BI+CH #2

*5*

Hned se ale odtáhl, protože si asi uvědomil co se vůbec stalo. „Já si jenom odskočím." „Jo."

Odešel do koupelny, kterou i trefil na první pokus. Já jsem tam seděla a nemohla jsem uvěřit, co se právě stalo.

Asi až po pěti minutách Ham vyšel z koupelny a dělal, jakože se nic nestalo. Já jsem to sama ještě nerozdýchala a tak jsem na to přistoupila.

Odvedla jsem ho do druhého pokoje, kde jsem měla mít pracovnu, ale za ten celý rok jsem se nedokopala to tam zařídit. Je tam ale takový "gaučík" který mi tam nechala kolegyně, když se stěhovala a ještě si ho nevyzvedla zpátky.

Každopádně i když Han měří přes 1,80m, šlo na něm spát. Donesla jsem tam nějaké povlečení a položila jsem mu na stoleček tam jednu kytku z kuchyně. Celou dobu mi pomáhal, ale vůbec jsme nemluvili.

Poslední dobou se dějí strašně divné věci. Dneska je to extrém, ale třeba před týdnem jsem mluvila s rodiči. Což dělám každý druhý den, ok. Ale ten den to tak zvláštně šumělo. Jako kdyby mi někdo rušil signál, takže jsem to nechala být. To se může stát.

Ale za týden se objeví Han.

Před třemi dny do práce vzali nového chlápka. Už od začátku mi přišel dost divnej. Když s někým mluvil, potom si sedl za pult a začal si jen tak psát poznámky. Občas si fotí nově dovezený krabice s oblečením, který posílají na moje jméno. Když jsem ho tam zaučovala, psal si poznámky k prodeji a tak, ale taky ke mně v jednu chvíli naklonil ten blok, a tam byla jedna poznámka: „Angie končí v 16.30.", ale tak pracujeme spolu, takže jsem to taky nechala být.

A za tři dny se objeví Han.

Ta kolegyně, která se stěhovala měla pár věcí u mě v bytě, ale i pár věcí na prodejně. Jeden den se mě zeptala, jestli jsem ty věci nepřeskládávla, ale já jsem se jich ani nedotkla, a ona taky ne. Ale tak nejsme jenom dvě, které mají do skladu přístup, takže jsem to nechala být.

Ale za týden se objeví Han.

Z přemýšlení mě vytrhl právě Han. Který na mě koukal jak kdybych se probrala z bezvědomí. Asi jsem dost dlouho koukala do blba.
Angie: „Už mi řekneš co se to dneska sakra dělo?"
Han: „Neotravuj furt."
Angie: „Mám se bát?"
Han: „Ne prosimtě. Ale radši zabarykáduj okna a dveře."
Angie: „Děláš si srandu?!"
Han: „Klid proboha. Nic se nestane. Já jdu spát, dobrou."

A tím naše debata skončila.