koncert, který hrál v Londýnské opeře byl fenomenální. Vždy jsem obdivoval jeho techniku a přirozený přednes děl, která vždy hrál. Jeho úžasný vjem pro procítění je naprosto dokonalý a neuvěřitelně inspirující.

Už odmalička mi byl vzorem a chtěl jsem se s ním setkat. A najednou v mých sedmnácti letech se mi to splní.

Lehl jsem si do postele a zavřel oči. V mysli se mi zrodil obraz toho, jak sedím za klavírem s Harrym vedle sebe a hraji mu Beethovena a společně ho rozebíráme do nejmenších detailů, abychom ho dovedli k dokonalosti.

Ta představa byla dokonalá natolik, že jsem z toho upadl do hlubokého spánku.

***

Spokojeně jsem spal, když jsem najednou zaregistroval, jak mi do očí prosvítá skrze zatáhlé žaluzie slunce. Pomalu jsem se posadil, protáhl se a vzal do ruky telefon, abych se podíval kolik je hodin. Zapnul jsem ho a málem dostal infarkt. Bylo půl osmé, škola začínala v osm, pěšky mi to trvalo cca 20 minut. Rychle jsem vyletěl z postele a zbrkle otevřel skříň, kde jsem vzal do ruky nějakou mikinu, tričko a džíny.

Bleskurychle jsem to na sebe naházel, rukou pročesal vlasy, na záda hodil batoh a vyletěl z domu rychlostí světla.

Nemohl jsem si dovolit přijít pozdě, protože už jsem dva pozdní příchody měl a při třetím bych dostal neomluvenou hodinu, což bych opravdu nechtěl.

Jakmile jsem doběhl ke škole, zhluboka jsem dýchal a lapal po dechu, protože jsem celou cestu běžel. Naštěstí mi zbývalo 10 minut, a proto jsem už běžnou chůzí došel do budovy a zamířil si to přímo ke třídě, kde na mě čekala Mi.

,,Ahoj Am," pozdravil jsem ji a posadil se za stůl, na který jsem si nachystal věci na dějepis. ,,Ahoj, můžeš mi proboha říct, co se ti stalo, že jsi tak rudý?" zeptala se a otočila se ke mně čelem. ,,Trošku jsem zaspal, takže jsem musel běžet," vysvětlil jsem ji a položil si hlavu na lavici. ,,Strašně to hrotíš, Lou," uchechtla se a pohodila svými dlouhými vlasy. Chtěl jsem ji odporovat, ale zrovna v tom přišla do třídy učitelka.

Hned jak jsme se usadili, vzala si učitelka do ruky sešit se jmény na zkoušení. Modlil jsem se, ať to nejsem já, protože jsem se včera kvůli naší návštěvě vůbec nepodíval.

,,Louisi," řekla přes celou třídu a já si to se sešitem a smířením s pětkou kráčel před tabuli.

,,Takže Louisi, řekněte mi co víte o Caesarovi?" zeptala se učitelka a mezitím si listovala mým neúhledně upraveným sešitem.

V první lavici seděla jedna holka jménem Margot, které jsem se hrozně líbil, a proto mi začala napovídat. Já jsem ji však nějak nevnímal, protože jsem byl myšlenkami někde jinde.

,,Nic," zašeptal jsem a začal si mnout ruce.

,,Dobře tedy, tak mi řekněte, co víte o antickém Římě?" zeptala se na další otázku, ale tentokrát na mě upřela svůj pohled.

,,Taky nic," zopakoval jsem.

,,Takže to máme čistou pětku. Doporučovala bych vám se víc učit a méně hledět do not a hrát. To vás nikdy nemůže uživit!" štěkla po mně a podala mi sešit. Po těch větách, co mi řekla, jsem se opravdu rozčílil. Učitelka mi nemá co promlouvat do duše a říkat mi co mě uživí a co ne!

,,Říká někdo, kdo sedí celý den za katedrou a učí úplné idioty," řekl jsem a odešel si sednout zpátky do lavice.

,,Co si to ke mně dovolujete!? Taková drzost. Okamžitě si sbalte své věci a odejděte z mé třídy!" zakřičela a třískla rukou do stolu.

Já k tomu neměl moc co říct a proto jsem jen pokrčil rameny a zvedl se.

,,Ve tři u mě," pošeptal jsem Am do ucha a odešel domů.

Místo toho, abych šel přímo domů, zamířil jsem směrem k centru města, abych si mohl jít koupit nové noty na studování k Harrymu.

Otevřel jsem dveře od obchodu a hned jsem pocítil tu úžasnou vůni nových knih.

Vyšel jsem do třetího patra, kde byla sekce s hudebninami a hned jsem zamířil k oddělení s klavírními díly. Vybral jsem si nějakého Beethovena, zaplatil a odešel domů.

***

Rodiče byli na mě na jednu stranu naštvaní, ale na tu druhou mě chápali. Máma mě moc dobře zná a ví, že téma klavír je pro mě opravdu citlivé.

Pomalu se blížila třetí hodina a já očekával Am. Nemohl jsem se dočkat, až ji řeknu tu úžasnou novinu o Harrym.

Četl jsem si, když v tom mi přišla zpráva od Am, že už je před domem.

Seběhnul jsem schody, abych ji mohl odemknout dveře.

,,Ahoj ty odpůrce naší dějepisářky," zasmála se a vtáhla mě do silného objetí. Já jsem ji pozdravil nazpět a pozval ji do domu.

Am měla na sobě krátké modré kytičkované šaty a podkolenky, které ji dodávaly hodně roztomilý vzhled.

,,Takže. Pohodlně se usaď a pozorně poslouchej." Jak jsem řekl, tak udělala a opřela se o rám mojí postele. Já si stoupl před ní a spustil.

,,Víš kdo to je Harry Styles, že jo?"

,,Samozřejmě, mluvíš o něm pořád," odvětila a zasmála se.

,,No, takže. Včera u nás byla Trashleyová a donesla mi dopis, ve kterém bylo napsáno, že za měsíc pojedu díky mým výsledkům na celostátních soutěžích na třítýdenní stáž do Soulu, kde budu mít hodiny se samotným Harrym Stylesem a budu chodit do místní školy," řekl jsem a posadil se na židli. Am seděla s otevřenou pusou a vyjeveně na mě hleděla.

,,Ty bláho. To je úžasný Lou. Vždyť to je tvůj splněný sen. Strašně ti to přeju," zvedla se rychle z postele a objala mě.

,,Am, pusť mě prosím, nemůžu dýchat," zasípal jsem a odtáhl se od ní.

,,Promiň," nervózně se uchechtla a znovu se posadila.

Ahoooj!
Tak už tu máme druhý díl, kde se nám začínají vybarvovat charaktery postav, ať se do příběhu usadíte pořádně a třeba se i s nějakou postavou ztotožníte.
Stay tuned

Adgambery28