Song without words - Larry Stylinson

21. Only my gaze☑️

Nemohl jsem se cítit lépe, opravdu ne. Ležím v posteli pod jednou dekou v objetí se samotným Harrym Stylesem, který mě před chvílí ojel tak neskutečně vášnivým, ale zároveň jemným způsobem. Své poprvé jsem si představoval nespočetněkrát, ale s tímto scénářem jsem nikdy nepočítal. Ale ono je pravda jak se říká, ty nejlepší věci se v životě dějí náhle a nečekaně.

Ani nevím, za jak dlouho jsme usnuli, ale probudil jsem se do zvuku mého budíku. Zprvu jsem se trochu lekl, že mě objímají Harryho paže, dokud jsem si neuvědomil, co se včera odehrálo. S tou vzpomínkou jsem se musel usmát, opatrně jsem jeho spící tělíčko odsunul a vypnul budík.

„Joshuo!" zaslechl jsem z chodby křik Jocelyn, „neviděl si někde tátu? Klíče má doma, ale je k nenalezení." Olil mě studený pot. Co teď!? Nemůžeme jen tak vyjít spolu z mojí místnosti, to je nepřípustné. Musel jsem vymyslet nějaký plán B.

Vzbudil jsem Harryho štípnutím do stehna, radši už jsem neriskoval jakékoliv intimnosti. Naštěstí se mi to podařilo a on pomalu otvíral svá nádherná očka. „Dobré ráno princezno," zaskuhral ne zrovna nejtišeji, za což jsem mu přiložil ruku na ústa, kterou mi olízl a já se ušklíbl. „Harry, teď ne, chci ti připomenout, že jsi v mém pokoji a Jocelyn tě hledá po celém domě, takže pojď vymyslet plán, jak z toho vyjít bez problémů," řekl jsem téměř šeptem.

Harry se protáhl a narovnal, ale stejně asi nechápal závažnost situace. Nebo mu to bylo jedno. „Tak já nevím, tak běž do školy, já tu budu a až odejdete všichni, tak teprve zmizím já." Říkal to s takovým klidem, který jsem mu záviděl. Já z toho všeho byl na trní. „Tak fajn, musím se převléct."

Převlékal jsem se z pyžama do školní uniformy, a nebudu lhát, stále jsem se styděl u toho, jak se na mě Harry upřeně díval. No tak Louisi, vždyť včera už byl i v tobě, buď trochu sebevědomější. Nějak mi přepnulo v hlavě a já se rozhodl, že ho trochu poškádlím. Navázal jsem oční kontakt a pomalu rukama přejížděl lem mých boxerek. Harry pochopil mé úmysly, takže se opřel o rám postele a nasadil potutelný úsměv. Pokývnutím hlavy mi naznačil, ať pokračuji, což jsem měl samozřejmě v plánu.

Hodnou chvíli jsem ho škádlil jen posunováním mých boxerek z boků sem a tam, aniž by viděl cokoliv víc a cítil jsem, že ho už to přivádí k šílenství. Přiskočil jsem k němu, nahnul se nad jeho hrudník a pošeptal mu do ucha: „Udělej se bez toho, aby ses sám sebe dotýkal. Chci aby tě k vrcholu přivedl jen pohled na můj striptýz." Absolutně jsem sebe nechápal, kde se to ve mně všechno bere. Kde je ten stydlivý introvertní Louis?

Harry se usmál a kývl, bere mou výzvu v potaz. Já se vrátil na své místo a shodil si župan. S lemem už jsem si moc hrát nechtěl, a tak jsem ho poposunul tak, aby byl těsně nad mou chloubou. Odvahu pokračovat dál mi dodával fakt, že Harrymu neuvěřitelně narostl klín. Uvědomil jsem si, že pod boxerkami by ho to mohlo bolet, a tak jsem mu je jedním pohybem stáhl a viděl jeho krásného stojáka.

