BI+CH #2

*8*

Úplně mi ztuhly nohy, ale Han se rychle zvedl, chytl mě za ruku a začal utíkat ven z bytu. Rozrazili jsme dveře a rychlostí blesku jsme seběhli ze schodů do mezipatra.

Nevím proč jsme zastavovali zrovna tam, ale v tu chvíli jsem nad tím úplně nestíhala přemýšlet. Je tam takové okno a my s Hanem jsme si každý sedli opření o stěnu na jednu stranu jeho rámu.

Han se opatrně nahnul, a podíval se z něj, ale hned se zase rychle přimáčkl ke zdi. Jenom periferním viděním jsem sledovala, jak moje sousedka vyběhla na chodbu a opatrně se snažila vejít do mého bytu. Chtěla jsem ji zastavit, ale Han mě chytl ta ruku a dal si prst před rty na znamení toho, ať nic neříkám.

A další výstřel. Chvilku se mi úplně zatajil dech a jenom jsem s obrovským strachem koukala, co se bude dít. Za chvilku ale s obrovským křikem vyběhla sousedka z bytu a běžela k sobě do bytu. Silně si držela jednu paži, ale i tak jí po ní  dolů tekla krev a kapala jí až z konečků prstů přímo na zem.

„Super, tak teď už to ví celej barák.“ řekl Han a rychle si stoupl. Zopakovala jsem to po něm a běželi jsme dolů ze schodů. Doběhli jsme do sedmého patra a pak zase do mezipatra pod ním. Tentokrát né záměrně jsme tam zůstali stát, protože i tady nahoře jsme slyšeli obrovskou ránu.

Nejspíš někdo rozrazil těšký domovní dveře a začal běžet nahoru. To jsem zase chytla já Hana a běžela jsem nahoru na střechu.

Vyběhli jsme zpět do sedmého patra, pak ke mě do osmého, následně do devátého, a pak konečně desátým přímo na střechu.

Ten den hodně foukalo, a tak jsme se oba museli otočit, aby jsme přes vlasy vůbec něco viděli. Rychle jsme se rozeběhli k požárnímu schodišti a začali jsme lézt dolů. Slezli jsme asi patro, dvě a dostali jsme se na střechu vedlejšího domu. Běželi jsme k jejímu okraji, ale ještě než jsme začali lézt dolů, oba jsme se podívali nahoru.

Tam už stál nějaký chlápek, co na nás mířil pistolí.
Han: „Musíme skočit dolů!“
Angie: „Ses posral ne!“
Han: „Tak si to v pohodě slez dolů, jak chceš!“
Angie: „Říkal jsi, že nemůžeme skáket z okna!“
Han: „Tohle není okno!“

Chtěla jsem ještě něco říct, ale to už mě Han chytl za pas a padali jsme dolů mezi oba domy.