Chvilku jsem se mu koukala do očí, následně jsem sklopila zrak na tu ruku a potom jsem znovu zrak zvedla k jeho očím a úplně beze slova jsem mu taky podala ruku.
„No... Nyní když už se známe bychom si mohli projít váš nový dočasný azyl.“ Řekl Shin, když už se otáčel a rozešel se směrem ke dveřím, odkud přišel. Beze slov jsem se rozešla za ním.
„Dočasný azyl,“ zopakovala jsem po něm „Co si pod tím mám představit?“ padla ode mě otázka.
„Po nějakou dobu tady budete s námi žít, toť vše.“
„Jakou dobu?“
„To nejde přesně určit.“
„Jak jako nejde určit?“
„Podle toho, jak bude on spolupracovat.“
„Kdo?“
V tu chvíli se zastavil a pomalu se otočil směrem ke mě. Upřeně se mi podíval do očí, jako kdyby mě chtěl hypnotizovat.
„Máte moc otázek Angie.“ řekl najednou s naprostým klidem, ale stejně z něj bylo slyšet naštvání a agrese.
„Jen se ptám, kvůli komu tady musím být proti svojí vůli.“ řekla jsem, ale snažila jsem se působit jako on. Moc mi to nešlo, ale i tak se nad mojí polo otázkou zamyslel. I když jsem totiž neslyšela odpověď z jeho úst, bylo mi naprosto jasné, o kom mluví.
„V tom domě jste byli dva, že?“
ČTEŠ
BI+CH #2
Fiksi PenggemarTakže... je tu pokračování!!! #1 najdete na mém profilu a jelikož toto bude navazovat na příběh, asi vám doporučím si nejdříve přečíst to. Předem se taky omlouvám za pravopisné chyby a nespisovné výrazy😅. Your Flugi🖤
