BI+CH #2

*27*

Rozhlédla jsem se okolo sebe a zkontrolovala jsem všechny stěny, jestli tam nejsou nějaké kamery.

Viditelné nebylo nic, ale byla bych asi dost bláhová, kdybych si myslela, že je ta chodba naprosto čistá. Nějak mi to ale nedalo, a tak jsem znovu sjela očima na ten rám.

Chvilku jsem počkala v úplném tichu, jestli někdo nepřijde, ale když nebyla slyšet jediná hláska, jediné dupnutí, rychle jsem se zvedla a chytla jsem ten odtržený kus tapety.

Naposledy jsem se rozhlédla kolem sebe a když tam znovu nikdo nikde nebyl, strhla jsem najednou obrovský kus tapety. Tak velký, aby byli vidět celé dveře.

Snažila jsem se zabrat za kliku, ale bylo zamčeno, co jsem očekávala. Podívala jsem se kolem sebe a na zemi jsem uviděla upadený šroubek.

Musel vypadnout z rámu těch dveří. Musí tady být nějaký uvolněný pant, nebo klika. Snažila jsem se do těch dveří strkat a tlačit, ale ani se nehly.

Pak jsem si ale do ruky vzala ten hřebík, a snažila jsem se s ním ty dveře odemknout. Nevím, jak dlouho jsem tam stála a snažila se o to, ale najednou ty dveře povolili, a sami se prostě začali rozevírat.

Přede mnou  byla úzká chodbička, která ale nemohla být moc dlouhá, protože jsem viděla na její konec. Nevím, co tam bylo, protože to bylo ve tmě a daleko ode mě.

Vím, že tam ale někdo je. V tom úplném tichu slyším někoho dýchat.

Mám tam jít nebo ne?