BI+CH #2

*21*

Rozešli jsme se tedy k té letištní budově, ale když jsme byli přímo u ní, uslyšela jsem zevnitř nějaké hlasy. Zastavila jsem se a chtěla jsem počkat, jak zareagují kluci, ale oni se ani ne ohlédli, prostě šli dál dovnitř.

Jaké mám možnosti... Buď tady zůstanu sama, pokusím se zdrhnout a oni mě zastřelí, a nebo půjdu za nimi a budu se modlit, že s nimi mě neodstřelí.

Moc dlouho jsem nad tím nepřemýšlela, prostě jsem se za nimi rozběhla dovnitř a když jsem je doběhla, šla jsem přímo za nimi.

Vypadalo to, že moc dobře znají cestu, ale potom jsem si všimla, že King má v ruce mobil, na kterém má mapu celého objektu, a přímo uprostřed té mapy červeně blikala taková tečka.

My jsme šli přímo k ní, směřivali jsme přímo k té tečce a ty hlasy jsem slyšela pořás blíž a blíž.

V tu chvíli jsem se fakt začala bát, co se stane a taky jsem měla čeho, protože když už na té mapě ta tečka byla přímo u nás, ty hlasy jsem slyšela naprosto zřetelně a vypadalo to tak, že musíme zahnout za roh, abychom tam byli, kluci se najednou zastavili a otočili se směrem ke mě.

„Promiň, rozchodíš to.“ řekl najednou Zikko a chytl mě za ruku. Přitáhl si mě k sobě a obě ruce mi chytl za zády. King mi v tu chvíli vyhrnul rukáv a něco vytáhl z kapsy.

Snažila jsem se vysmeknout se, ale nešlo to, i když jsem Zikka několikrát kopla do holeně, pořád nepovoloval, spíš přidával na síle.

Neviděla jsem, co to King z kapsy vytáhnul, ale skoro hned jsem ucítila jemné píchnutí a následný tlak v mojí paži.

V tu chvíli jsem se snažila bránit ještě víc, ale tak do půl minuty jsem začala strácet síli. Za chvilku mi začali slábnout ruce i nohy, začala jsem vidět rozostřeně a nokonec jsem se už na nohách neudržela. Jediné, co si ještě pamatuji, je bolest ruky a tma.