Song without words - Larry Stylinson

the end☑️

,,Sedni si do auta, hned!" zakřičel a já se vrávoravým krokem dobelhal ke dveřím, které jsem si s lehkým problémem otevřel a nasedl na místo spolujezdce.

,,Můžeš mi laskavě říct, proč jsi se tak zřídil? Já vím, že jsem ti to dovolil, ale toto už je moc, tak proč!?" zeptal se a svůj pohled upřel ke mně. Já však nebyl v nejlepším stavu, abych mu racionálně odpověděl. Nechtěl jsem mu říct, že jsem zapíjel smutek ze zlomeného srdce. Na to jsem neměl odvahu.

,,Prostě ostatní pili a já nechtěl trhat partu," řekl jsem první věc, která mě napadla a více se položil do sedačky. Byl jsem neuvěřitelně unavený, chtělo se mi neuvěřitelně spát.

,,To vykládej někomu jinému," odvětil a nevěřícně zakroutil hlavou. Všiml jsem si, že je opravdu naštvaný. Volant svíral tak moc, až měl do běla zbarvené klouby. To jsem nechtěl. Nechtěl jsem, aby byl kvůli mně naštvaný.

I přes to, že jsem nechtěl ukazovat již před ním žádné emoce, nezvládl jsem to a bez jakéhokoliv výrazu v obličeji začal brečet. Ani jsem nemrkl a slzy mi tekly proudem. Už jsem to dál nevydržel.

,,Loui," jakmile si všiml, že pláču, zastavil u nějaké krajnice a silně mě objal.

,,Já se omlouvám. Opravdu moc. Tohle jsem nechtěl," začal jsem blábolit páté přes deváté a více se tiskl do Harryho náruče. Nechtěl jsem ho pouštět. Chtěl jsem být v jeho náruči až do konce života.

,,Loui, neomlouvej se. Nic si neudělal, za co by ses měl omlouvat," zašeptal mi do ucha a svou ruku položil do mých vlasů, ve kterých mě začal hladit tak, jak to mám od něj nejradši.

,,Harry, prosím. Já tě tak miluju. Nechci tě o-opouštět," zavzlykal jsem mu do ramene a Harry následně na to chytil mou tvář do dlaní a hluboce se na mě zadíval.

,,Utečme spolu."

Po jeho slovech jsem se zarazil a nechápavě se zamračil.

,,Cože?" nechápavě jsem se zeptal.

,,Utečme spolu. Někam daleko. Jenom ty a já. Přemýšlel jsem nad tím opravdu dlouho. Moje manželství je v troskách a děti mě nenávidí, i přes to, že já bych se pro ně rozkrájel. Miluji tě nade vše a chci být jen s tebou.

,,M-myslíš to vážně?" zeptal jsem se ho a oči se mi znovu naplnily slzami. Nedokázal jsem uvěřit tomu, co říká. Moje opilost skoro vyprchala a já tam seděl jako znovuzrozený. Moje největší přání se začínalo plnit a já tomu nedokázal uvěřit.

,,S tebou myslím vše vážně." Na stvrzení jeho slov mě políbil. Chtěl jsem ho líbat víc, avšak ani jednomu to situace nedovolovala.

,,Jocelyn zase není doma. S Jude jela pryč a Joshua je stále na té párty. Musíme se oba rychle sbalit, aby jsme zítra mohli odejít bez jakéhokoliv povšimnutí." Na jeho slova jsem jenom souhlasně kývl. Harry mě pustil a zase se rozjel směrem k jeho domovu.

Jakmile jsme stáli před domem, připadal jsem si zvláštně. Nechtěl jsem tam vejít. Bál jsem se, že jakmile překročím práh, všechny mé naděje se rozplynou jako pára nad hrncem. Nechtěl jsem tam chodit, protože jakmile se rozhlédnu okolo, uvidím všude Harryho s jeho rodinou a budu připadat najednou vinen, že rozvracím rodinu, která do mého příjezdu žila poměrně spokojený život.

,,Lásko, prosím tě, neboj se. Nic už se nestane. Už budeme jenom šťastní." Měl jsem pocit, že mi snad čte myšlenky a ví, nad čím přemýšlím.

Společně jsme vystoupili z auta a ruku v ruce se vydali do domu, abychom se mohli co nejrychleji sbalit a vyrazit.

Oba jsem se odebrali do svých pokojů a začali balit věci do svých kufrů. Na rozdíl od Harryho, já už měl většinu svých věcí sbalených, protože já jsem se svým odjezdem již počítal. S Harryho nikoliv.

