BI+CH #2

*13*

Probudila jsem se někde v autě. Nákladním autě. Byla jsem se svázanýma rukama a nohama posazená v takovém tom úložním prostoru.

Hrozně mě bolela hlava a prvních pár minut jsem měla takové ty mžitky před očima. Potom jsem ale začala vidět normálně, a tak jsem se podívala, co to kolem mě vlastně je.

Kolem mě byli pytle na odpatky, ale byli v nich nejspíš peníze. Z jednoho pytle totiž pár bankovek trčelo. Dál tam byli batohy se zbraněmi a dokonce tam bylo věco jako náhradní díli od aut, tuny nábojů všech ráží a byla tam jedna klec.

Byla v takovém tom stinném rohu takže do ní nebylo vidět, ale doufala jsem, že je prázdná. Nikdo kolem mě ale nebyl. Byla jsem tam jenom já a kolem mě nebyli žádné známky o tom, že tam někdy někdo jako já byl.

Najednou auto cuklo. Zastavilo. Od té doby asi dvacet minut jenom popojíždělo tak po půl metrech. Po té době jsem slyšela nějaké hlasy, ale jelikož by asi bylo zbytečné křičet, byla jsem ticho a poslouchala jsem, co to říkají.

Moc jsem nerozuměla, ale pár slov jsem rozeznala. Nemluvili totiž anglicky, ale španělsky nebo portugalsky. Pár pojmům jsem ale opravdu rozuměla a tak jsem si něco uvědomila.

My jsme na hranicích.