BI+CH #2

*15*

Potom se mě dokonce zeptali, jestli mě něco nebolí, nebo mi není špatně. Na to jsem jim řekla, že mě jenom jemně bolí hlava, ale že to nejspíš za chvilku přejde.

Teprve teď jsem si mohla všimnout, kdo to je. Byli to dva muži. Oba měli tak 1,70 a taky byli oba trochu tmavší pleti. Jako latino Amerika nebo tak. Jeden měl potetované celé ruce i krk, a ten druhý měl vytetovanou kobru na krku a na ruce měl takového toho pavouka jdoucího doprostřed sítě přes loket.

Ten víc potetovaný na sobě měl obyčejné džíny a bílé tričko s dlouhým rukávem, které měl vyhrnuté až nad lokty a ten druhý na sobě měl úplně stejné džíny, a černé tričko s krátkým rukávem.

Rozvázali mi i nohy a pomohli mi vstát. Potom normálně zavřeli auto a šli se mnou dovnitř penzionu, který tady byl. Byli jsme totiž na nějakém odpočívadle. V Pensylvánii.

V Pensylvánii.

Muselai jsme jet tak 5, 6 hodin. Normálně jsme šli dovnitř, i když mi před tím řekli,  že když se pokusím zdrhnout, tak mě budou muset spacifikovat ještě víc tvrdě.

Když jsem vešli dovnitř, sedli jsme si do takové hospůdky tam, ale sedli jsme si do boxu tak, abych nemohla utéct jinak, než přez ně. Normálně jsme si objednali jídlo a pití. Dokonce rk za mě později zaplatili, ale to trochu předbíhám.

Mohla jsem něco říct té obsluze, ale byla jsem tak strašně překvapená z jejich chování, že jsem ani necekla.