BI+CH #2

*20*

„Proč?“
„Jen tak, teď mě to nepadlo.“ zalhala jsem.
„Máte spolu něco?“ zeptal se Zikko.
„Ne! Jenom mě to prostě teď napadlo, jak už jsem řekla.“
„Kdyby ti na něm nezáleželo, neptala by jsi se.“ poznamenal nakonec King a když jsem neodpovídala, všichni tři jsme už jen mlčeli.

Brazílie. Co dělá Shin v Brazílii. Jestli je z Japonska, proč zrovna Brazílie proboha.

V tu chvíli jsem se zvedla a šla jsem si lehnout kousek dál směrem k zadní části letadla. Chvilku jsem ještě přemýslela, ale sorry fakt nevím o čem, protože snad do deseti minut jsem vytuhla.

„Angie. Angie, Angie!“ probudil mě nejdřív slabý, potom upěnlivý hlas, ale nakonec řev. „Jsme tady, pojď. Rio čeká.“ hodil po mě King jakousi mikinu.

Přetáhla jsem si ji přes sebe a hned jsem vyletěla ven už za klukama. Byla tma, nejspíš noc. Nebyla zima, ale bylo chladno, takže tak na tu mikinu. Rozhodně tady ale bylo líp než v New Yorku.

Stáli jsme na nějakém... Asi letišti, ale už opuštěném. Nikdo tady nebyl, všechno bylo zarostlí a příletová dráha byla už jako kdyby tady byla 100 let.

Kolem byli i další letadla, ale vypadali vcelku stejně, jako to, ve kterém jsme letěli mi. Taky tady byla hala, letištní budova. Ta ale vypadala jako z jurského parku.

„Tak pojď.“ najednou moje myšlenky přerušil Zikko.