Song without words - Larry Stylinson

29. Your internship here comes to its end☑️

,,Lásko, já jsem tady a nikam nejdu. Moc tě miluju. Maminka je určitě v pořádku. To byl jenom zlý sen."

Zasněně jsem se na něj díval. I když snad všichni obyvatelé této Země ráno vypadají jakoby je z vody tahali, tak on byl ta nejkrásnější výjimka. Vlasy měl tak hezky rozcuchané a jeho nádhernému obličeji to jen dodávalo na roztomilosti. Nemohl jsem ani uvěřit, že z jeho úst vycházejí slova vyznání lásky k mé osobě. Tento muž, který by mohl mít každého na světě, si vybral zrovna mě. Můžu být snad šťastnější?

Můžu. Budu, až má maminka bude v pořádku. Chci to vyřešit teď hned, nebo se asi zblázním, a to ne tím hezkým způsobem jako blázním z Harryho.

„Děkuji ti strašně moc, že tu pro mě jsi. Nedokážu vyjádřit slovy, jak moc pro mě znamenáš a jak moc lásky k tobě chovám Harry," a věnoval jsem mu polibek. Byl nevinný, ale stejně vyjádřil vše, co jsem chtěl. Je to rozhodně můj nejoblíbenější projev lásky.

Nereagoval slovy a začal mi rty laskat dravěji. Vystupňoval to k tomu, že jsem měl pocit, jako bych byl jeho kořist a on šelma, která týdny nejedla. Užíval jsem si toho a rukama si ho držel za boky, zatímco on mě držel za tváře. Nechtěl jsem, aby tahle chvíle kdykoliv skončila. Jen já, Harry a líbání, žádné problémy, jen láska.

Po čase už jsem to nevydržel a rukama mu zajel k kraťasům od pyžama. Hold mě Harry přitahuje i fyzicky. A to hodně.

Samozřejmě mé pohyby zaregistroval, ruce mi zastavil, přestal mě líbat a pošeptal mi do ucha: „Opravdu si to přeješ? Pomilujeme se?" Líbil se mi nejen jeho tichý hlas, ale i styl, jak se ohledně těchto věcí vyjadřuje a vůbec, že to nechává na mě, a upozaďuje potřeby své.

„Ano Harry, prosím. Chci tě mít se vším všudy." Na nic nečekal a stáhl z nás obou oblečení. I když už jsme se nazí navzájem viděli, stejně mi přijde, že až do konce života budu reagovat, jako bych ho tak viděl poprvé. Je tak nádherný, a to na sobě nemusí mít absolutně nic. Jsem tak rád, že patří mně, a hlavně že mi patřit chce.

Po lehké předehře ústy došlo na věc, kdy jsem se těsně před ní pozastavil, protože jsem měl strach z té prvotní bolesti. Harry to zpozoroval a okamžitě přestal se všemi pohyby. „Všechno v pořádku, lásko? Nemusíme, jestli nechceš zajít až k tomu." Nelíbilo se mi, že se celý náš milostný život točí jen kolem mě a na sebe nemyslí skoro vůbec. A to já to hlavně dělám, aby on byl šťastný.

„Ano, dělej si se mnou, co chceš, Harry, prosím. Nechci, abys na své touhy zanevřel kvůli mé stupidní bojácnosti. Dělej tak, ať se to opravdu líbí nám oběma." Užasle přikývl a začal. Bolelo mě to, ano, ale jak to tak bývá, brzy došlo k vystřídání pocitů blaženosti. On to prostě uměl. Nevím, a nechci ani vědět, kolikrát to už s mužem dělal, ale v uspokojení je prostě mistr. Ostatně, je něco v čem není?

Po nádherném, procítěném, ale vášnivém milování, kdy se udělal na mé břicho, se svalil po mém boku a políbil mi hřbet ruky. Takové krásné gesto. Opravdu, až na jednu věc po něm nemůžu ve vztahu nic víc chtít.

A ta jedna věc? Jocelyn. Já prostě pořádně nechápu, co Harry teď chce. Když se ho na to zeptám, tak mi buď řekne, že to teď řešit nebudeme anebo že můj odjezd je ještě daleko. Z toho mi logicky vyplývá, že s Jocelyn být, byť jen v koutku duše, nadále chce. Jinak by o odpovědi ani nepřemýšlel.

