BI+CH #2

*25*

Došli jsme někam na dlouhou chodbu, která byla osvětlená jenom starými žlutými světly. Na konci totiž bylo jedno velké okno, přes které jsem si všimla, že je tma.Vypadalo to tady jak z hororu. Nebo jak z hotelu Transylvánie.

Najednou, když už jsme byli skoro u toho okna, Shin otevřel jedny dveře, které na té chodbě byli.

„Tady budete bydlet Angie.“ řekl, a nechal mě vstoupit dovnitř. „Chovejte se jako doma.“ dodal, podal mi klíče a zavřel za mnou dveře.

Hned jsem ty dveře zamkla, a nechala jsem klíč v zámku. Nejradši bych asi byla, kdyby to bylo titanový dveře na 10 zámků s otiskem dlaně a ještě heslem. Je to tady divný.

Byl to tmavý obrovský byt, který vypadal jako kdyby stál uprostřed ničeho. Je to tady hrozně divný.

Otočila jsem se a snažila jsem si prohlédnout zdi a stropy. Přesně jsem totiž čekala, že to tady nebude úplně čistý.

„To vážně?“ řekla jsem nahlas a dost dobře jsem věděla proč. Na stěně, úplně nahoře u stropu totiž svítilo takové červené světýlko. Nemusíte být Holmes, abyste věděli, že to je kamera. Byla na takovým místě, že musela zabírat celý byt. Dívala jsem se přímo do toho a vyslovila jsem tu krásnou otázku.

„Je to pro vaši bezpečnost Angie. Mrzí nás to, ale musíme to tak udělat.“ ozvalo se přímo od té kamery.

Takže tady je kamera, odposlech a dokonce i mikrofon, krása.