Song without words - Larry Stylinson

8. Scale ☑️

Všichni se na mě dívali jako bych byl z jiné planety a pečlivě si mě prohlíželi. V duchu jsem přemýšlel, co je na mě tak zajímavého, ale po nějaké chvíli jsem vydedukoval, že nejspíš jen to, že jsem přijel z Londýna.

Z mých myšlenek mě naráz probral zvuk dveří a příchod učitelky do třídy. Všichni jsme se postavili, pozdravili ji a zase si zpátky posadili. Byla to vysoká černovláska, která na mě působila velice příjemně. Jak jsem zjistil od Joshuy, jmenovala se Cythia a byla to Judina dobrá kamarádka.

,,Takže, dneska bych tady mezi námi chtěla přivítat nového studenta, který je tady na třítýdenní stáž u pana Harryho Stylese, Louise Tomlinsona," jakmile to dořekla, všichni se zase otočili mým směrem a upřeně na mě hleděli.

,,Čau," řekl jsem a nervózně se usmál. Byl to opravdu trapný moment a já měl sto chutí si jednu vrazit.

,,Tak snad se ti u nás bude líbit a teď se vrátíme zpátky k učivo, které jsme probírali minule." Jakmile začala povídat o běžném učivu, snažil jsem se co nejvíc soustředit, avšak myšlenky mi stále utíkaly k dnešnímu odpoledni, protože se měla konat moje první hodina s Harrym. Neuvěřitelně jsem se těšil a odpočítával jsem jenom minuty, až ten čas nadejde.

Poslouchal jsem výklad o evropských dějinách, když mi najednou přišlo upozornění na zprávu.

Harry: Ahoj Louisi, dnešní hodina se bude konat v 14:30 u nás doma. Vem si své noty a buď tam prosím včas. Děkuji, Harry Styles.

Když jsem si přečetl onu zprávu, tak jsem málem dostal infarkt. Byl jsem rád, že mi Harry napsal, i když to byla jenom připomínka dnešní hodiny. Nemohl jsem se dočkat a začínal jsem být lehce zoufalý, že je to tak za dlouho.

Zanedlouho zazvonil zvonek, který oznámil přestávku a většina žáků na škole se přesunula do chodeb, aby si mohli udělat pauzu od učení.

Joshua někam odešel a já jsem zůstal sedět sám v lavici. Rozhlížel jsem se po třídě a obdivoval jsem krásu třídy, ve které jsme se nacházeli. Oproti naší škole, která byla opravdu stará a zachovalá, tahle čněla novotou a čistotou, která byla očividná už zvenčí.

Najednou jsem zaznamenal, jak si ke mě někdo sednul a to hezká menší brunetka se širokým úsměvem.

,,Ahoj, já jsem Kate," pozdravila mě a otočila se ke mně čelem. ,,Tak jak se ti tu líbí?" zeptala se a naklonila hlavu lehce na stranu jako štěně. ,,Zatím se mi tu líbí," odpověděl jsem upřímně a uznale pokýval hlavou. ,,To jsem ráda, každopádně kdyby sis kdykoliv chtěl vyjít nebo jenom popovídat, jsem k dispozici, protože Joshua není úplně člověk, co by se rád vykecával." U její nabídky jsem měl velice smíšené pocity, ale myslím si, že ji někdy určitě využiju, protože bych si tu chtěl najít nějaké kamarády. ,,Děkuji za nabídku. Kdyby jsem si někdy potřeboval popovídat, řeknu ti."

Za chvilku zazvonilo na další hodinu a Kate odešla. Měl jsem pocit, že z našeho rozhovoru a celkově stráveného času jsem usoudil, že se ji nejspíš líbím. I když bych někoho chtěl, momentálně jsem si uvědomil, že bych asi s nikým teď nezvládl být, a to ani nevím proč.

,,Takže Kate, jo?" zeptal se Joshua a posadil se na své místo. ,,Té se drž. Je hezká a z bohaté rodiny." Nad jeho řečmi jsem jenom zakroutil hlavou a zasmál se.

***

Celý den uběhl poměrně rychle a mílovými roky se blížila hodina klavíru. Byl jsem už poměrně nervózní a ten fakt, že je celý dům prázdný a máme ho jenom pro sebe to moc nepřidával. Harry byl ještě v práci a já se rozhodl, že se trochu rozehraji.

