Překoná láska čas?

Prolog

S prázdným výrazem v očích sledoval, jak jeho otce odváží policejní vozidlo, do kterého před chvílí nastoupil. Možná by se měl cítit provinile za to, kam ho poslal, ale ne, to nebyl ten pocit. Cítil jen a jen úlevu, protože už nebude muset kvůli jeho akumům zanedbávat svoje povinnosti. A ano, těmi povinnostmi myslel dívky a sex.

Pobaveně se ušklíbl a pomocí své tyče se dostal nahoru na střechu, kde probíhala menší rozlučka.

„Děláte, jak kdybychom se neměli už nikdy vidět," poznamenal a zakoulel očima, když si všiml, jak Queen Bee se slzami v těch svých objímá Berušku.

„Taky, že už se neuvidíme. Nebo aspoň ne tak, abychom věděli, že stojíme vedle sebe," odpověděla blondýna a popotáhla. 

Beruška ji poplácala rukou po zádech a Kocour nadzvedl obočí. Nic z tohohle mu nedávalo smysl, ale pak si vzpomněl. A i když si usmyslel, že s ním nic nehne, na moment ho přepadl smutek. Přestože se ostatním nikdy moc neotevíral, vždy si v jejich společnosti připadal jako v kruhu nejbližších přátel. Totiž, jak si vždycky myslel, že kruh nejbližších přátel vypadá.

„Řekla jsem jim, že když jsme konečně porazili Lišaje nadobro, nemůže být aktivních tolik mirákul najednou. A Bee to nevzala moc dobře... I mně je to líto," vysvětlila Beruška a odtáhla se od ní, aby se jí mohla podívat do očí. Včelí hrdinka si setřela slzy hřbetem ruky. „Ale tím svět nekončí," pousmála se a setkala se pohledem i se zbytkem party. Vítr si mezitím pohrával s jejími vlasy.

„Vždy se můžeme setkávat a jakmile bude potřeba víc síly na jakoukoli pomoc Pařížanům, budete vy první, za kým půjdu. Tak to ostatně bylo vždycky," pokrčila rameny.

„My víme, ale je jasný, že to nebude nijak často..." namítl smutně Carapeace a Rena Rouge mu položila ruku na rameno. Mrkla na něj, něco mu zašeptala do ucha a on se následně rozzářil.

Beruška je sledovala s láskou, zato Kocour jejich systému komunikace moc nerozuměl. Věděli snad svoje identity? Koutkem oka shlédl k vůdčí superhrdince a v očích se mu zablesklo.

„Má dámo, mohli bychom si promluvit?" oslovil ji tak, jak bylo jeho zvykem. Se zářivým úsměvem přikývla.

„Jistě, ale nejdřív něco vyřídím. Nebude ti to vadit?" zakroutil hlavou, protože co mohl dělat? Nic, v téhle podobě ji mohl jen poslouchat na slovo jako pejsek svého páníčka.

Tmavovláska se opět začala věnovat ostatním, rozloučili se i s ním a zanedlouho po nich nebyly ani stopy. Sedl si tedy na okraj střechy, nohy hodil dolů a čekal...

*

„Omlouvám se, chvilku mi to trvalo," zaslechl za sebou její hlas a následně uviděl, jak si sedá vedle něj. 

Dolehla k němu její vůně, kterou bez výčitek nasál. Věděl jistě, že se jedná o mléko a med a téměř okamžitě si uvědomil, že tu samou vůni necítí poprvé. Jenom si nemohl přesně vybavit, odkud ji zná.

„V pořádku, už jsem si zvykl." Mávl rukou a přešel fakt, že jeho tyč ukazovala sedm hodin večer, namísto půl šesté. Odpovědí mu byl její povzdech a následný pohled na tři mirákula, která se objevila v dívčině dlani. Jeho zorničky se rozšířily.

