Song without words - Larry Stylinson

24. I'll bring you the sky☑️

V tu chvíli, co to řekl, že jsem myslel, že dostanu zástavu. Opravdu jsem nečekal, že by tohle Jocelyn řekl na rovinu. Vždyť ještě stále jsou manželé. A abych pravdu řekl, já bych asi svoji ženě neřekl do očí, že za svou babičkou v nemocnici jdu radši se svým výměnným studentem než s ní.

,,Co prosím?" I když to Jocelyn řekla poměrně klidným tónem, šlo z její tváře poznat, že byla z toho opravdu mimo. Já jsem se ji na jednu stranu nedivil, ale na tu druhou jsem ji nechápal.

,,Já myslím, že jsi mě slyšela moc dobře," odpověděl ji na to Harry a opřel se o stůl, ze kterého na ni měl lepší výhled.

Poznal jsem, že se schyluje k nějaké opravdu nepříjemné hádce, proto jsem se chtěl odebrat do pokoje, ale to by mě nesměla Jocelyn zastavit.

,,Nikam nechoď! Budeš tady, dokud mi to tady můj manžel nevysvětlí." Neměl jsem náladu ani odvahu ji odporovat, proto jsem jenom potichu řekl "ano" a stoupl do samého rohu místnosti, kde jsem se cítil jenom o něco bezpečněji.

,,Takže mi chceš říct, že ty máš babičku v nemocnici a místo toho, aby jsi zavolal a vzal mě, svou ženu a životní lásku, vezmeš svého studenta?" Byl jsem celkem překvapen jejím tónem hlasu, nečekal jsem, že by mohla tak zvýšit hlas.

,,Proč si myslíš, že jsem šel s ním? Myslel jsem, že si o mě úplně ztratila zájem. Už se nechci stále cítit jenom jako tvůj manžel, kterého sis vzala donucením." Tohle jsem opravdu nečekal. Myslel jsem si, že Harry by nikdy nic přímo do očí Nari nevytkl.

,,Ty jsi fakt neuvěřitelný. Kde jsi na to přišel, já tě mám pořád stejně ráda." Jocelyn začala chodit po místnosti a frustrovaně si prohrabávala vlasy.

,,Opravdu? Protože mně to tak nepřipadá. Chodíme okolo sebe jako přízraky, skoro na sebe za celý den ani nepohlédneme a kdybych si měl vzpomenout, kdy jsme spolu naposledy spali, nestačily by mi na to moje obě ruce." I když Harry skoro křičel, v obličeji zachovával stále kamennou tvář a vypadal absolutně klidný. Za celou dobu neudělal ani jeden pohyb, který by neměl pod absolutní kontrolou.

,,Harry, ale to tak není. Já tě mám opravdu stejně ráda." Bylo mi opravdu nepříjemně, že jsem tam musel být. Nesnášel jsem sem, když se někdo hádá. Navíc tohle byl úplně jiný případ. Najednou jsem si připadal, jako bych byl přesně ten typ člověka, co se z nenadání objeví a rozloží celou rodinu. A to jsem opravdu nechtěl.

,,Harry, prosím," řekla najednou Jocelyn a zlomil se jí hlas. Okamžitě jsem zvedl k ní pohled a zmateně se zatvářil.

,,Já tě miluju, chápeš? Tehdá jsem ti to Maroko odpustila. To je podle mě dostatečně velký důkaz lásky," s jejími slovy se přiblížila k Harrymu a podívala se mu přímo do očí. Dívala se na něj se zoufalstvím v očích.

,,Nejsem si tím tak jistý. Hlavně mě teď mrzí, že vytahuješ to, co se stalo před lety." Najednou se Harry zvedl, došel ke mně a za rameno odtáhl pryč.

Šli jsme do předsíně, kde se Harry začal obouvat a já pochopil, že chce jít ven, takže jsem dělal přesně to co on. Bylo už šero, ale přes to jsme došli k nejbližší lavičce, na kterou jsme si sedli.

,,Promiň za ten výstup, já to prostě musel už ze sebe vyventilovat," řekl z ničeho nic a já se na něj podíval.

,,Vůbec se neomlouvej, já to chápu," odpověděl jsem mu a obmotal svoje ruce kolem jeho pasu. Schoval jsem si hlavu do jeho hrudníku a Harry si mě svýma rukama přitiskl na sebe ještě o něco víc.

,,Jenom, mohl bych se prosím zeptat, jak to myslela Jocelyn s tím Marokem?" Zvedl jsem mírně hlavu, abych mu viděl přímo do očí. Od té doby, co to Jocelyn zmínila, mi to vrtalo hlavou a já se chtěl dozvědět, jak to myslela.

,,Asi je na čase ti říct pravdu." S jeho slovy jsem se odtáhl, posadil se a chytil mu ruku.

,,Takže, v Maroku jsem byl před pár lety, kde jsem vystupoval. Tehdá jsem tam byl ještě s jedním kolegou. Strašně se mi líbil. Tak nějak jsme mezi sebou měli románek, který pokračoval i když jsme byli doma. Byl jsem do něj zamilovaný natolik, že jsem měl už v plánu se rozejít s Jocelyn a být s ním. Jenomže, ona se to dozvěděla od další kolegyně. Zaskočilo mě to natolik, že jsem z toho vycouval. Byl jsem strašně zničený. Byl jsem jako tělo bez duše a nemohl skoro nic dělat. A právě od té doby jsem se strašně bál zamilovat nebo s někým něco mít. Měl jsem strach, že se mi to stane znovu a mě se rozvodem s Jocelyn zničí život."

Celou dobu jsem ho poslouchal a palcem ho hladil po hřbetu ruky. Byl jsem neuvěřitelně vděčný, že mi to řekl. Měl ve mně důvěru a já zase v něm. Strašně jsem si toho vážil.

,,Děkuju," řekl jsem a položil ruku na jeho tvář.

,,Prosím," zmateně se na mě podíval a lehce se usmál.

,,Děkuju, že jsi mi to řekl, ani nevíš, jak si toho vážím."

Ještě chvilku jsme tam seděli, než jsme se rozhodli jít dovnitř. Vevnitř byla úplná tma a na lednici papírek, na kterém byl napsaný vzkaz od Jocelyn, že jela pryč.

Proto jsme s Harrym využili situace a pustili si v obýváku film. Harry lehl na sedačku a já se vměstnal mezi jeho nohy a položil si hlavu k jeho bradě. Bylo mi krásně. Velice rád jsem s Harrym mazlil a teď to nebylo jinak.

,,Už jsem ti řekl, že jsi neuvěřitelně krásný?" Po jeho slovech jsem se začervenal a dojatě se usmál. Harry si mě víc poposunul k sobě blíž a celou mou tvář si vzal do dlaní. Chvíli se na mě díval, když mi najednou dal malou pusu na čelo. Poté pomalu s polibky putoval přes spánky, víčka, nos, tváře až se dostal k mým rtům. Líbal je s takovou něhou, až jsem měl pocit, že se z toho rozteču.

Po chvilce se odtáhl a beze slov mě hladil po tvářích a usmíval se na mě.

,,Snesl bych ti i modré z nebe, kdyby sis o to řekl."

Ahooj!
Tak tady je to naopak, ostrý začátek a krásný konec..a to je lepší:D
Stay tuned,

Adgambery28