Posadil jsem se za klavír a začal jsem stupnicemi, které jsem hnal ve velkém tempu přes celou klaviaturu. I když jsou stupnice takovým povinným zlem každého hudebníka, je vždy lepší se na nich rozehrát, protože prsty se krásně uvolní a rozehřejí na náročnější hraní.

Někdy uprostřed stupnice As-dur jsem uslyšel odemykání dveří, a proto jsem přestal. Hladina stresu se mi lehce zvedala a trošku se mi zadrhával dech.

,,Ahoj Louisi. Chválím tě za to, že ses rozehrál. Máš pořádně rozehrané ruce?" Hned jak vešel do místnosti okamžitě jsem se zklidnil a uvolnil.

,,Ano pane. Doufám, že jsem připravený," odpověděl jsem a promnul si ruce.

,,Takže, můžeme začít," řekl a posadil se do křesla vedle mě. Pootočil jsem se čelem ke klaviatuře a položil na ni jemně ruce.

,,Co mi budeš dneska hrát?" zeptal se Harry a mezitím si listoval mými notami, které měl položené na klíně.

,,Nejspíš tohle Lizstovo nocturno," řekl jsem a našel mu noty, které jsem mu podal.

Zhluboka jsem se nadechl a začal hrát. Vždy když hraji, cítím se jako v jiném vesmíru a dneska tomu nebylo jinak. Ještě hrát před takovým velikánem jako Harry je něco neuvěřitelného.

Dohrál jsem a otočil jsem se jeho směrem, abych si poslechl jeho odborný názor.

,,Louisi hraješ nádherně. Opravdu. Jenom by to chtělo, abys to víc procítil. Techniku máš výbornou, ale ten cit bych těl do toho vehnat víc. Jestli by ti nevadilo, tak ti to ukážu." Samozřejmě jsem souhlasil a vyměnil si s ním místo, aby mi mohl předvést svůj požadavek.

Již od prvního tónu jsem měl pocit, že se rozbrečím dojetím. Jeho pojetí bylo tak neuvěřitelně nádherné, že by se mu všichni ostatní klavíristé měli klanět a učit se od něj. Díval jsem se na něj jako na boha a obdivoval jsem každý jeho detail.

,,Nějak tahle bych si to asi představoval," řekl když dohrál a předvedl jeho nádherný úsměv.

Zbytek hodiny jsme rozebírali podstatu skladby a Lizstovy skladby. Byl to úžasně strávený čas a už teď jsem se těšil na další den.

,,Takže Louisi. Hodina bylo opravdu úžasná a teď už ti dám volno. Jocelyn s Joshuou přijede až tak za hodinu, takže kdybys měl hlad nebo cokoliv jsi potřeboval, vezmi si to a vůbec se neostýchej," řekl mi a následně na to odešel. Byl jsem celkem hladový, a proto jsem si šel do kuchyně pro nějaké jídlo, které jsem si vzal nahoru do pokoje. Měl jsem volno, které jsem chtěl využít tím, že zavolám Am.

,,Haló?" ozvalo se z druhé strany telefonu a mně se na tváři rozlil velký úsměv. ,,Ahoj Am, jsem moc rád, že tě slyším," řekl jsem a pohodlně se usadil na posteli. ,,Ahoj Lou, ani nevíš jak moc slyším já tebe. Tak jak se máš? Co škola, co Harry?" šibalsky se zasmála. ,,Mám se úžasně. Dům Stylesů je jako z pohádky. Moc by se ti líbil. Určitě ti pošlu nějaké fotky, neměj strach. Škola je prostě škola, ale lidi jsou tam milí. A Harry je úplně úžasný, ale to jsem samozřejmě věděl."

Ještě jsme si nějakou dobu povídali a já se cítil opravdu krásně. Bohužel už musela Am jít, a proto jsme museli zavěsit. Sice jsem byl lehce smutný, že jsme si nemohli povídat o něco déle, ale vždy když mi bude smutno, můžu ji kdykoliv zavolat zase.

Ahooj!
Louis už je hned ze začátku chválen, pane jo, co přijde ještě..
Stay tuned,

Adgambery28