„Víš, věděla jsem, že to bude těžké, ale že až takhle? Když jsem od nich brala ty šperky, vypadalo to, jako by mi dávali kus svého života... Napadlo mě, co bych dělala, kdyby mi takhle někdo neustále bral Tikki a tentokrát už napořád? Asi bych to nezvládla. Na moment jsem si přišla jako zloděj, zároveň jsem jim je nemohla nechat. Neumějí s nimi tak dobře pracovat." Dokončila monolog, poté si vzala své jojo a náramek, brož i náhrdelník do něj uložila. Zavřela ho a dala zpátky na bok.

„Víš, že nic nemusí být napořád, že ano?" zeptal se ji jen pro jistotu. Přikývla.

„Ano, ale jelikož mám teď všechny mirákula já, včetně motýlího a pavího, neztratí se. Nebude už žádný jiný Lišaj nebo Mayura... nikdo takový. Jen my dva," pousmála se a na chvíli za něj byla opět vděčná.

Najednou Kocour pronesl: „Takže když už nikdy nebude žádný super padouch, mohli bychom..." polkl. 

Napadlo ho to před hodinou, než s ostatními odešli, ale nemyslel si, že se to uskuteční. Nemusel svoji myšlenku ani doříct, tečkovaná hrdinka pochopila. Poznal to díky jejímu zasněnému pohledu kamsi za obzor.

„Myslím, že tomu nic nebrání," řekla nakonec a jeho srdce se po dlouhé době rozbušilo. Na pár vteřin se mu v mozku usídlily výčitky vůči otci, ale ty hned zaplašil, aby se mohl věnovat jeho dámě.

Postavila se a on ji následoval. Nemohl z ní spustit zrak a bál se, že po odhalení tomu nebude jinak.

„Nastejno nebo po sobě?" naklonila hlavu na stranu a čekala, až si to rozmyslí. Odpověděl však bez váhání. Vítr mezitím ustal, jako by i on chtěl zjistit, co se stane, až se ukáže pravda.

„Nastejno."

„To jsem si mohla myslet," ušklíbla se, ale kývla na znamení souhlasu. „Teček dost." 

Ta slova zazněla v souladu s těmi jeho a po zmizení světla oba otevřeli víčka. Nemohli uvěřit tomu, koho mají před sebou.

„Marinette?!"

„Felixi?!"

_______________________

Tak vás tu po nějaké době vítám u dalšího příběhu! ❤

První věc... Felix je skutečně Černý kocour. Ne, nezdá se vám to a ne, rozhodně to není chyba v matrixu. A proč Kocour není Adrien? Zkrátka proto, že by se to sem nehodilo a důvod... no, na ten si počkejte, zlatíčka 😘

Druhá věc... Knížku mám už dopsanou, kapitoly budou vycházet vždy ve STŘEDU a v NEDĚLI. Délka 1000-3500 slov podle toho, co se v nich děje.

Třetí věc... Prolog bych chtěla věnovat naší AdlaBakovML, jelikož mi na začátku psaní dost pomohla. Víc k tomu nemám co dodat, tehdy jsem fakt nevěděla, jestli má smysl to psát, i když jsem nápad měla v hlavě asi rok? 😂

Příběh můžete brát zároveň jako poděkování za 300 sledujících, protože je to další vysoké číslo, kterého se mi letos podařilo dosáhnout, ani nevím jak 😂😇 jste holt lásky no, co si budem 😘

Jsem zvědavá na vaše komentáře, a hlavně na to, co řeknete o Felixovi jakožto Kocourovi. Už si nepamatuju, jak mě to napadlo, ale na českém wattpadu jsem to asi ještě nikde neviděla. A pokud si dobře vzpomínám, tohle je moje úplně první knížka, kde se objevil. Nebudu nic spoilerovat, ale někdy je to s ním docela zajímavý 😂😂💖

Tak zase v neděli, lidi 😇

Vaše Less216 💖