Výměnný Student

hádka 6

Jak se probudím, tak Vojta ještě spí. Jdu potichu do skříně a vezmu si jeho tepláky a mikinu. Potom mu napíšu dopis. 'Ahoj musela jsem jít domů. Tvůj Andílek'napíšu a obuji si svoje Vansky. Vejdu z bytu a jdu pomalu domů. Odemknu si dveře a jdu do pokoje. Oblečení od Vojty je skoro jako moje. Vojta je ode mě vyšší jen o 8 cm. A prostě je tak nějak stejně vysoký jako já. Půjdu do kuchyně a dám si prostě jen jogurt. Sním ho a umyju si lžičku. Pak si jdu prostě do pokoje lehnout. Cinkne mi mobil a já se jdu podívat co mi přišlo. James._.69 mi dal follow na instagramu. Dám mu jen tak follow zpátky. Dneska jsem se prostě rozhodla, že se půjdu projít. Nechci jít s nikým. Tohle oblečení od Vojty si nechám. Sice to vypadá jako bych na sobě měla pytel, ale co no. Vezmu si airpody a pustím si písničky z mého playlistu na Spotify. Po cestě nikoho známého nepotkávám. Tak jsem se teď rozhodla jít do lesa. Dokonce jsem našla i nějaké houby. Plné ruce mám. Tak jsem se rozhodla nakonec jít domů. Po cestě jsem tentokrát potkala Jacoba. "Ahoj" pozdravila jsem ho. "Kde jsi toho tolik nasbírala?" zeptal se mě ohromeně. "V lese" odpověděla jsem prostě. "Já ti to pomůžu nést. Mám s sebou jeden sáček, tak to můžeš dát do toho" nabídne mi. Hodím ty houby do toho. Hned po minutě chůze s Jacobem mi zavolá Vojta. " Promiň, ale tohle musím zvednout" omluvím se a popojdu od něj dva kroky pryč. "Ahoj Vojto" pozdravím ho. "ahoj. Včera jsem tě nechtěl naštvat a pak jsem na to docela zapoměl, ale už NIKDY nebudeš chodit v takhle krátkých šatech! Rozumíš mi?" "Jo promiň, ale mě ro doporučila Sára" řeknu mu. "Mě nezajímá co ti doporučila Sára, ale takhle jsi se oblékla přesně jako děvka! Už tě doufám takhle nikdy neuvidím!" zakřičí na mě rozzlobeně. Vím že si ta můžu sama, ale i tak mi to vžene slzy do očí. "Já se moc omlouvám" řeknu a popotáhnu. Toho si už všimne Jacob. "Dobře já se za tebou za chvíli stavím" oznámí mi. "Ale já jsem na procházce" řeknu mu. "Fajn, tak za hodinu výjdu a ty už budeš doma" řekne mi naštvaně a položí to. Já si jen smutně povzdychnu a vypnu mobil. "Co se stalo?" zeptá se mě Jacob. "Můj přítel je naštvaný, jak jsem si včera oblékla" řeknu mu smutně a popotáhnu. Naštěstí mě Jacob obejme. "Achjo ty jsi tak strašně hodný" řeknu mu a začnu potichu plakat. Jacob se odtáhne a setře mi slzy palcem. "Tak se s ním rozejdi, když je ta zlý" navrhne. "To je sice dobrý nápad, ale naši rodiče nás zkrátka dali dohromady a je to něco jako domluvený sňatek" řeknu mu smutně. "Tak to je pak těžký no" řekne. Rozejdeme se ke mně domů. Asi 20 min co jdeme ke mě domů si povídáme. Jakmile už dojdeme ke mně před dům, tak jde Jacob k němu na kolej. Já se jdu domů převléct do tepláků a mikiny, ale tentokrát do mojeho oblečení. Vojtovo oblečeni v rychlosti poskládám a vrátím mu ho. Po chvilce už slyším zvonek. Jdu pomalu otevřít, protože vím co mě čeká. Otevřu mu dveře a uvidím ho. "Ahoj" pozdravím ho a usměju se na něj. "Čau" řekne mi stále naštvaně. "Tím že jsi včera byla prostě po kocovině, tak jsem tě nechtěl zatěžovat, ale pak jsem na to prostě zapomněl" řekne mi a stále zuři mezitím co si sundává boty. "Já se fakt omlouvám, ale já nevěděla co si mám obléct na mejdan" řeknu mu smutně. "Měla jsi si obléct to co máš teď a ještě ten kluk co tě přivezl"  řekne mi naštvaně. "Ale to se na mejdan nehodí a James se o mě jen postaral" řeknu už naštvaně. "To je jedno, ale aspoň by jsi nebyla jako děvka" řekne naštvaně on a už zapomene na Jamese. "Já že jsem děvka?! To ty jsi neskutečný psychopat. Nemůžu si oblékat nic co chci já! Ty psychopate!" zakřičím na něj a ucítím štíplavou bolest na tváři. Chytnu se za pusu. On mi dal facku! Vrhnou se mi slzy do očí a utíkám k sobě do pokoje. Bohužel nikdo v mojí rodině mi nepomůže, protože prostě moji rodiče se nepletou do našich vztahů. Zamknu se v pokoji. "Andělo otevři ty zkurvený dveře!" zakřičí na mě a začne brutálně silně bouchat do dveří. Teď jde z něj strach a já se ho opravdu bojím. "Prosím přestaň tak křičet" řeknu mu potichu. "Já si budu dělat to co chci já!" zakřiči zase na mě a začne silně bušit di dveří a já se bojím že je opravdu vyrazí. Tvář mě stále bolí. Nakonec se rozhodnu je otevřít, jinak by je vyrazil. Pomalu dojdu ke dveřím a otočím zámkem. Jakmile to uslyší, tak rychle vrhne dovnitř a já rychle běžím co nejdál od něj. Ale on mě chytí a ještě zavře a zamkne dveře. Vlepí mi další facku. Už mě tolikrát mlátil. Já si na to ale stále nezvykla. Já se mu vyškubnu a shovám se do rohu místnosti. Po té si už on sedne na postel a vzdychne. "Já nechci aby jsi se mě bála ale aby jsi mě respektovala" řekne prostě. Teď se zase nastvu. "Ale já tě nechci respektovat. Já chci mít rovnocenný vztah. Já nechci být ta která poslouchá psychopata " zakricim. Uvidím jeho zlost v očích. Vstane a jde rychlým krokem ke mě. Zastaví se a snaží se ovládat. "Co jsi to řekla?" Zakricim na mě. Tím mě ještě více naštve. "Že nebudu poslouchat psychopata, který utekl z psychiatrie!!!" Zakricim znovu na nej. Najednou ucítím tak ostrou ránu a pohltí mě tma....