Pokračoval jsem. Boxerky jsem již stáhl i sám sobě, takže jsem už před ním byl úplně nahý. A tak započala druhá část mého programu pro něj. Začal jsem sám sebe osahávat, prvně na prsou, rukama jsem jezdil sem a tam, až jsem si dojel k rozkroku. Měl jsem zavřené oči, ale jak jsem mrkl na Harryho, už jsem viděl, jak jeho chlouba lehce cuká. Nemohl jsem mít větší radost, já toho chlapa opravdu vzrušuji až tak moc.

V jeden moment využil mých zavřených očí a jak jsem je pootevřel, uviděl jsem, jak si ho uchopil do dlaně. „Héj, porušil jsi pravidla hry!" řekl jsem a on se rozesmál, a já se na něj vrhnul a nakonec mu chtěl věnovat jeden blowjob jako on mně včera.

Jakmile jsem jej pobral do pusy, ozvalo se bušení na dveře a já myslel, že už dostanu infarkt. Okamžitě jsem z Harryho slezl a co nejméně nervózně se snažil odpovědět. „Ano?" „Lou, kde se dneska tak flákáš, už jedeme a ty ani nejsi ani po snídani!" K mému lehkému uklidnění to byl Joshua a zněl pobaveně, takže jsem si oddechl, že nejspíš nic neslyšel.

„Jo, promiňte, já si dneska přispal, včera jsem byl až moc unavený," a to jsem nelhal, „už jdu." Harryho jsem tam chudáka musel nechat rozdělaného, ale při polibcích na rozloučenou jsem mu zašeptal. že si to vynahradíme. Odešel jsem a co nejrychleji za sebou zaklapl dveře, aby nikdo neměl šanci postřehnout, co nebo spíš kdo je vevnitř.

Nastoupili jsme do auta, kde ze začátku bylo ticho, ale po chvíli ho prolomila Jocelyn s dotazem na mou osobu: „Louisi, nevíš, kam mohl zmizet Harry? Celé ráno ho hledám a on nikde, přitom auto a všechno měl doma." Vlastně jsem ani nebyl překvapený, ale musel jsem se zamyslet, co odpovím, ať to zní věrohodně.

„Upřímně nevím, my včera měli hodinu klavíru, já se potom odebral psát úkoly a kde mu byl konec? Nemám tušení. Třeba se šel jen ráno projít." V duchu jsem se pochválil za tuto obyčejnou výmluvu, která si ale myslím, že zní uvěřitelně. Jocelyn si povzdechla a řekla: „Ach jo. To je s ním takhle vždycky, nějak se pohádáme, on zmizí, já nemám páru kam a prostě pořád dokola. Já si myslím že už brzy-" Do řeči ji skočil Joshua: „Mami, prosím tě, Lou tu nepřijel proto, aby si ho zatěžovala svými otázkami. A taky hlavně táta je dospělý člověk a neboj, s nikým ti nikam neutekl a ani neuteče." Nevěřil jsem, že něco takového vypustil z pusy zrovna Joshua, ale vděčně jsem se na něj usmál. Jocelyn už taky potom nic už celou cestu neříkala.

Ve škole už byla i Kate, se kterou si jako jedinou pořádně povídám, tak to tam dneska nebylo ani takové utrpení. Jakože, třída mě vzala dobře, ale já se v ní necítím dobře. Je tu ta walleská smetánka, a mezi tu já nezapadám. Právě jediná Kate se tu chová nepovýšeně.

Během třetí hodiny mi přišla smska od Harryho, že ho to mrzí, ale že z vážných důvodů dneska nebudu mít hodinu. Co? Už jsem tady týden a tři dny a vždycky jsem ji měl, tak co se děje? Zmocnil se mě strach a nehezké myšlenky s teoriemi, co se mohlo stát.

Ahooj!
Tady je taková vám za odměnu za aktivitu(děkuji!<3)další taková 'spicy' kapitola, snad se líbí.
Stay tuned,

Adgambery28