BI+CH #2

*26*

Sedla jsem si na obrovskou postel, co tu byla u stěny přímo naproti té kameře a chvilku jsem se jenom rozhlížela kolem sebe.

Je tma, takže bude noc, nebo po setmění, nebo nad ránem. Budu hlídat, jestli je rozední teď, nebo až za dlouho. Musím se ale chodit dívat do okna na chodbu, protože tady nejsou.

Totiž... jsou, ale takové ty úské, dlouhé okýnka úplně nahoře na stěně, kterými by se neprotáhlo ani malé dítě. Dá se sem tedy pustit vzduch, ale nezdrhnu, a ani z těch oken nejde vidět.

Je sice noc, ale unavená fakt nejsem. Nevím jak dlouho, ale nějakou dobu jsem ležela v akvárku pod nějakou sračkou, co mě uspávala, takže jsem odpočatá jako nikdy.

Po chvilce rozhlížení se a přemýšlení, co vlastně můžu dělat jsem se zvedla a vyšla jsem ven z pokoje. Fakt nevím, jak velkou částí mě Shin provedl, (on tvrdil, že celým areálem) ale opravdu jsem tady nezaznamenala žádnou řídící místnost, zaměstnance, jeho kancelář, nic.

Takže jsem buď u něj doma, a nebo mi prostě něco tají. A víte co? Chci to zjistit.

Vyšla jsem z pokoje a přešla jsem rovnou k tomu oknu. Podívala jsem se ven, ale neviděla jsem absolutně nic. Buď je to tím, že je tady, i když slabé, světlo, a nebo je venku taková tma, že není vidět na krok.

Otočila jsem se tedy a šla jsem po chodbě dál, tam kde jsem šla i s Shinem. Snažila jsem se ale najít nějaké dveře, chodbu, okno, něco, co jsem prostě neviděla, ale chci to vidět.

Prošla jsem celou tu dlouhou chodbu a to dost pomalu, ale potom jsem si něčeho všimla. Na stěně, úplně dole se odtrhávala tapeta. Jako kdyby ji někdo přehnul nebo se jen mezi něčím skřípla.

Přišla jsem k ní a skusila jsem si osahat ten kousek. Na té zadní stěně nebylo lepidlo, muselo to být už dlouho odtržené.

Už mi do hlavy vlítla myšlenka, že o to jen někdo něčím zadrhl, ale potom jsem kousek zvedla a vlastně odlepila další kousek tapety a uviděla jsem tam nějaké rýhy.

Ne rýhy... Přesně vytvarovaný rám dveří.