Na jednu stranu bych ho za to nejradši uškrtil, aby si už sakra vybral, co nadále v životě chce, ale na tu druhou ho zas chápu. Jde vidět, že ji opravdu miluje, ale asi ne úplně manželským vztahem. A nechce si úplně pokazit reputaci tím, že by se rozvedl a byl s nějakým bezvýznamným studentem. Byl by z toho velký poprask.

Ale prostě jen ta myšlenka, že bych měl za pár dní odletět a nad tím vším jen mávnout rukou a zapomenout, mě ničí. Nechci to tak. Možná mám nasazené růžové brýle, ale já opravdu chci, abychom spolu byli. Vždyť sám říkal, jak mě miluje a nemůže beze mě být! Ach jo. On sám je v té nejnepříjemnější situaci, co může být.

Po toku myšlenek jsem se probral a do Harryho žďuchl. Se smíchem do mě žduchl nazpátek a to jsem si nemohl nechat líbit. Zvrhlo se to v polštářovou bitvu, kterou Harry prohrál pod náporem mého těla nad tím jeho. Jakmile se naše pohledy střetly, nepustily se. Dívali jsme se na sebe snad hodiny, až jsem se divil, že jsem study neuhnul.

Harry mě pak náhle chytl za krk a přitáhl si mě blíže, až se nám skoro otíraly nosy. Pomalu řekl: „Nikdy nedopustím, aby tohle společné ráno bylo naše poslední." Ta slova rozveselila snad všechny buňky mého těla. Věřím mu, že nelže a myslí na budoucnost, ve které figurujeme oba spolu. Jak já ho miluju.

Styděl jsem se na nějaká slova, a tak jsem ho jen jemně políbil. Neměl jsem ale už žádné záměry, jen jsem mu tak odpovídal.

„Ty jo ale, Loui, musíme už jít. Na policii nás budou čekat tak za půl hodiny." Vykulil jsem oči a okamžitě se začal připravovat. Oblékli jsme se, umyli zuby, učesali a bez snídaně zamířili na stanici.

„Ahoj Harry, rád tě zase vidím," řekl hned první policista, na kterého jsme na stanici narazili. „Čau čau, já tebe taky, počítáte teda s námi, že?" S těmi slovy mu podal ruku. Za to jsem byl rád, nerad bych ho viděl v objetí jiného muže než jsem já sám.

„Jistěže, na tebe bych nikdy nezapomněl. Jste tu vlastně kvůli němu, že, ty jsi v pořádku," řekl a pokývl na mě. „Ano, to jsme, jsem jeho student klavíru, dobrý den, Louis Tomlinson." Také jsme si podali ruce a už mířili do místnosti, kde za stolem seděl další policista, vysoký svalnatý muž snědší pleti, nejspíš bude z Ameriky.

„Dobrý den, tak, jaký je důvod, že jste byli nuceni zajít k nám?" Sedli jsme si s Harrym do křesílek naproti jeho stolu a Harry mi věnoval podporující úsměv, abych začal sám.

Já se hluboce nadechl a spustil: „No, víte, já jsem z Londýna, kde bydlím s rodiči. Mí rodiče byli vždy v silně milujícím vztahu, ale táta posledním rokem začal pít, a od té doby to šlo z kopce. Vždycky na nás křičel, na to jsme byli zvyklí, ale teď, včera mi sem volala maminka, že už na ni vztáhl ruku. Bojím se o ni, ona se mu neubrání, a chci, abyste s tím něco udělali, moc vás prosím." Mrkl jsem po Harrym, který přikývl na znamení, že jsem to řekl dobře.

„Pane jo, tak s tím se rozhodně musí něco udělat, domácí násilí řešíme bohužel čím dál častěji," řekl Harryho kamarád tomu sedícímu policistovi.

„Pane Tomlinsone, rozhodně vaší matce pomůžeme, ale musíme prodiskutovat možnosti. Je nutné, abychom přišli na „nezvanou návštěvu," nejlépe když bude zrovna opilý, abychom uviděli, co se děje. Nebo byste nám nahrál video či zvukový záznam toho, co se u vás děje. Bez důkazů se ničeho nedobereme. Dám vám dnes čas na rozmyšlenou. Ale jen do dnešního poledne, ať neztrácíme čas. Pošlu vám jednotku v Londýně. Vyberte si, ale bohužel tady váš pobyt asi skončí. Bez vaší pomoci přímo na místě toho moc nezmůžeme."

Ahooj!
Druhá 18+, jenom tak zlehka, hold se mi to tak v tomhle příběhu hodí, snad i vám:D
Stay tuned,

Adgambery28