BI+CH #2

*19*

„Takže... Řeknete mi konečně, kam mě to vezete?“ řekla jsem hned jak se letadlo vyrovnalo a už jsme jenom letěli směr nevím kam.

„Do Brazílie.“ řekl Zikko, jako kdyby se nic nedělo.

„Cože?!“ bylo snad jediný, co jsem ze sebe dokázala vypustit.

„Pamatuješ si Dk?“ najednou se jemně otočil King a zeptal se na toho, kdo mě málem několikrát odkrouhl.

„No, pamatuju.“ řekla jsem poměrně sarkastickým tónem, protože mi bylo naprosto jasný, že přesně ví, co se stalo, proč se to stalo a s kým se to stalo.

„Jeho otec se jmenuje pan Shin. Je to jeden z nejvlivnějších lidí asie, vládne Japonsku a i někteří z Ameriky se ho bojí. Mají proč. Říkal, že víš něco, co vědět nemáš, a tak si s tebou potřebuje promluvit. Toť vše.“ pronesl King, který u toho ale byl pořád otočený k nám zády, aby mohl vidět ven z letadla a u toho tedy i bezpečně pilotovat.

V tu chvíli nastalo úplné ticho, ale já jsem nechtěla přemýšlet o tom, co se mi stane u Shina. Teď už tomu stejně nezabráním. Byl ale čas na to si prohlédnout to letadlo.

Jak jsem říkala, z venku opravdu vypadalo tak, že už se s ním ani nedá vzlétnout, ale zevnitř to bylo úplně naopak.

Vypadalo to spíš jako soukromí triškáč někoho opravdu bohatého, což asi sedí. Všechny sedačky byli v bílé kůži, všechny polohovatelné a kolem byli věci jako třeba popelníky. Prostě letadlo nějakého mafiána, jak z filmu.

Když už jsem si očima proskenovala snad celý interiér, konečně jsem se odhodlala zeptat na to, na co jsem celou tu dobu doopravdy myslela, a na co jsem se tímhle popisem letadla chtěla přestat myslet.

„Hele, ale já jsem v tom domě nebyla sama, že jo. Co se stalo s Hanem?“