Doskládal jsem poslední kusy oblečení a posadil se na postel. V duchu jsem začal vzpomínat na všechno co se stalo za poslední čas. Na Cola, školu, maminku a otcovu smrt. Představoval jsem si reakci mojí maminky a Am na to, až zaklepu na dveře a vedle mě bude stát Harry, můj učitel, idol a životní láska. Skoro živě jsem viděl jejich překvapené, ale šťastné a přející výrazy, které jsou jenom plné lásky.

,,Lásko, mám zabaleno. Můžeme vyrazit už teď, aby jsme na sebe nepřitahovali žádnou pozornost." Byl jsem překvapený jeho rychlostí a náruživostní, co do toho vkládal. Už stejně bylo nad ránem.

,,Dobře tedy," vzal jsem si své dva kufry a i s Harryho je společně snesli ze schodů, abychom je naložili do auta a dovezli je na letiště.

Jakmile jsme stáli už v předsíni, položil jsem své věci na zem a naposledy se porozhlédl po místnosti. I když to celkem bolelo tu jenom stát, byl jsem neuvěřitelně šťastný to tu poznat a s tím i mého přítele, milence a lásku.

,,Pojď, už to tu nikdy neuvidíš, neboj se," řekl Harry ode dveří a já se vydal za ním.

Postupně jsme naskládali všechny zavazadla do kufru, když v tom najednou se objevilo na příjezdové cestě auto a já věděl, že je všechno v koncích. Harry si se mnou jenom vyměnil pohled a zavřel dveře od auta.

Auto zastavilo před námi a z něj vystoupila Harryho žena s jeho dvěma dětmi. Z pohledu na ně se mi sevřel žaludek a znovu, již dnes poněkolikáté mi bylo do pláče.

,,Harry, co to děláte?" zeptala se zmatená Jocelyn a přistoupila k Harrymu blíž.

,,Jedeme pryč," odpověděl ji a vyndal si ruce z kapes, které tam do tohoto momentu měl vložené.

,,Jsi laskavý, že tam Louise odvážíš," usmála se na něj a chtěl ho obejmout, ale Harry od ní rychle odstoupil a svou ruku omotal okolo mého pasu.

,,Harry?" řekla zaraženě a o dva kroky odstoupila.

,,Jocelyn, jedeme sice pryč, ale napořád. Spolu." Harry zněl tak sebevědomě, ale já se klepal jak vystrašené štěně. Všiml jsem si vyjeveného výrazu Jude, která na to měla největší právo.

,,Harry, co to má znamenat?" zašeptala překvapeně Jocelyn a já uviděl v jejích očích slzy. Byl jsem napokraji zhroucení, a proto jsem jenom křečovitě sevřel oči a více se přitiskl k Harrymu.

,,Jude, běž dovnitř, nechci, abys to poslouchala," rozkázala Jocelyn a jak řekla, tak taky Jude udělala já už jenom viděl její siluetu ztrácející se v domě.

,,Jocelyn, naše manželství je na pokraji rozpadnutí. Už nemám na to, zachraňovat něco, co absolutně nemá smysl. Radši budu s někým, koho teď opravdu miluji." Viděl jsem Jocelynin zdrcený obličej a bylo mi z toho hrozně. Nechtěl jsem, aby byl kdokoliv kvůli mně nešťastný.

,,Harry, to není pravda. Beztak to je zase jenom pobláznění jako tehdá. Prosím, běž zpátky domů, já tě miluju a ty mě přece taky."

,,Harry, opravdu laskavě přestaň, vždyť je to jenom obyčejný kluk, který ti nikdy nemůže dát nic, jako jsem ti vždy dávala já, vždyť je to úplná nicka." Teď už křičela. Harry mi zacpal svýma rukama uši, abych to neslyšel a já byl za to nevýslovně rád.

,,To už jsi ale opravdu přehnala. Prostě se smiř s tím, že už tě nemiluju a nikdy milovat nebudu." S těmito slovy mě Harry rychle vzal za ruku a dovedl mě do auta, do kterého mě posadil, následně nasedl i on a vyjeli jsme pryč.

Ve zpětném zrcátku jsem viděl, jak Jocelyn klečí na zemi a brečí. Bolelo mě z toho srdce, jak trpí, ale z části jsem byl neuvěřitelně šťastný.

,,Nedívej se tam prosím. Teď už budeš jenom šťastný. My budeme šťastní."

Ahooj!
Tak už konec! Happyend as always, neumím psát sad endings xd
Každopádně doufám, že se vám celý příběh líbil, a že mi zanecháte nějakou odezvu, jestli je třeba i něco, co by se dalo vylepšit..
Děkuji vám za čtenost a hlasy, love ya all! <3

Adgambery28