BI+CH #2

*16*

Donesli nám jídlo a oni mě úplně v pohodě nechali si to sníst. Oni udělali úplně to stejné, ale bylo pro mě dost těžký se držet. Nakonec jsem se stejně neudržela.

„Tak... Kdo jste? Co tady děláte? Proč jsem tu s vámi? Kam to jedeme? Odpovíte mi na něco?“

Nechali mě domluvit a pak ještě s naprostým klidem chvilku čekali. Pak se mi konečně představili, ten víc potetovaný si nechává říkat King, a ten s kobrou a pavoukem si nechává říkat Zikko.

„Míříme do Filedelfie. Na letiště. Bude to ještě tak hodina cesty. Museli jsme jet takhle složitě, ne rovnou tam, ale víc ti říct nemůžeme.“ řekl King.

Jenom jsem jim to odkývala, ale pořád to ve mě hlodalo. Proč? Kam? Za kým? Bude tam Han? Stalo se mi něco? Kde vlastně je? Je živý? Všechno tohle byli otázky v mojí hlavě, a pořád tam kolovali a motali se dokola.

Když jsme všichni dojedli, dovolili mi jít na záchod, ale stoupli si před vchod a čekali na mě, přímo tam, abych nemohla utéct. Já jsem ale ani utéct nechtěla. Zajímalo mě, co se mnou buďe, protože ten, kdo si mě nechává přivés (protože si fakt nemyslím, že tihle dva tady semnou jsou nějací vedoucí mafií), mě chce živou a naprosto zdravou.

Chvilku jsem na sebe koukala do zrcala, a potom jsem vyšla ven. Šli jsme rovnou k nákladnímu autu a tam mě tantokrát posdili s nimi dopředu auta. Zikko řídil, King byl u druhých dveří, a mě nechali sedět uprostřed, ale i tak tam místa bylo dost. Opravdu jsme ješte hodinku jeli a pak jsme dorazili do Filadelfie, a potom přímo na letiště.