Drunk || BTS

1

„Dobrý večer, nechcete nějak pomoct?"

Mladý brunet se sehnul k černovlasému chlapci, který seděl na zemi zády opřený o chladnou, posprejovanou zeď, oči přimhouřené jako kdyby chtěl usnout, ale zároveň nemohl.

„Huh?" zvedl svůj zvědavý pohled k druhému.

Měl uhrančivý pohled. Tmavě hnědé oči s velmi rozšířenými zorničkami, až to vypadalo, že má černé oči. Propíjel ho pohledem a Taehyung hned poznal, že je opilý. Alkohol z něj byl cítit snad více než kolínská, která by jen tak mimochodem fakt pěkně voněla nebýt té alkoholové příměsi. Ta alkoholová vůně (nebo možná zápach, teď Taehyung přesně nevěděl, jak by to správně pojmenoval) však silně převažovala a Taehyung chvíli přemýšlel, jestli to třeba jen nedělá jeho nos, který té vůni zrovna neholdoval, ale soudě dle stavu druhého se ubezpečil v tom, že jeho nos nekecá.

„Jestli nechcete pomoct?" zopakoval ještě jednou, pomalu a zřetelně.

Druhý chlapec jen neurčitě pokrčil rameny.

„Chcete zavolat taxík?"

„Já mám někde auto..." odpověděl a začal po kapsách něco hledat - zřejmě klíče od auta.

„A jste si jistý, že můžete řídit?" zamhouřil oči Taehyung a párkrát provokativně zamrkal.

Následně ho už jen pobaveně sledoval, protože ty klíče nemohl nikde najít a vypadalo to, že v tu chvíli pro něj nic jiného neexistovalo.

„Někde tady budou," brblal si pro sebe, „ah, tady!" vypískl nadšeně a pyšně Taehyungovi ukázal svazek klíčů se znakem Mercedes, „Řidičák mám taky," nezapomněl dodat.

Než se Taehyung, který na něj jen nevěřícně koukal, zmohl na slovo, tak druhý našel peněženku, ze které vypadala hromada bankovek vysoké hodnoty, když lovil řidičský průkaz.

„Od roku 2015 jsem řidič!" řekl černovlasý a spokojeně se usmíval.

„Myslel jsem v tomhle stavu..." upřesnil Taehyung a začal mu uklízet bankovky zpět do peněženky, na což druhý chlapec jen nechápavě zíral. „Kde bydlíte?"

„Doma."

Taehyung se zastavil uprostřed pohybu a nevěřícně zíral na druhého, který to řekl jakoby se nechumelilo. Smrtelně vážně a vypadal, že byl na svoji pohotovou odpověď patřičně hrdý. Taehyung si lehce povzdechl a podíval se na svého psa, který poslušně bez hnutí seděl vedle něj a vše bedlivě sledoval.

„Za tohle můžeš ty a tvoje noční potřeba na záchod, Maxi," zakroutil hlavou Taehyung.

„Tak mi dejte ruku, pomůžu Vám. Jsou čtyři ráno, skoro nikde nikdo už není a za chvíli začnou lidé chodit do práce, protože sakra, kdo chodí pít ve čtvrtek večer?" natáhl ruku k černovlasému chlapci a pomohl mu na nohy.

„Uh," odfoukl si Taehyung, když se o něj druhý opřel celou vahou těla div to s Taehyungem nešvihlo.

Taehyung litoval, že nešel druhou stranou. To by tam pak chlapce nenašel a neměl by potřebu se o něj starat. Kdyby to tady teď nechal, tak moc dobře věděl, že už by neusnul a stejně by se sem šel vrátit. A pokud chlapec chtěl jet autem v tomhle stavu, tak jedině dobře, že ho našel, protože kdyby se něco stalo, měl by z toho akorát výčitky. Už prostě takový byl. Snažil se všem pomáhat, i když to vůbec nebyla jeho starost. Aby ho tam nechal, tak by musel mít srdce z kamene a to fakt neměl.

Ještě štěstí, že bydlel nedaleko, protože druhý chlapec nepatřil zrovna k nejlehčím jedincům. Nebo to možná bylo tím, že Taehyung nepatřil k těm nejsilnějším.

V kapse vyštrachal klíče od domu a čipem otevřel vchod. Dobelhal se k výtahu, kde černovláska posadil na stoličku a sám si lehce odfrkl a otřel pot z čela.

Zmáčkl tlačítko do svého patra a zády se opřel o chladnou stěnu výtahu. Max poslušně seděl vedle něj a pohledem neustále kontroloval černovlasého chlapce, jakoby se sám sebe ptal, koho si to zase jeho páníček táhne domů a kdo mu tam bude zase okupovat pohovku a narušovat soukromí.

„Tak, jsme tu," oznámil Taehyung tak spíše pro sebe, protože druhý nevypadal, že je při smyslech.

Pomohl mu na nohy a společně se dobelhali k hnědým dveřím, za kterými se skrýval Taehyungův byt. Taehyung odemkl a snažil se, aby mu černovlásek neupadl na zem. Zul mu boty a odtáhl ho do obýváku, kde ho položil na pohovku. Max už poslušně čekal nastoupený v koupelně na otření pacek, aby nedělal nepořádek. Taehyung ze skříně vytáhl nějaké oblečení, které zde měl po bývalém příteli. Bůh ví, proč ho ještě nevyhodil. (Oblečení, toho blázna vyhodil již dva roky zpět.) Chlapci by mohlo velikostně sedět. Z koupelny vzal nějaké vlhčené ubrousky, protože černovlasý byl politý nějakým drinkem. Na sprchu s ním se Taehyung vážně necítil a samotného v tomhle stavu ho tam také nechtěl pustit. Ta koupelna ho stála fakt hodně peněz včetně skleněného sprchového koutu a menší bílé vany, která byla původně pro něj, ale oblíbil si ji Max. Byl by velice nerad, kdyby se mu tam něco rozbilo. Už takhle byl až moc hodný. Pomohl druhému chlapci převléct tričko a ubrouskem mu otřel ulepené ruce a hrudník od sladkého drinku. Černovlasý jen seděl a nepřítomně hleděl před sebe. Taehyung mu nechal spodní prádlo a rychle mu pomohl navléknout kraťasy. K jeho štěstí to vypadalo, že mu oblečení celkem sedí. Možná bylo o něco větší než by druhý potřeboval, ale v tuhle chvíli to neřešil. Lepší než aby se mu válel na gauči v tom špinavém.

Ty špinavé věci dal na kupičku do předsíně, protože ten zápach ho už celkem nakopával na zvracení. Hodně se přemáhal, aby věci nedal rovnou vyprat. To už by ale dělal opravdu moc a nepřišlo mu to zrovna vhodné. Hrozně moc chtěl pomáhat, ale až teď ho napadlo, jak se vlastně druhý bude cítit, až se ráno probudí. Bude to pro něj určitě šok.

Mělo ho to napadnout dříve, protože možná záchytka by byla pro chlapce lepší. Jenže on prostě nikdy nepřemýšlí.

Teda takhle... v práci ano. Ale v běžném životě jedná dříve než myslí.

No, už to udělal, tak se nechá překvapit na ráno...