Absolutně jsem nevěděla, co se to děje. Nemohli jsme být až v Mexiku, ale proč se ti lidi bavili španělsky nebo portugalsky?
Kde jsme a kam to jedeme? Pak jsem uslyšela bouchnutí dveří a to auto se rozjelo.
Odhadem jsme ještě tak půl hodiny jeli, ale potom jsme znovu zastavili. Někdo ze předu vyšel z vozu a obešel celé auto.
Pak jsem znovu slyšela ty stejné hlasy. „Už by jí měl povolit ten jed. Má nízký tlak.“
Nepochopila jsem, o kom mluví, ale jakmile se otevřeli dveře od toho nákladního auta, konečně jsem pochopila, že přímo o mě.
Chvilku mi trvalo, než jsem pořádně začala vidět, protože se dovnitř dostalo odpolední světlo, které po takové době ve tmě bylo dost nepříjemné.
„Otoč se, ale nevstávej.“
Oba vešli dovnitř za mnou a tohle mi řekli. Já jsem je poslechla. Klekla jsem si na kolena a otočila jsem se směrem ke stěně toho prostoru.
Oni mi ale rozvázali ruce a znovu mi řekli, ať se zase otočím. Udělala jsem to a oni mi začali měřit tlak. Mám opravdu nízký tlak, takže stačí málo, aby mi bylo špatně, ale tohle je trochu přehnaná péče ne?
ČTEŠ
BI+CH #2
FanfictionTakže... je tu pokračování!!! #1 najdete na mém profilu a jelikož toto bude navazovat na příběh, asi vám doporučím si nejdříve přečíst to. Předem se taky omlouvám za pravopisné chyby a nespisovné výrazy😅. Your Flugi🖤
