Překoná láska čas?

1: Bunnix?

Nikdo nevěděl, kolik od té doby uplynulo času. Oba hrdinové, Beruška a Černý Kocour, nyní vlastně spolužáci, Marinette a Felix, stáli naproti sobě na střeše a ani jeden ze sebe nemohl spustit zrak. Svět kolem nich, jako by se propadl kamsi do temnoty, jelikož všechen hluk velkoměsta ustal. Panovalo jen hrobové ticho, které by se dalo krájet.

„Jak jsem mohla být tak slepá..." zašeptala tmavovlasá dívka, když se konečně zmohla na jakýkoli zvuk. Stěží vnímala i svoji kwami Tikki, poletující vedle ní a Plagga po Felixově pravici.

„Tohle je absurdní," uchechtl se Felix typickým arogantním tónem, jakmile se vzpamatoval. A ta slova, jako by zapůsobila i na Marinette. Trhla sebou, zamrkala a úspěšně zahnala slzy, co se jí draly na povrch.

„Co je absurdní?" vyštěkla, najednou ji popadl vztek, a to oprávněně. „Myslíš to, že jsme spolužáci, nejznámější pár v Paříži a zároveň superhrdinové bojující bok po boku? Že se mnou chodíš, šeptáš mi, jak mě miluješ a ve skutečnosti, v té prašivé kočičí podobě, vymetáš jeden bar za druhým?" vyslovila to, co jí na něm jako na Kocourovi vadilo nejvíce. Už to nemohla dál snášet.

O tom, že jeho pobavením je každou noc jiná dívka věděla, ale nebrala to v potaz. S Kocourem byli přátelé a svěřovali se sami sobě navzájem, nikdy s tím neměli problém. A po čase i Beruška dokázala přijmout a pochopit, že sem tam to pobavení potřeboval. Poté, co jeho city několikrát odmítla kvůli svému příteli, kterým však byl on.

„A ty mi to jako teď vyčítáš, nebo co?" jedno obočí mu vyletělo vzhůru a přistoupil k ní blíže.

Snažila se nedat najevo, jak se jeho blízkosti a té negativní energie kolem něj najednou lekla. Proč si to neuvědomila nikdy dřív? Ucítila, jak Tikki za ní malinko couvla ve vzduchu. I ona měla strach.

„Chodíme spolu! Jasně, věděla jsem, že nejsi žádný svatoušek, to ani já ne, ale rozhodně se nechovám takhle! Miluju tě, milovala jsem tě, Felixi, ale tys mi vrazil kudlu do zad! Nemůžeš každou noc spát s jinou, když máš mě... Počkat-" zarazila se a sledovala jeho pobavený úsměv. Popadla ji ještě větší zuřivost. Zvedla ruku a ukazováček mu zabodla do prsou.

„Copak, princezno?"

„Ty tvoje neustálé módní přehlídky nebo focení s otcem, učení se po noci, protože jsi toho měl moc a odmítal jsi moji nabídku, že ti s tím budu pomáhat... všechno proto, aby sis mohl v noci užívat!" když jí to došlo, cítila se, jako by jí někdo vyrval srdce přímo z hrudi a rozdrtil ho na malé kousíčky prachu. „Proto jsi byl v posledních měsících tak málo se mnou..."

Pokrčil rameny, jako by to nic neznamenalo. „Zkrátka jsi mě přestala bavit no."

Zalapala po dechu, napřáhla ruku a na tváři mu přistála facka. Nevěřila by, že by mohla být něčeho takového schopná, jenomže dnešní den byl jiný. Ve všem.

„Už mi nikdy nechoď na oči... tohle je konec, rozchod, slyšíš?!" poslední dvě slova v zoufalství vykřikla a měla chuť se svézt na zem.

Otočila se k němu zády, se slzami v očích se podívala na Tikki.

„Tikki-" opět se zasekla, protože ucítila, jak ji někdo líbá zezadu na krk a objímá ji kolem pasu.

Ztuhla, nemohla se hnout.

„No tak, princezno," začínala tu přezdívku z hloubi duše nesnášet. „Bude stačit, když řeknu, že se omlouvám a že mě to mrzí? Nevěděl jsem, že jsi Beruška. Kdyby ano, nikdy bych s těmi děvkami nic neměl."

Ucítila, jak se přisál k jejímu krku a slzy už nedokázala udržet. Obzvlášť ne v momentě, kdy si ji otočil k sobě, jako by byla nějaká hračka, s níž si může dělat, co chce.